Muž a žena se vzájemně hledají, protože je k tomu žene hlad. Ano, láska je pokrm, nápoj. Je možno ji porovnat s chlebem, vodou nebo vínem, ale na vyšší úrovni. Milovat je podobné jako jíst a pít. Jedná se o podobné zákony a podobné průběhy. Stejně, jako nejíme jen proto, abychom vyživovali své tělo, protože z potravy přijímáme i éterické součásti, tak i láska má svoji jemnou energetickou úroveň.
To podstatné se však neuskutečňuje pouhým myšlením a normálním vědomím, ale především silami nadvědomí. Když tedy chceme něco uskutečnit, musíme vědět, jak máme zapojit své nejvyšší síly i jak sestoupit do našeho podvědomí a tam položit obraz přání, který chceme zhmotnit. I samotné podvědomé síly mají velkou moc nad hmotou.
Až do jistého stupně – to může trvat stovky inkarnací – se člověk podobá housence, která se musí živit listím. Uspokojuje své požadavky na úkor jiných, špiní a trhá je. Jakmile se však zhrozí sám sebe, rozhodne se pro změnu, chce být lepším, oddá se koncentraci a meditaci a obalí se zářivým ochranným kokonem, aurou. Žák si postupně uvědomí moc aury, pracuje na ní a promění se v motýla, to jest v zasvěcence. Potom již nežije na úkor jiných bytostí, stejně jako se motýl neživí listím. Živí se nektarem a pylem, tedy jemným vyzařováním stvořeného. Jak průměrný člověk, tak i zasvěcenec tedy má jiný způsob výživy.
Mnoho mladých lidí se přiznává, že po určitých zkušenostech se věci jeví jinak než dříve, různé věci je zatěžují a necítí se ve své kůži. Cítí se vnitřně jako někdo, kdo se protáhl několika komíny. Zašpinili si své éterické, astrální i mentální oděvy. Tyto zážitky a zkušenosti zanechaly v jejich podvědomí stopy, sice neviditelné, ale přesto skutečné. Když potom chtějí pracovat na duchovní úrovni, cítí tíži a překážky, jako by byli zadržováni. Dříve se cítili lehce, uvolněně, šťastně a byli hrdí, ale nyní zahanbeně věší hlavu. Již nemají stejně zářivý výraz obličeje jako dřív. A všichni hovoří stejně: »Neměli jsme o těchto věcech ani ponětí. Kéž bychom to věděli dřív!«
Ano, v celém světě chlapci a děvčata nevědí, co je očekává, když se pustí do určitých dobrodružství. A ani je to moc nezajímá. Co chtějí, to jsou rozkoše a zážitky, které údajně mají činit člověka šťastným. Jenže to, co se jim nabízí není obvykle štěstí, ale hanba, lítost a těžké břemeno. Nevědomost, ve které mládež žije, je jednou z nejsmutnějších skutečností pro budoucnost lidstva. Později, když mladí nacházejí duchovní cestu, začínají chápat, že jsou pravdy, které je nutné znát a zákony, které je potřeba respektovat. Když se rozhodnou skončit se starým způsobem života, potom musí také nést následky předchozího způsobu života. Je nutné se každý den omývat, čistit, propracovávat se ke světlu, modliti se, meditovat a spojovat se s nebesy. Teprve po jistém čase, bohužel to nejde tak rychle, získají jasnější přehled a pokročí.
Mládež by měla být připravena chápat, naslouchat zasvěceným, nechat se poučit a vést a nevrhat se bezhlavě do zbytečných a nebezpečných zážitků! Potom jim nebesa pošlou druha, který se k nim hodí. Nechá-li se někdo ve svém nitru vydráždit vulkanickými výbuchy svých vášní, pak to nezůstane bez následků. Někde v psychickém složení člověka dochází k explozím, poruchám a nestvůrné spotřebě podstatných složek nedocenitelné hodnoty.
Nyní se můžeme zeptat: »Copak není možno mít nějakou radost, potěšení?« Jistě, ale je nutno vědět, kdy a jakého druhu. Vše může být krásné a velkolepé, když víme, jak věcem rozumět a zacházet s nimi. Kolikrát již bylo řečeno, že sexuální síla je energií, kterou můžeme porovnat s hořlavinou. Nevědomí a neobratní se popálí, tato síla spálí jejich tresť. Naopak zasvěcení, kteří ji správně používají, se pomocí ní povznesou do prostoru, lépe řečeno nad prostor a čas. Žádný jiný obraz nevyjadřuje otázku sexuální síly tak přiléhavě jako tento. Proč by tedy nebylo možno cestovat do vesmíru, letět až ke hvězdám a vše poznat, místo toho, abychom se stále pálili?
Samozřejmě je i v tělesné lásce dobro. Když kosmická inteligence tyto věci vytvořila, pak se o tom nemůže říci nic kritického. Kosmická inteligence předvídala i vývoj lidstva ve všech oblastech. Ale uvědomme si, že i projevy násilí a krutosti, které ještě před staletími platily jako zcela normální, dnes vyvolávají rozhorlení. Proč by nemělo dojít k pokroku i v oblasti lásky?
Pravá radost se nenachází v tělesném styku. Vezměte si například dva mladé milence: ještě se nepolíbili a žijí v nepopsatelné radosti, inspiraci! Vstávají a uléhají jen s myšlenkou, že ten druhý existuje, že se s ním setkají, budou moci s ním hovořit. A to z nich dělá básníky. Píší si milá slova, obdarovávají se růžovými lístky, které jsou pro ně talismanem… Jakmile však začnou s líbáním a vstupují do postele, tyto jemnosti skončí. Pak už neprožívají stejné štěstí jako dříve, pak již nemyslí tolik na druhého, jako na začátku a pak přicházejí těžkosti a výčitky. Na začátku pro ně byl život rájem. Proč si tedy neudrželi déle tuto blaženost?
A pokud namítáme, že se není možné věčně spokojit s homeopatickými dávkami, úsměvem, slovy a je zapotřebí něčeho hmotnějšího, potom se ale nedivme a nevyčítejme. Pak si musíme sníst polévku, kterou jsme si navařili. Když nechceme žít bezprostředně ve světle a poezii a nepotřebujeme nic zjemňujícího, musíme počítat s následky.
Nikdo není v ničem omezován, jde jen o vysvětlení věci. Tato nauka se podobá prostřenému stolu s ovocem, zeleninou, sýrem a vším, všemi pokrmy země. Ovšem to neznamená, že každý musí jíst vše. Jsou zde předloženy pravdy, metody a vědění, aby si každý sám zvolil to, co je vhodné pro jeho žaludek.