Cornwall - země Bohyně

Článek Cheryll Straffon o kouzelné zemi druidů, plného tajuplných keltských svatyní, kde na každém kroku potkáváte Bohyni. Se svolením Valpi převzato ze stránek Bohyně a doplněno o háčky a čárky.

Možná proto, že Cornwall* byl zemí Keltů, nebo protože pradávná místa jsou ještě (relativně) nepoškozená a nerozvinutá, tento kraj přitáhl mnoho novodobých pohanů, takže je tu živé společenství lidí, kteří tu žijí a milují zemi. Někteří pracují jednotlivě, jiní patří ke skupinám nebo kruhům (angl. coven); někteří pracují hlavně vevnitř, jiní rádi cítí vítr ve vlasech a zemi pod nohami; někteří patří k určitým magickým a rituálním tradicím; další si sami vytváří, co jim připadá vhodné pro ně a jejich přátele. Většina z nich se zná a respektuje navzájem své přístupy a způsoby spojení se s duchem vesmíru. Někteří se specificky zaměřují na oslavu Bohyně, jsou orientovaní na Bohyni, jiní hledají rovnováhu mezi bohyní a jejím synem-milencem, bohem věčného cyklu. Většina z nich miluje a stará se o pradávná silová místa a vytváří rituální slavnosti na základě tradic, které upravují pro 20. a 21.století.

Po celém Cornwallu existuje mnoho dalších skupin, které se v průběhu let vytvářely, splývaly, rozdělovaly a přeskupovaly. V Harmony Pottery v Scorrieru u Redruthu tři ženy organizovaly pravidelně oslavné festivaly, na které byli zváni všichni zájemci. Tyto oslavy obsahovaly pálení ohňů a očistu kouřem (angl. smudging), spirálové a kruhové tance, chůze labyrintem a meditace, bubnování a zpěv, sdílení jídla a poezie.

Množství Bohyni oslavujících skupin vzkvétá v západním Cornwallu už po několik let. Cílem jedné určité skupiny bylo vzdávat díky Matce Zemi za její dary oslavováním ročního cyklu prostřednictvím festivalů na posvátných místech. Nebyla tam hierarchie knězů a kněžek, ale sdílení myšlenek a energií, kde každý člen byl podporován v tom, aby rozvinul své vlastní talenty a dovednosti pro skupinu, pro Bohyni a pro sebe. Skupina většinou přitahovala ty lidi, kteří instinktivně cítili pohanský svět okolo a uvnitř sebe, i když to třeba nedokázali nebo nechtěli pojmenovat. Její funkce byla být v jednotě s Bohyní a slavit otáčení se cyklu roku v posvátné zemi jejich předků.

Geraldine Andrewova, u níž se tyto oslavy odehrávaly, to popisuje takto: " Mé chápání magie a pohanství se vyvíjelo se zkušeností. Čteme plno knížek a často nám tvrdí, že potřebujeme prostředníka, kněze či kněžku mezi námi a Bohyní/ Bohem. Ale my všichni jsme duchovní bytosti, jsme všichni božští a máme hledat vůli přírody a k tomu užívat sílu přílivu a odlivu, sílu ročních období, zvláštní a proměnlivé světlo měsíce, požehnání větru. Všichni obsahujeme tvořivou sílu, moc, které máme užívat s láskou, abychom podporovali naší Matku Zemi a pečovali o ni s úctou. V našich festivalech se snažíme vyjádřit hlubokou lásku k zemi, ke Cornwallu a nepopsatelnou krásu a div stvoření."

Pohanství a spiritualita orientovaná na Bohyni v Cornwallu je velmi volně spletený network. Neexistuje žádná jednotlivá centrální organizace, hierarchie osvícených skupin, není tu zafixované dogma nebo kniha pravidel. Každý jednotlivec či skupina jednotlivců rozhoduje pro sebe, jaké jsou jejich potřeby a jak to pro ně nejlépe funguje. V jejich rozlišnosti je jejich síla, nedostatek soudržnosti je tu novou cestou růstu. Mnoho lidí cítí, že má-li mít svět budoucnost, lidstvo se musí znovu naučit milovat a ctít zemi tak, jako v minulosti a proto by tyto cesty měly být přístupné a srozumitelné každému, kdo má upřímný zájem. Hledají harmonii s ostatními stezkami a přístupy, bez toho, aby ztráceli základní sílu a kouzlo víry, sílu a kouzlo, které je udržovaly živé po 20 000 let růstu a 2000 let potlačení.

Bohyně je i nadále oslavovaná v Cornwallu, možná víc teď než po mnoho předchozích let, v rituálech a aktivitách založených na tradičních praktikách, ale upravených pro dnešní potřeby. Legendární aspekty Keltské tradice, spolu s prvky významu prehistorických posvátných míst, jejich vztah ke slunci a k měsíci, země a její období, živly a elementálové, to vše je upevněno v rituálním kontextu jednotlivci a skupinami. Jsou nitěmi v networku, které odděleně pracují na znovuprobuzení nového druhu spirituality pro nový způsob života. Ale paradoxně to je spiritualita, která je stará jako čas sám, spiritualita, která začala v jeskyních našich paleolitických předků a pokračovala v jedné či druhé formě po staletí změn a adaptace.

Výsledkem je dlouhodobě dědictví dávné moudrosti, pramen tradice, do které se lidé mohou stále ponořit, aby vybudovali silnou matriku energií zaměřených na meditaci, zasvěcení, přerod, léčení a očištění. Cornwall, kraj mocné krásy, která je stále živá, je tak, dokonce i po 20 000 letech, pořád Zemí Bohyně.

                                  (Pagan Cornwall, land of the Goddess - Cheryl Straffon)

* Cornwall je hrabství na jihozápadním konci Velké Británie, proslulé svou archaickou přímořskou krajinou posetou nesčetnými prehistorickými stavbami, místem pradávného uctívání, legend a bran do světa ducha, čarodějnic, draků a skřítků... Pro mě je nejen mým současným domovem, ale především místem přerodu, které mě zasvětilo a neustále zasvěcuje do vnímání Bohyně a ženské energie. Doufám, že tento článek může sloužit jako inspirace všem těm, které ji hledají na cestě k Bohyni v sobě i ve své zemi.
                                  Valpurga

Meyn Mamvro magazine - Fotografie cornwallských posvátných míst