Tajemná chemie lásky

Autor: Převzato <@>, Téma: Tajemno, Zdroj: L'EXPRESS, Vydáno dne: 13. 03. 2004

Co všechno je za tím, že se zamilujeme? Jenom chemie to asi nebude, ale rozhodně je zajímavé podívat se na lásku i z tohoto pohledu. Ještě nedávno panoval názor, že feromony u člověka nehrají roli, protože jeho čich za moc nestojí. Jak se ale ukazuje, asi máme stále ještě použitelný "nos".

Láska. Cit, o němž se napsalo nejvíce knih. Podle lidové představy sídlí v srdci. Moderní věda ví, že je spojen s mozkem a nejrůznějšími chemickými procesy v těle. Přesto zůstává zahalen tajemstvím.

Snad nic neprošlo během posledního půlstoletí tak převratnými změnami jako láska a citový život. Manželství bez lásky je dnes považováno za cosi nepředstavitelného. Výběr partnera, který většinou býval v rukou rodičů, se stal výlučně osobní záležitostí. Společný život milenců před svatbou je zcela běžný, děti se často rodí mimo manželský svazek. Rozšířila se antikoncepce, ženy jsou finančně nezávislejší a průbojnější, mravy se uvolňují, stírají se hranice mezi výhradně mužským a ženským světem. Některá zavedená klišé, zejména při vzájemném namlouvání, se přesto vůbec nemění. Žena například během dvoření instinktivně skrývá své intelektuální schopnosti, aby nesnižovala mužovu hodnotu a nerozbila tak křehké kouzlo. I statistika milostných svazků zůstává stejná: muž je vždy v průměru o dva roky starší než žena, měří o jedenáct centimetrů víc a má lehce vyšší profesní pozici než jeho partnerka.

Už v době dospívání se lidé vydávají hledat své potenciální partnery za hranice vytyčené rodinou. Neznamená to však, že by jejich výběr byl náhodný. Demografické studie odhalily nepsaná pravidla, která nahradila tradiční sňatkové strategie a přizpůsobila se podmínkám současného života. Mladí lidé podvědomě vyhledávají místa, kde mají největší šanci na setkání se sobě rovnými protějšky. V nižších a středních vrstvách se chodí na veřejná prostranství, diskotéky, koncerty a jiné kulturní akce. Vyšší vrstvy dávají přednost soukromým večírkům mezi přáteli nebo spolužáky, kde již k jistému výběru společnosti dochází předem. Vzhled hraje při seznamování důležitou roli, i tady se ale kritéria liší podle pohlaví a postavení. Zatímco muži obecně vyhledávají u žen krásu, ženy si u svých mužských protějšků cení toho, co evokuje společenský statut. Pocházejí-li z lidových vrstev, dávají přednost statným partnerům, protože v tom vidí známku spolehlivosti, vážnosti a stability. Ženy z vyšších kruhů vyhledávají spíše muže vysoké a štíhlé, kteří v jejich očích ztělesňují inteligenci, sebevědomí a bezpečí.

Předem stanovená kritéria nijak nebrání tomu, aby stále docházelo k "lásce na první pohled". Všichni, kdo ji zažili, popisují stejné příznaky: sucho v ústech, zpocené dlaně, pocit horka, prudké bušení srdce. Rána z čistého nebe nemusí přijít vždy a není ani nezbytným předpokladem pro kvalitní milostný vztah. Podle etologů jsou prostě některé osoby mimořádně citlivé a vnímavé na signály od jiných lidí a fungují jako hromosvod. Kromě toho dochází k těmto příhodám často při svatebních oslavách, kdy je doslova ovzduší plné lásky. Psychologové mají i jiná vysvětlení. Člověk se zamilovává do představy šťastného páru, který s partnerem vytvoří. Jeho protějšek mu nabízí řešení nejrůznějších skrytých strachů a úzkostí. Připomíná mu první mateřskou lásku nebo oživuje starý oidipovský komplex, protože je podobný obrazu otce či matky. Nebo může být naopak jejich pravým opakem. Je ztělesněním rodičovského ideálu, který nám jako dětem chyběl. Po navázání kontaktu spolu muž a žena komunikují nejen slovy, ale i tělem. Jde o nepatrné fyzické projevy, které druhý člověk intenzivně vnímá, aniž by si to uvědomoval. Někdy jde o téměř neviditelná znamení. Badatelé předkládali mužům dvě portrétní fotografie téže ženy s jedním rozdílem: na druhém snímku měla žena uměle vyretušované a rozšířené zorničky, což je známka silné emoce. Při otázce, který ze dvou obrázků je přitažlivější, si osm mužů z deseti vybralo fotografii s rozšířenými zorničkami. Aniž by svůj výběr dokázali zdůvodnit, reagovali na výraz touhy v očích.

