Následující cvičení stimuluje tvořivé síly a pomáhá nám vnímat svět jako místo, kde různé skutečnosti splývají a míchají se jedna s druhou. Každý den si vyber jeden z procesů a cvič jej v krátkém, 3-15 minutovém sezení. Protože toto cvičení poněkud dezorientuje, nedoporučujeme jej dělat déle, pokud nejste zvyklí pravidelně meditovat.
Vidět: Sedni nebo stoupni si na klidném místě a zahleď se do scenérie před sebou. Představ si, že všechno, co vidíš, vyvstalo v bytí právě před chvilkou. Představ si, že vzduch kolem tebe není jenom vzduch, ale zářivá tekutina, která se může zformovat do všech možných tvaru a předmětů. Dívej se na zdi, budovy, keře a lidi kolem sebe, jak jsou vytvoření z této tekutiny. Nejsou pevní, každou chvíli by mohli roztát zpátky do původní podoby a zmizet. Vizualizuj si, jak by to vypadalo, kdyby se části scény před tebou najednou rozpustily.
Podívej se na prázdné místo ve vzduchu. Představ si, že začíná houstnout, nabírat barvu a tvarovat se do předmětu, který tam předtím nebyl. Zřejmě tyto věci zrakem neuvidíš. Ale můžeš to vidět svou vnitřní vizí a pokusit se promítnout své vnitřní obrazy na ty vnější. Pokud se v kteroukoli chvíli cítíš zmatená nebo jako opilá, a vše kolem tebe ti připadá neskutečné, je to signál, že jsi dosáhla významného posunu ve vnímání. Buď uvolněná a mluv k tomuto médiu, které vypadá jako voda. Řekni něco jako: "Chci opravdu víc vidět, kdo jsi. V nadcházejících dnech a týdnech mi ukaž to, co mají moje oči opravdu vidět." Možná v sobě ucítíš teplý puls souhlasu, jako by tě něco ujišťovalo o dobrém výsledku. Ukonči cvičení tak, že zavřeš oči a zhluboka se třikrát nadechni a vydechni.
Slyšet: Sedni nebo lehni si na místě, kde budeš sama a kde nebude zvonit telefon. Je lépe být venku, ale v místnosti u otevřeného okna také vyhovuje. Jestli je to možné, vyber si místo, kde zvuky přírody nebudou utopené v hluku aut apod. Je nejlepší, když si zavážeš oči šátkem, aby se znemožnily vnější vizuální vjemy.
Naslouchej okolním zvukům. Dovol cokoli a všechno - ať se ti tyto zvuky dají poznat. Neodtahuj se od žádných zvuků, které slyšíš, i když tě znervózňují nebo jsou nepříjemné. Když se tvá pozornost začne zabývat denními starostmi, prostě ji zase přiveď zpátky ke zvukům v okolí. Pokud slyšíš něco pěkného, jako zpěv ptáka, v klidu to pusť a zase svou pozornost rozptyl, takže v ní všechno bude mít stejné místo.
Brzy si všimneš, jak zajímavé a složité se tvé pole sluchu stalo. Pluj v něm, jako by ses nechala unášet na teplých mořských vlnkách. Zvuky se možná začnou měnit v pocity a vjemy. Šustění korun stromů ti možná bude připadat jako chraplavé šeptání, výbuchy startované motorky té možná uhodí do těla. Tato změna naznačuje, že nastal posun ve tvém vnímání. Pozoruj tyto zážitky o něco déle. Místo, abys ses upoutávala na jednom určitém prožitku, neustále vracej pozornost na celkový vzor zvuku. Nyní promluv k sluchovému poli přímo: "Chci ti naslouchat ještě plněji. V příštích dnech a týdnech pověz mým uším to, co mám slyšet." O něco déle zhluboka dýchej, soustřeď se na zvuk dechu. Otevřením očí ukonči meditaci.
Cítit: Protože většině z nás chybí cvik v používání těla jako kanálu (angl. channel), toto cvičení bude vyžadovat víc času než ta předchozí, zřejmě 15 minut. Tento proces bude silnější, děláš-li jej, když té někdo masíruje. Moudrost těla oživuje při doteku lidské ruky. Ale protože masáž je často luxus, který máme jen čas od času, může se toto cvičení samozřejmě dělat o samotě.
