Termín "syndrom X" začal používat Gerry Reaven ze Stanfordské univerzity koncem osmdesátých let minulého století. Název zní hrozivě a zcela právem. Syndrom X označuje skryté, ale o to nebezpečnější narušení tělesného metabolismu, které může způsobit vážné srdeční a koronární choroby či cukrovku typu 2. Syndrom X se vyskytuje především ve vyspělých zemích u bohatě živených lidí. Podle nejnovějších odhadů jím v USA a v zemích západní Evropy trpí asi třetina populace a tento počet se rychle zvyšuje.
V podstatě si za syndrom X můžeme sami. Způsobem života, zejména výživou. Zjednodušeně řečeno způsobujeme si chronickou otravu potravinami. V počáteční stadiu se syndrom X nijak výrazně neprojevuje. Prvními příznaky jsou vyšší krevní tlak, zvýšená úroveň triglyceridů (triacylglycerolů) a fosfolipidů v krvi a počínající inzulinová rezistence. To je stav, kdy organismus není schopen přiměřeně reagovat na inzulin. Tvorba i množství inzulinu jsou zvýšeny, ale cílové buňky na něj dostatečně nereagují. Inzulinová rezistence provází obvykle diabetes mellitus typu II. (cukrovku typu 2), v určité míře i obezitu a také syndrom X.
Co syndrom X způsobuje? Dědičnost, obezita, ale především nevhodná výživa. Už dávno se všeobecně uznává, že strava obsahující nasycené mastné kyseliny je zdraví škodlivá. Podle výsledků Výzkumného ústavu buněčné biochemie ve skotském Airu k tomu, aby se nebezpečně zvýšila úroveň zmiňovaných triglyceridů v krvi, není potřeba konzumovat nezdravé tuky. Játra, která hrají významnou roli v procesu zažívání, mohou sama zaplavit tělo nebezpečnými tuky. Stávají se jakousi továrnou, která těmito tuky tělo neustále zaplavuje. Cokoliv tento proces vyvolává, je špatné.
Jedním ze základních faktorů, které tento proces vyvolávají, je časté jídlo. Sem a tam něco na zub nebo pro chuť třeba formou energeticky bohatých drobných zákusků, čokoládových tyčinek, sušenek, obložených chlebíčků apod. Pokaždé, ať sníme sebeméně, uvolňuje se do krve inzulin. Tento životně důležitý hormon bílkovinného charakteru tvořený v Langerhansových ostrůvcích (v tzv. beta buňkách) slinivky břišní udržuje přiměřenou hladinu cukru v krvi (glykemii) tím, že hladinu cukru v krvi snižuje. Cukr v krvi je nebezpečná záležitost. Hladina cukru v krvi (glykemie) stoupá po jídle, ale působením inzulinu se po určité době vrací k výchozí hodnotě. Glukóza vstupuje do buněk, kde se spotřebuje nebo se uloží do zásoby. Inzulin má i jinou životně důležitou úlohu. Probíhá-li vše normálně, zamezí po jídle játrům, aby uvolňovaly tuky do krevního oběhu. Lipoproteiny nadbytečné tuky roznášejí po těle, přitom se chemicky mění v substanci, která se usazuje na stěnách tepen. Po každém jídle se patřičné enzymy soustřeďují na zpracování potravy, kterou právě dostaly, a nemohou se soustředit na tuky, které v případě metabolické poruchy játra jaksi navíc uvolňují do oběhu. V tom je podstata syndromu X.
Zammit a jeho kolegové z Výzkumného ústavu buněčné biochemie ve skotském Airu pokusy na krysách zjistili, že na vzniku syndromu X má výrazný podíl časté jídlo. Játra jsou v takovém případě vystavována neustálému nebo často opakovanému působení inzulinu bez dostatečně dlouhé přestávky. Tou se míní nejméně pět hodin, čím déle, tím lépe. Opakované působení inzulinu vede k soustavnému uvolňování triglyceridů z jater do krevního oběhu. Je to začarovaný kruh. Nadměrné množství triglyceridů v krvi vede k inzulinové rezistenci, o níž jsme mluvili v úvodu, tedy ke stavu, kdy organismus není schopen přiměřeně reagovat na inzulin. Tvorba i množství inzulinu jsou zvýšeny, ale cílové buňky si cukr z krve neodeberou. Svalům se pak nedostává výživy a energie a tak automaticky dochází k dalšímu zvýšenému vylučování inzulinu. Organismus však na něj opět reaguje nedostatečně nebo vůbec ne. Velmi zjednodušeně řečeno: cukry a tuky, místo aby zásobovaly tělo energií, se pak usazují na stěnách tepen a cév a mastné kyseliny navíc ničí beta buňky Langerhansových ostrůvků vylučující inzulin. Hladina cukru v krvi zůstává na zvýšené úrovni i mezi jídly. Organismus směřuje k diabetu typu 2. Pokud postižený rázně nezmění životosprávu a neomezí jídlo, ničí se buňky vytvářející inzulin dál a choroba se rozvíjí. Je to šokující scénář.
