Nemoc šílených
HLAV
Nemoc způsobuje neznámý virus, který napadá mozky některých
intelektuálů, ale i úzce myšlenkově zaměřených občanů, kteří postrádají
komplexní nadhled nezbytný pro nové milenium.
V praxi – ve skutečném životě se to projevuje zásadním
nerespektováním principů přežití našeho lidského druhu a absencí pudu
sebezáchovy. Jak jinak si vysvětlit udržování celosvětového trendu
kvantitativních ukazatelů před kvalitou ve všech oblastech života.
Přírodu musí člověk respektovat, neboť to je jeho univerzální základna,
pyramida, z níž pochází. Nerespektování základního principu, který
říká, že není možný dlouhodobý růst v limitovaném prostředí
planety Země, je jasný indikátor velmi závažné choroby a nositele těchto
blábolů u nás i ve světě je třeba ihned izolovat od ještě zdravé části
společnosti. Začít je třeba od polititiků, bankéřů, velkopodnikatelů
…, prostě od těch, co mohou napáchat nejvíce škod a katastrofických
rozhodnutí. Jelikož jsme už zcela evidentně ve stadiu překročení mezí přírodního
ekosystému, je třeba jednat neprodleně. Následně na několika konkrétních
příkladech ukáži na různá stadia této nemoci.
q
Článek
MF Dnes ze dne 27.7.2000
„Globalizace
a past chudoby“ – Brigitte Granvilleová (autorka je vedoucí oddělení
mezinárodní ekonomiky na londýnském Královském institutu mezinárodních
vztahů).
;
V úvodu
upozorňuje na myšlenkovou prázdnotu diskuse týkající se hospodářského růstu
a ekonomické spravedlnosti. Podotýká též, že je nemožné si představit,
že by snižující příjmy mohly vyvolat ve světě nějakou větší hospodářskou
spravedlnost.
(Snížení průměrných příjmů v bohatých zemích včetně státních výdajů na nadbytečné zbrojení, nadpotřebné kosmické programy, prakticky nepoužitelnou vědu a školství … je nezbytný předpoklad na vyčlenění financí, které je nutné použít na dva základní programy, za prvé na mohutné investice na obnovu přírody, životního prostřední a za druhé na stabilizaci populace a života vůbec lidí v chudém světě).
; Dále píše o sumitu G8 v Okinawě, kde většina politiků, ekonomů nemá žádné potíže, aby dokázali, že další šíření řízeného, ale přitom otevřeného světového obchodního systému vytváří zcela mimořádné množství dalšího nového bohatství.
(Šiřitelé těchto tézí již plně signalizují značné napadení mozku - „nemoci šílených hlav“, neboť další expanze v kšeftování a spekulacích kapitálu nikdy nemohla lidstvu přinést blahobyt, natož v současném vývoji, kdy pokračování v expanzi je prostě sebevražda).
; Na skuhrání oponentů globalizace je nejlepší odpovědí úplné otevření trhů bohatých zemí cenově konkurence schopných „low-tech“ – výrobkům nižším technické úrovně z chudých zemí.
(To je již vrchol blábolu a autorka – autoři indikují již zasažení celých mozkových segmentů, neboť řízené, otevřené, svobodné, regulované, liberální, volnotržní hospodářství …. je nekonečný idiotismus! Buď je hospodářství volnotržní nebo plánované řízené limitní – třetí cesta neexistuje! V přechodném krátkodobém úseku jsou možné ojedinělé kompromisy, ale ne trvale. Volnotržní hospodářství jako expanzní typ, které nemá ohled na zátěž ekosystému, už není možno provozovat, i když mu nelze upřít motivační charakter. Zbývá nám tedy pouze řízené limitní hospodářství kombinované s místní soběstačností, neboť jediné podstatné hledisko je snížení přetížení ekosystému a návrat přírody do rovnováhy. Jinak většina z nás nepřežije drastickou autoregulaci přírody. Nová motivace je právě úsilí všech lidí na světě o přežití. Ovšem i poznámka o otevření trhu pro výrobky nižší technické úrovně jako spása pro chudé země je nesmysl. Tyto výrobky budou vždycky mít podstatně nižší „finanční nostnost“ a nemohou samy o sobě vyrovnat produktivitu a životní úroveň chudých a bohatých zemí, pouze bude dále docházet k plundrování daných oblastí).
; Autorka si všímá zakuklené a přeregulované západní Evropy …
(Zde ještě prosvítá zdravý rozum, neboť necitlivě – nemoudře regulovaná společnost je výbušná směs. Je třeba ctít velmi jemnou rovnováhu, množství a kvalitu regulací vzhledem k omezování jednotlivých svobod a celkové svobody člověka. Jsou různé úrovně a naléhavosti regulace. Jsem přesvědčen, že lidstvo se vyrovná s jakýmsi minimálním uspokojením základních lidských potřeb – jídlo, oblečení, bydlení …, nesnese však přeregulování svých svobod. Svoboda vyjadřování, svoboda denního osobního rizika, hlavně však svobodná pozitivní tvořivost, bez toho nemá život smysl. Není tedy dobré např. v dopravní politice zákonně nařizovat upínání osob v autě, sedačky, helmy pro cyklisty atd. Mělo by to být spíš závazné doporučení – ne nařízení. Nechť se každý sám svobodně rozhodne, zda chce zemřít, zranit se, či poškodit si zdraví. Však v případě nehody, následků si škody či újmu na zdraví hradí. sám. Nikoliv z celospolečenských peněz, neboť nedal na celospolečenské doporučení. Je třeba postupovat moudře, neboť přílišné svázání člověka zákazy povede k destrukci).
; Na závěr Granvilleová říká, že zeštíhlení bohatých zemí by nejen pomohlo snížit nezaměstnanost v těchto státech, ale omezilo by to i stimuly migračních vln z chudých zemí.
(To je rozumná úvaha a ukazuje nadějně na léčení této nemoci).
V Brně,
dne 30.7.2000
Jiří Ohnutek
Rosnička ecology – NOVÉ HNUTÍ
Poznámka:
v závorce je uveden můj názor