V textu popisovaný rozmach pohanských duchovních hnutí v současné postmoderní době jak u nás, tak v zahraničí může na čtenáře působit jako pouhý zajímavý kolorit společenského dění. Moudré úsloví praví, že "kdo se nepoučí z historie, je odsouzen ji prožívat stále znovu". Lidé vždy hledali za materiálním světem jeho duchovní rozměr, ať již prostřednictvím nejrůznějších duchovních praktik či kultů nebo cestou, kterou dnes označujeme jako "světová náboženství". Z historie víme, že velká světová náboženství se prokázala v dlouhodobé časové perspektivě jako "státotvorná". Proto moudří panovníci zvali do svých zemí křesťanské misionáře s vizí, že rozšiřující se křesťanství vytlačující pohanské kulty zajistí jejich lidu a zemi pozitivní rozvoj. A toto se skutečně dělo. Naše dnešní evropská civilizace stojí na židovsko-křesťanských základech, i když se Evropská unie zdráhá tuto skutečnost ve své ústavě byť jenom zmínit. Jakkoliv buddhismus, hinduismus a islám budí úctu množstvím svých stoupenců, země, kde tato náboženství převažují, čerpají jak technický, tak kulturní a společenský pokrok z křesťanské civilizace, která se ukázala v historii jako nejproduktivnější, potažmo nejúspěšnější. Návrat k pohanským kultům, obvykle spojený s morálním úpadkem společnosti, bývá předzvěstí zániku dané kultury. Jestliže v České republice tento návrat spojený s morálním propadem pozorujeme, nejde pouze o dobové rozptýlení, ale o příznaky vážné nemoci společnosti...
(dopis Aleše Navrátila, zástupce biskupa Apoštolské církve z časopisu Týden 22/04)
S uvedeným dopisem opravdu není možné souhlasit bez výhrad. Pokud si pan Navrátil představuje státotvorné a blahodárné působení křesťanských misionářů tak, jak v minulosti opravdu probíhalo, Bůh nás chraň! Začalo to už vypálením Alexandrijské knihovny zfanatizovaným davem křesťanů, pokračovalo křížovými válkami a z pozdější doby bylo tím "nejstátotvornějším" příkladem objevení Ameriky. Zde se křesťanští misionáři zúčastnili opravdu s maximálním nasazením a výsledkem byly zničené indiánské kultury, včetně vyvražďování původního obyvatelstva Nového světa.
Rozumějte mi ale dobře, nemám nic proti křesťanství, nemám nic proti proti velkým světovým náboženstvím. Faktem ovšem zůstává, že kromě buddhismu se všechna velká náboženství v historii projevovali státotvorně "ohněm a mečem". A tam, kde došlo k jejich srážkám, zůstávala často jenom "spálená země". Z našeho území dobře známe třicetiletou válku. A tu proti sobě vedly ve jménu náboženství "jenom" dvě různé křesťanské církve. Pokud se podíváme do nedávné historie bývalé Jugoslávie, připomínalo to také střet náboženství. Ať už to vezmeme jakkoliv, stáli proti sobě muslimové, katolíci a pravoslavní. A mlátili se hlava nehlava...
No ano, já vím... Byl to pokaždé boj o moc, boj o peníze, boj o vládu nad myšlením lidí. Nakonec i dnes, když se ukazuje, že celá Bushova válka v Iráku nemá nic společného se zbraněmi hromadného ničení, je to zase jenom boj o vliv, peníze, ropu... Jenže pokaždé se najdou ti, co tomu násilí "požehnají" a nazvou jej "svatou válkou".
No, a když už se tak navážím do USA, je tu ještě jedna zajímavá souvislost. Pan zástupce biskupa Apoštolské církve by si měl uvědomit, z čeho a odkud vychází letniční hnutí i jeho církev a odkud k nám přicházejí ty "pohanské kulty". Pokud se úspěšnost civilizace má měřit podle USA, tak opravdu ostatní "méně úspěšné" civilizace mají co dohánět. Spotřeba surovin, energie a produkce odpadů na obyvatele je v USA tak vysoká, že by Země přestala být téměř okamžitě obyvatelná, kdyby se tak začali chovat i ostatní. Západní civilizace dala světu opravdu hodně, ale musím zmínit také výdobytky, bez kterých bych se raději obešel. Počínaje reklamou, přes McDonald a atomovými bombami konče.
Přitom si p. Navrátil asi neuvědomuje, kdo byl Lao'c, Buddha, Avicena, nebo třeba Rabindranáth Thákur. Opravdu je západní "křesťanská" civilizace pupek světa, čnící do nekonečné civilizační a morální výše? Vždyť většina "pohanských" civilizací v posledních dvou tisíciletích se dostala do úpadku či dokonce zanikla po násilném střetu s "křesťanskou" civilizací západu.
Současný návrat pohanství k nám konec konců proniká ze západu. Není to nic jiného než probuzený pud sebezáchovy lidí, kteří vnímají úpadek naší "vyspělé" civilizace. Proto ta snaha o obnovení úcty k Matce Zemi, návrat přirozené radosti ze života a odložení strachů, kterými jsme byli zpracováváni celá dvě tisíciletí. Konec konců, Ježíš hlásal lásku, nikoliv strach.