Bránit se tělo může zvýšenou svalovou námahou, při níž se spotřebovávají nadbytečné energetické zdroje. Podle výzkumného týmu v Airu daleko nejlepší obranou v této situaci je jíst méně často. Nanejvýš třikrát nebo ještě lépe pouze dvakrát denně a zcela vynechat pamlsky, chlebíčky, cokoli mezi hlavnímí jídly, aby si játra dostatečně odpočala. Důležité je také, co jíme. Spotřeba alkoholu by například neměla přesahovat dvě sklenky vína denně. Větší spotřeba vede játra ke zvýšené produkci tuků.
Stejně nebezpečné jako strava tučná či alkohol jsou potraviny obsahující cukry, dokonce i fruktózu, která dříve bývala považována za neškodnou. Fruktóza je jednoduchý sacharid obsažený v ovoci a medu - tzv. ovocný cukr. V posledních dvou desetiletích nejrůznější studie dokazovaly, že tělo se chová k fruktóze zcela jinak než ke glukóze. Výsledky nejnovějších výzkumů to vyvracejí. Fruktóza je podle nich naopak značně nebezpečná. Urychleně se přesouvá do jater a stává se stavebním kamenem triglyceridů. To však zdaleka není to jediné. Strava bohatá na fruktózu přímo stimuluje játra k vyšší produkci nebezpečných triglyceridů, protože vyvolává zvýšenou sekreci inzulinu. Ne každý dnes souhlasí s tvrzením, že fruktóza je nebezpečná. Někteří vědci argumentují tím, že je jí v potravě tak málo, že nemůže mít žádný výrazný vliv. Laboratorní studie však dokazují, že přísun fruktózy v dávkách, které dnes lidé běžně konzumují, dokáže vyvolat inzulinovou rezistenci. Nebezpečnost fruktózy prokázaly i pokusy s dobrovolníky prováděné na minnesotské univerzitě v Minneapolisu. Ti dostávali po šest týdnů dávky fruktózy, které dnes díky slazeným nealkoholickým nápojům konzumují běžně průměrní Američané. Pokus dokázal vysoké dávky nebezpečných triglyceridů v krvi.
Výrobci potravin dnes v rámci zdravé výživy propagují a výrazně označují produkty s nízkým nebo takzvaně nulovým obsahem tuku. Už však neříkají nic o obsahu cukrů, které jsou mnohdy škodlivější než tuky, zvláště jde-li o fruktózu. Nejškodlivější v tomto směru jsou sladké nealkoholické sycené nápoje, jejichž spotřeba stále stoupá a které se do značné míry podílejí na nezdravé výživě zejména na vzniku syndromu X. Spotřeba fruktózy prudce stoupá od sedmdesátých let minulého století. Je třeba si uvědomit, že sacharóza obsahuje jak glukózu, tak fruktózu a že se tedy fruktóza dostává do těla s každým sladkým výrobkem. Ještě horší je, že díky špatnému chápání fruktózy ji potravinářský průmysl celosvětově začal ve zvýšené míře používat při výrobě pokrmů jako sladidlo, o němž se věřilo, že je zdraví neškodné, ba dokonce prospěšné.
