Nevím, jak dlouho jsem se kochala svou džunglí. Všechny smysly si přišly na své. Chuť, čich hmat, zrak i sluch. V jednu chvíli mi bleskla hlavou otázka, co je za tou džunglí…a tak jsem zkrátka vzala za kliku a otevřela dveře. Vcházím na balkon. Asi jsem se zbláznila. Ten balkon totiž vede na nebe…kolem mě plují mraky. Vím, že si na kterýkoliv můžu lehnout a odpočinout si. Kolem prolítává pták – nějaký dravec – ten samý, který se na mě díval těsně po mém vpádu do džungle. Chceme si spolu něco říct, ale slyším zase bubny. Co to znamená? Proč mě ruší? - Je to signál k návratu. Neochotně odkládám dialog s dravcem na „někdy“. Určitě se nevidíme naposledy. Zavírám dveře na balkon a procházím džunglí zpátky. Uvědomuji si, co všechno mě tady oslovilo a upoutalo. Našla jsem i svou membránu. Naposledy se rozhlížím a vzápětí jsem v hadici, která sebou nervózně škube a hází. Lezu raději po čtyřech, jako zvíře. Bez problémů vbíhám do jeskyně a z jeskyně ven. Sedím před jeskyní, asi jsem vlk, a dívám se na ní, dokud zvuk bubnů úplně neztichne.
Pro ŠSV šamana je charakteristická nepopsatelná radost z toho, že vidí blahodárnost krásných a transcendentálních světů, jež se před ním odkrývají. Jeho prožitky se podobají snům. Snům zřetelným, jež cítí reálně a v nichž může kontrolovat své skutky a usměrňovat zážitky.
V ŠSV je často překvapen realitou. Vstupuje do zcela nové, a přece dávné reality, jež ho zásobuje hlubokými informacemi o významu jeho vlastního života a smrti a ukazuje mu jeho roli ve stvoření. Během prožitků udržuje vědomou kontrolu nad směry svých cest. Neví však, co odhalí. Uvnitř je přesvědčeným výzkumníkem velkolepého, pro nás skrytého, stvoření. Je jasné, že jeho objevy obohacují jeho poznání a pomáhají druhýmV ŠSV vidíte šamansky. Může to být nazváno vizualizací, imaginací, nebo, jak to říkají australští domorodci, silným okem. Třebaže se vidění objevují ve změněném stavu vědomí, bylo by předsudkem, škodícím bezprostřednímu pochopení, jevy zavrhnout jako halucinace. Vidění šamana není obyčejnou halucinací. Je to vizualizace myšlenkové formy, jež může nějaký čas existovat nezávisle na svém tvůrci. Pokud člověk toto vidění má, nemůže se pohybovat. Uvědomuje si však všechno, co se kolem něj děje. Jeden šaman z kmene Kantrag řekl: „ Mohl jsem vidět všechno, co se odehrává, ale byl jsem jako mrtvý, lhostejný ke všemu
(M. Harner: Tajemství šamanismu)
Mám problém poznat, kde to jsem ve skutečnosti. Část mého já leží v čajovně na podlaze a druhá část je vlkem a sedí před jeskyní. Tahle rozpolcenost je nepříjemná. V čajovně na mě ale už asi čekají a tak přesouvám své vědomí do reality v čajovně. Co to mám za tělo? Potřebuji se ho dotknout, protáhnout se. Cítím se stejně, jako po probuzení ze sna, jenže tenhle sen si do všech podrobností pamatuji. Byl to sen?
Základními nástroji k dosažení ŠSV jsou buben a chřestidlo. Sibiřští a jiní šamané obvykle o svém bubnu mluví jako o koni, nebo kánoi, jež je přenáší do dolního, nebo horního světa. Monotónní bubnování působí jako vlna, jež šamana nese do ŠSV a pak ho v něm udržuje. Laboratorní výzkumy ukázaly, že bubnování vyvolává změny centrální nervové soustavy. Rytmická stimulace působí na elektrickou aktivitu mnoha smyslových a pohybových oblastí mozku. Zdá se, že to částečně souvisí s faktem, že jediný úder bubnu obsahuje mnoho frekvencí a v důsledku toho současně předává impuls mnoha nervovým cestám v mozku. Jde o nízké frekvence, od nichž se očekává největší efekt pro dosažení transu. Je naděje, že výzkumy v této oblasti možná budou provázeny měřením šamanova EEG při práci v ŠSV. Lze předpokládat, že tyto výzkumy přispějí k odhalení faktu, že ŠSV obvykle zahrnuje úroveň théta, i méně hlubokou úroveň alfy.
(M. Harner: Tajemství šamanismu)
Po zbytek večera si povídáme společně s bubeníky z Bubnovacího kruhu o našich cestách do světa jiné reality. Podvědomě vím, že tyto zážitky jsou v celé své síle vlastně nesdělitelné a nepřenosné.
Při cestě domů noční tramvají si připadám jak pestrobarevný mimozemšťan. Jsem šťastná, nadšená, překvapená a hlavně dojatá. Vždyť se mi otevřela celá další realita, o jejíž existenci jsem měla jen divné představy. Ta spousta knih, které jsem přečetla a názorů, které jsem vyslechla je nicotná proti vlastní zkušenosti.
Můj první krok na šamanské cestě mě naplnil radostí a sebedůvěrou. A také jistotou. Jistotou, že možná na dlouho, ale přinejmenším na nějaký čas to je cesta, po které chci jít.
Aspekt šamanského stavu vědomí osahuje hlubokou úctu ke všem formám života a vědomí, chápe naší závislost na rostlinách, zvířatech i neorganické hmotě planety. Jestliže se šaman ve změněném stavu vědomí přibližuje s úctou a láskou k přírodě, předpokládá, že mu příroda odhalí věci, jež není možné poznat v obyčejném stavu vědomí.
(M. Harner: Tajemství šamanismu)