Kromě různých fyzických náznaků a gest spolu zamilovaní lidé komunikují i pachově. Způsobují to feromony. U hmyzu například představují jediný způsob sexuální komunikace. Samečci některých druhů cítí samičky i na desítky kilometrů daleko. Pokud jde o svět lidí, je například známo, že matka je schopna rozeznat své dítě po pachu mezi tisíci a ona sama předává pachové signály, podle nichž ji dítě pozná. Když tato schopnost funguje ve vztahu matka-dítě, proč by nefungovala v milostných vztazích? Studie z Birminghamu přinesla překvapivě průkazné výsledky. Badatelé postříkali jednu z deseti židlí v místnosti výtažky obsahujícími mužské hormony a požádali 840 žen, aby po řadě vstoupily do místnosti a usadily se na libovolnou židli. Výsledek: 810 účastnic studie se posadilo na sedadlo s mužskými hormony. Z pěti set mužů, kteří prošli stejným testem, si na ni nesedl ani jediný. Jiné studie prokázaly, že tentýž pach může vyvolat zcela opačné reakce.

Na rozdíl od nejistých feromonů je význam hormonů pro lásku zcela jednoznačný. Do hry vstupují zejména hormony radosti a slasti, jako je noradrenalin, a endorfiny vyvolávající pocit uspokojení. Zvláštní je hormon luliberin. Když se vstříkne v nepatrném množství do hypotalamu laboratorní krysy, vyvolá u ní celou sekvenci milostného chování od námluv až po tělesné spojení. U lidí hraje ústřední roli oxytocin. Je to hormon, který se podílí na klíčových zkušenostech spojených s pocitem vzájemnosti, jako je porod, kojení a sexuální vyvrcholení. V poslední době zjistili vědci zvýšenou hladinu oxytocinu i při stresových situacích.

Ani s oxytocinem to ale není tak jednoduché. Přišlo se na to, že nepůsobí sám. Endokrinoložka Sue Carterová začala před lety zkoumat mozek hrabošů polních, aby zjistila příčinu jejich mimořádné partnerské věrnosti. Po spárování žijí tito malí hlodavci se svým partnerem po zbytek života a společně se starají o potomky. Je to dost neobvyklé, protože monogamie a společná péče o mláďata se vyskytuje u méně než pěti procent savců. Po vstříknutí oxytocinu do mozku vytvářeli hraboši své svazky ještě rychleji než obvykle. Po zablokování receptorů oxytocinu se naopak začali libovolně pářit mezi sebou a nevytvářeli žádná pevnější pouta. Carterová udělala srovnávací studii mozku hrabošů polních s jejich méně monogamními horskými příbuznými. Zjistila zajímavý rozdíl. U věrnějších polních hrabošů se oxytocinové receptory překrývaly s receptory jiného hormonu dopaminu v oblasti mozku zvané nucleus accumbens, zatímco u horských hrabošů byly oxytocinové receptory úplně jinde. Nucleus accumbens je považován za jedno ze základních mozkových center radosti. Dopamin zase souvisí s žádostivostí a vyhledáváním. Znamená to, že díky spojení oxytocinu s dopaminem vyvolává vytváření partnerských svazků u hrabošů polních příjemné pocity. I u lidí se oxytocinové receptory vyskytují v oblastech mozku, které jsou bohaté na dopamin. Z jedné studie vyplynulo, že mozková činnost při pohledu na fotografii milované osoby se velice silně podobá mozkové činnosti lidí pod vlivem kokainu. Někteří vědci dospěli k závěru, že oxytocin pracuje ve spojení s přirozenými tělesnými opiáty. Hormon vyvolává puzení k vytváření sociálních vazeb, zatímco opiáty zajišťují hřejivý pocit, který zakoušíme v blízkosti milovaných osob.

Milostná touha probouzí všech pět smyslů, včetně pachu. Feromony a jiné látky molekula vonné látky hippokampus čichová řasa vzduch sliznice čichová buňka směr čichové buňky podněcující sexuální chování jsou vedeny přes čichové buňky až do mozkových center. Nejprve se prostřednictvím receptoru napojí na čichovou řasu. Tam dojde k aktivaci enzymů, které umožní proniknutí látek do nitra řasy. Čichová buňka pak přenáší informaci do mozku ve formě elektrických impulzů.

Co všechno vyvolává v těle hormon oxytocin?

Kdyby za všechno mohly hormony, někdo by už dávno vymyslel působivý nápoj lásky. Ve skutečnosti se při našich milostných nebo rodičovských citech uvádí do chodu složitý mechanismus vzájemně propojených chemických procesů v různých částech mozku. Oxytocin je jejich klíčovou součástí, není však jediný ve hře. Ačkoli bádání v této oblasti není zdaleka u konce, vyplývá z něj jedna zarážející skutečnost. To, co bylo vždy považováno za cit vlastní výlučně lidem, neboť je zdrojem mnoha výjimečných tvůrčích počinů - totiž láska -, se v té či oné podobě vyskytuje i ve světě zvířat.