Náchylnost k vytvoření syndromu X je u různých lidí různá. Závisí to na genetickém vybavení každého jedince, dědičnosti a dalších faktorech, které se zatím vědcům nepodařilo upřesnit. Podle Davida Bakera z britské southamptonské univerzity má v tomto směru významný vliv výživa plodu v prenatálním stadiu a výživa dítěte v raném dětství. Děti špatně živené před narozením, zejména vyloženě podvyživené, mají výrazný sklon k vytvoření syndromu X. Bývají to lidé s nadváhou, často vyloženě obézní, kteří se nadbytečných kil nemohou zbavit. Jejich organismus si totiž automaticky vytváří zásoby pro případ hladu, který už kdysi, před narozením, zažil. Ve středním věku tito lidé mívají cukrovku typu 2 nebo se u nich rozvine syndrom X. Zvláštním případem jsou američtí indiáni kmene Pima z jižní Arizony. U většiny z nich je organismus hned při narození naprogramován k vytváření zásob pro případ hladu, a to i tehdy, když v prenatálním stadiu jsou dobře živeni. Je to dáno dlouhodobým genetickým vývojem. Pokud v minulosti lidé tohoto kmene skutečně během života hladověli, negativní účinky syndromu X se neprojevovaly. Organismus si úporně vytvářel zásoby a velmi úsporně s nimi hospodařil. Problémy nastávají v okamžiku, kdy tito indiáni nejsou vystaveni hladu a živí se kvalitně. Dá se říci, že tento kmen indiánů Pima kvalitní, bohatá strava doslova zabíjí.
I když člověk dostane do vínku nežádoucí karty, ty nemusí jednoznačně určit jeho osud. Více či méně může situaci ovlivnit vhodná strava. Máte nedbytnou chuť na něco sladkého? V tom případě nejméně nebezpečné je zřejmě ovoce. Obsahuje sice rovněž fruktózu, ale na rozdíl od zpracovaných potravin v daleko menší míře. Navíc je v ovoci fruktóza vázána na zdravou vlákninu. I v oblasti konzumace tuků si lze vybrat ty méně škodlivé. Doporučuje se používat výhradně olivový olej, který nejen neškodí, ale je zdraví prospěšný. Stejně na tom jsou mořské ryby a dary moře. Obsahují nenasycené tuky, které neprovokují játra k produkci triglyceridů a k jejich uvolňování do krevního oběhu. Dieta bohatá na olivový olej a mořské ryby je účinnou prevencí vzniku syndomu X. Existuje ještě jedna varinta, jak se vyhnout syndromu X, ikdyž je stále předmětem diskuse. Je to konzumace takových druhů uhlovodanů, které nevyvolávají okamžitou tvorbu inzulinu - například neloupaná rýže, ovesné vločky, čočka, fazole, ale i těstoviny. Prostě potraviny, které tělo tráví obtížněji a co nejpomaleji. Vybrat si v současné nabídce potravin takové, které nás neohrožují, není jednoduché. V USA se už dokonce objevují úvahy, zda jednou budou výrobci potravin čelit žalobám spotřebitelů jako dnes výrobci cigaret pro nenávratné škody na zdraví konzumentů.
Hormon slinivky břišní bílkovinného charakteru tvořený v Langerhansových ostrůvcích (v tzv. beta buňkách). Je důležitý pro udržování přiměřené hladiny cukru v krvi (glykemie). Ta je udržována v poměrně stálém rozmezí, protože přísun cukrů je důležitý pro řadu orgánů, zejména mozek. Inzulin hladinu cukru v krvi snižuje, zatímco glukagon, glukokortikoidy a adrenalin ji zvyšují. Pokles pod dolní hranici normy se nazývá hypoglykemie a zvýšená hladina se označuje jako hyperglykemie. Obě patří k závažným stavům a vyskytují se zejména u cukrovky. Glykemie stoupá po jídle, ale působením inzulinu se po určité době vrací k výchozí hodnotě. Glukóza vstupuje do buněk, kde se spotřebuje nebo se uloží do zásoby. Při hladovění se glykemie udržuje na dolní hranici normy, ale dále neklesá, protože se doplňuje novou tvorbou glukózy - glukoneogenezí, tedy tvorbou glukózy z jiných látek. Tento proces probíhá především v játrech a ledvinách a dochází k němu po vyčerpání buněčné zásoby cukrů například při hladovění nebo cukrovce.
Kávová lžička cukru 2 g
Kávová lžička medu 2 g
Plechovka Coca Coly (330 ml) 15 g
Čokoládová tyčinka (100 g) 25 g
Miska cereálií
3 g
Porce vařené mrkve 0,25 g