Najdi si místo, kde se tvoje tělo bude cítit v úplném bezpečí, i když neuslyšíš a neuvidíš okolí. Zacpi si uši vatou, abys odblokovala zvukové vjemy, závaz si oči šátkem, tak, aby nepronikalo žádné světlo. Nyní uvolní tělo. Odevzdej jej pohodlně místu, které sis vybrala. Obrať pozornost na měkký tlak křesla apod. proti zadečku, zádům, nohám a dalším oblastem. Všimni si lehké tíhy oblečení na kůži. Když se o tebe otře proud vzduchu nebo změna teploty zvenčí, také jim věnuj pozornost. Některé části těla se ti náhle začnou ozývat a pak zase zmizí. Například tě začne volat břicho ke svému hlubokému, vnitřnímu tajemství. Nebo ucítíš jemnou bolest za očima. Cokoli přijde, dovol to, ale nenechávej pozornost na žádném jednotlivém místě. Zůstaň uvolněná a neukotvená. Možná spolu s tělesnými pocity přijdou emoce a vzpomínky - slib si, že je prozkoumáš později, ale nenech si v této chvíli odvést pozornost.
Jak pokračuješ s tímto stavem vědomí, tělo možná jakoby nabyde nezávislého života. Jeho pole prožitků se může probudit do bohatého pulsování pocitů a vjemů. Pak budeš vědět, že se tvé vědomí posunulo blíže k souladu s "tělesným já" - vědomím těla. Promluv ke svému tělu přímo: "Chci s tebou komunikovat mnohem víc. V příštích dnech a týdnech mi děj pocítit to, co mám vědět." Protáhni se od hlavy k patě a třikrát se zhluboka nadechni a vydechni. Odblokuj si uši i oči. Ujisti se, že jsi plně zase zpátky v přítomnosti, než se vrátíš ke svým činnostem.
Smysl tohoto cvičení: V první meditaci jsme se učili, jak vidět svět jako médium, které nabírá a rozpouští tvary. Pevné hranice začínají tát. Když začneme vnímat veškeré stvoření jako plynoucí, živou inteligenci, uvědomění začnou vstupovat do našeho života. Budete vědět, že se vaše vizuální pole uvolnilo, když začnete všední věci vidět čerstvé a nové. Pohlédněte na klávesy starého piana a najednou vás překvapí jejich štíhlá černota a bělost, dokonalá hladkost jejich povrchu, způsob, jakým se chytře řadí do dvojic a trojic, jakoby se chystaly tancovat. Když začnete věci takhle vidět , prozření bude brzy následovat.
Účelem meditace slyšení je otevřít širší prostor, ve kterém mohou zvuky žít. V každodenním životě je většina naší energie soustředěna na odblokování zvuku, ne na jejich vnímání. Poslouchali už jste někdy vlastní rozhovor nahraný v restauraci? Napřed jste slyšeli jenom sebe, jak mluvíte. Když ale posloucháte pozorněji, šokuje vás hrozný rámus nádobí a hlučení hlasů, které vás skoro utápí. Úkoly orientované na cíl (jako je soustředění se na rozhovor) vyžadují zúžení sluchového pole. Práce s vědomím však žádá jeho rozšíření.
Meditace cítění přivádí pozornost na oblast často ignorovanou: tělo a jeho vedení. Uvědomění často vstupují skrze jiné smysly než zrak a sluch. Zaregistrovávají se v buňkách a skrze ně. Tělesně pociťované věštby jsou jednou z nejstarších forem vedení, známých lidstvu. Jungovskému analytikovi Robertu Bosňákovi řekli australští aboriginové (Pitjantjatjarové), že často dostávají jasnovidné zprávy skrze různé části těla. Jedna žena řekla, že když má zvláštní pocity v boku, ví, že se děje něco důležitého s jejím manželem. Cukání v nose naznačovalo, že do jejího domů brzy přijde neznámý člověk. Horní část paže ji předávala informace o sestře nebo tetě. Tyto pocity podávaly velmi přesné informace. Když se intimněji sblížíme s funkcemi svého těla, otevře se nám do široka nové pole orakulárního vědomí.
(When oracles speak, Dianne Skafte)