Všichni máme v sobě životní moudrost, všichni máme v každém okamžiku přímé spojení s touto pravdou. Dokážeme-li naslouchat své intuici a důvěřovat jí, povede nás. Ukáže nám krůček za krůčkem, co je třeba udělat a co je třeba vědět v každém okamžiku života. Stačí ji jen nechat.
Život je objevitelská plavba. Brát ho tak, vyžaduje odvahu. Máme sklon všechno, co děláme, posuzovat příliš vážně. Myslíme si, že každé konání musí přinést kýžené výsledky. Budeme-li chápat žívot jako neustálé zkoumání, vyzkoušíme toho víc. Prozkoumáme různé možnosti a objevíme přitom nové stránky sebe sama.Tak získáme mnoho dalších možností. Nevyjde-li vám nějaká vaše snaha, nechte to být. Nemyslete, že vše, co začnete, musíte dokončit. Je správné zkoumat a poučit se při objevování.
Řídí vaše jednání pocit viny nebo dojem, že se "to musí"? Položte si otázku, co doopravdy udělat. Dělejte to, co považujete za správné. Pak budete spokojeni. Žijte s vášní. Jen tak bude váš život smysluplný a zábavný.
Nelze stvořit svět naplnění a radosti, nezačneme-li prožívat každý okamžik svého života.
Spontánnost je schopnost okamžitého prožívání, schopnost řídit se vlastní silou. Je to nádherný pocit, dopřát si naprosté spontánnosti.
Naše kultura si obecně cení systému, plánovitosti a disciplíny víc než spontánnosti. Spontánnost staví na roveň dětství. Dokonce už jako děti byli mnozí z nás nuceni ovládat svou spontánnost. Od nás, dospělých, se ale očekává, že se budeme chovat racionálně a zdrženlivě. A tak většina z nás ztratila spojení se svým pravým spontánním duchem. Jedna z nejvýznamnějších věcí, kterou můžete udělat ve svém ozdravném procesu, je obnovit spojení se svou přirozenou spontánností.
Někteří lidé kompenzují potlačenou přirozenou spontánnost užíváním drog. Alkohol a některé drogy dočasně ochromují "autocenzuru" v nás, potlačující vše společensky nepřijatelné. Drogy dočasně uvolňují spontánní energii. Takové uvolnění je však nepřirozené a destruktivní. Důsledkem pak bývá další potlačení spontánnosti.
Pro ozdravení je třeba přestat sami sebou manipulovat pomocí umělých látek a obeznámit se s vlastní psychikou. Musíme nalézt potřebnou oporu, naučit se důvěřovat vlastnímu přirozenému já a dovolit mu projevit se v našem životě zdravým způsobem.
Spontánnost může leckoho děsit. Znamená totiž vzdát se naplánovaného a důvěřovat síle okamžiku, nechat se ovládnout duchovnem. Znamená to riskovat, upustit od sebekontroly. Nejdřív je to těžké, zvlášť jsme-li zvyklí spontánnosti nedůvěřovat. Jakmile však pocítíme ono spojení s okamžikem, velmi nás to uspokojí. Tím, že uposlechneme své bezprostřední cítění, otvíráme se vesmíru . V životě pak získáváme další příležitosti k rozšíření své tvůrčí potence.
Pro začátek si dovolte více spontánnosti v maličkostech, ve chvílích, kdy se cítíte relativně bezpečně. Spontánnost bude tím větší, čím více se jí naučíte důvěřovat.
Někteří lidé jsou velmi bezprostřední. Reagují na život velice emocionálně. Mnohdy přímo vyhledávají hlavně radosti a zábavu. Obvykle jsou to tvůrčí a umělecké povahy. Jejich společnost bývá fascinující. Někdy trpí nedostatkem úspěchu nebo uznání od okolního světa, protože jsou bázliví a chybí jim disciplína. Musejí si uvědomit, že kázeň může napomoci. Může podpořit i tvůrčí schopnosti Může zvýšit i radost ze života. Nemusí znamenat ustrnutí ducha; prostě jen vnáší rovnováhu do života.
Spontánnost a kázeň fungují ve vašem života pospolu. Je dobré mít určitý řád a organizaci, zkoušíte-li něco nového, co vám má napomoci najít pocit bezpečí a určitý směr. Kázeň podporuje proces určení. Dává smysl tomu, co děláte. Poskytuje sebedůvěru. Až zvládnete technickou stránku věci, můžete být mnohem spontánnější.
Kázeň s sebou přináší určité technické postupy a řád. Řád pak podporuje rozvoj tvůrčího ducha. Je to totéž, jako když se učíte hrát na hudební nástroj. Také musíte hrát nejdříve stupnice. Když stupnice zvládnete, získáte schopnost spontánně vyjadřovat vlastní pocity a improvizovat, nechat se unášet svým duchem.
Někomu je zapotřebí větší spontánnosti, někomu větší disciplíny. Ale každý si musí stanovit v životě řád, který mu pomůže nalézt rovnováhu mezi oběma póly. Každý z nás protřebuje pracovat určitý počet hodin denně, věnovat určitý čas zábavě a také mít každý den trochu času k odpočinku. Potřebujeme čas ke splnění úkolů. Potřebuje i čas pro své nejbližší, ale dělá potíže rozvrhnout čas vyváženě. Potřebujeme si vytvořit takový denní a týdenní rozvrh, aby poskytoval čas k uspokojení všech našich základních potřeb.