Nejenom v křesťanství či islámu, ale i v buddhismu a hinduismu je střídmý život přímo součástí náboženských pravidel. Pro většinu obyvatel západní Evropy či amerického kontinentu je soustavná střídmost nepřijatelná. Křesťanství a islám však celoroční odříkání nevyžadují, zato mají vypracovány poměrně dokonalé systémy očisty organismu zdůvodněné nábožensky.
Křesťané bývali nejdůslednější. Právě v těchto dnech probíhá čtyřicet postních dnů, které začínají takzvanou popeleční středou a končí Velikonocemi. Čtyřicet dní půstu vždy vychází na jaro, i když se mírně posouvá stejně jako Velikonoce. Po dlouhé zimě, opulentních oslavách Vánoc, masopustních koblihách, omezeném pohybu a zvýšených tukových zásobách je to vynikající očistný program organismu. Nejde jen o vyřazení masa z jídelníčku. Poctiví staří křesťané omezovali v postním období jídlo vůbec. V případě dokonalosti pili jen vodu, nanejvýš si dopřáli krajíc chleba. Navíc si k tomuto dietnímu systému připočtěte celoročně každý týden postní pátky, kdy se nejedlo maso, omezovalo se jídlo a nejlépe bylo nejíst vůbec. Podobně postní byl Štědrý den, kdy jídlo bylo povoleno až večer, ale bezmasé. Odtud pochází třeba tradiční houbový kuba. Kapr jako povolený studenokrevný živočich se ujal podstatně později.
Islám má, pokud jde o půst, poněkud odlišný přístup. Půst pro muslimy trvá pouze měsíc. Říká se mu ramadán a je to vždy devátý měsíc lunárního kalendáře, kdy byl podle legendy zjeven korán. Od muslimů sice není požadováno hladovění po celý půst, dokonce ani omezení masitých jídel. Jídlo, pití, hry a sex jsou zakázány pouze od východu do západu slunce. Vypadá to docela mírně, ale jenom dokud si neuvědomíme, že v teplém podnebí se pravověrný věřící nesmí napít ani čisté vody dřív, než zapadne slunce. Je pravda, že potom si to sice většinou všechno vynahradí, ale to už je jiná věc.
Co si z toho tedy můžeme vzít my, kteří nejsme ani asketickými buddhisty či hinduisty, ani pravověrnými křesťany nebo muslimy? Systém půstů byl v dávných dobách vypracován velmi dobře a může nás v mnohém oslovit i nyní. Většina obyvatel "vyspělých" zemí jí daleko více, než jejich organismus potřebuje. Má to za následek velký výskyt obezity a nejrůznějších civilizačních chrob, počínaje cukrovkou, přes choroby cévní a srdeční, až po chronické choroby kloubů a nemoci trávicího traktu. Soustavné přejídání přetěžuje životně důležité orgány. A tak se ke slovu opět dostávají posty, tentokrát jako terapie. Nejjednodušší je zařadit jeden hladový den v týdnu, kdy nic nejíme a pijeme pouze vodu. Už tento omezený půst nám dokáže pročistit organismus a odlehčit přetíženým orgánům, které se mohou alespoň trochu zbavit toxinů. Nejlépe je zařadit takový den na pátek, kdy opravdu celý den nic nejíme ale zato pijeme dostatek vody. Jíst začneme až v sobotu ráno. Musíme si ovšem uvědomit, že jednodenní půst je opravdu jenom odlehčení organismu. Skutečná očista vyžaduje půst delší, minimálně 48 hodinový. Pokud si na to netroufáme, můžeme zařadit alespoň týdenní dietu (třeba rýžovou, nebo zeleninovou či ovocnou). Poměrně přijatelný je také půst při kterém pijeme zeleninové šťávy, opět alespoň týden. Musíme se ovšem připravit na to, že takový úklid v organismu se zpočátku projeví tím, že nás může začít bolet hlava, máme povlak na jazyku, nepříjemnou chuť v ústech a cítíme se slabí. Tyto příznaky ale po několika dnech ustoupí a potom se už cítíme lehce, vrátí se nám elán a tělo opět funguje tak, jak má. V průběhu několikadenního půstu je potřeba pravidelně používat klystýr, abychom tělu usnadnili vylučování odpadních látek. Ukončení půstu má být postupné, nejlépe menšími dávkami lehkého jídla. Pokud jsme zvyklí jíst maso, je vhodné s jeho zařazením počkat několik dní po ukončení půstu.