Řeč Bohyně - Bohyně na Krétě IV.

Autor: Valpurga <hanaevans@yahoo.co.uk>, Téma: Witchcraft, Vydáno dne: 26. 07. 2004

Muzeum v Heraklionu nás seznámilo s kulturou staré Kréty. Kamarádky se kolem mne seskupily, když jsem jim v prvním sále ukázala malé neolitické bohyňky. Podle mnoha archeologů ženy pravděpodobně "vynalezly" zemědělství, keramiku a tkaní v době neolitu, která se na Krétě datuje od doby asi 6000 př.n.l. do 3000 př.n.l. Jako nositelky mystérií těchto životně důležitých procesů zaujímaly ženy pravděpodobně důležité náboženské a společenské postavení. Ženy také zřejmě vyrobily mnoho z předmětů vystavených v první místnosti muzea.

Jeden z mých nejoblíbenějších byl malý keramický džbánek ve tvaru Bohyně s tenkými hadovitými pažemi, která sama držela džbán. Připomněla jsem skupině, že archeoložka Marija Gimbutas věřila, že spirály, véčka, trojúhelníky a další vzory, které zdobí neolitickou keramiku, jsou součástí složité 'řeči Bohyně' symbolizující ženské tělo, vodu a plodnost. Země byla tělem Bohyně a spojení lidských, zvířecích a elementárních tvarů vyjadřovalo plnost Její síly.

Poukázala jsem na obětní dary zanechané v horských svatyních, mezi nimiž byly malé terakotové figurky žen i mužů, ženy s odhalenými ňadry a dlouhými sukněmi, muži v bederních rouškách zvýrazňujících jejich sexualitu. Podle mě tato zobrazení naznačují rovnost mezi ženami a muži - nic nenaznačuje, že by jedno pohlaví hledělo na tělo druhého jako na předmět. V té samé vitríně se nacházel model tří černých ptáků, kteří seděli na třech sloupech. "Takovéto sloupy stály v horských svatyních. Když přiletěli ptáci, pravděpodobně se to považovalo za zjevení Bohyně," vysvětlila jsem.

V následující místnosti, kde měli nálezy z raně palácového období (asi 2000 - 1700 př.n.l) jsme se podívaly na nádherné červeně, černě a bíle malované džbány, vázy a mísy ve stylu Kamáres. Používaly se k rituálnímu obětování zrní, vína a oleje, a některé z nich se našly v Kamáresské jeskyni. Skupina začínala chápat řeč Bohyně. Spirálovité vzory byly hadi, dělohy, jeskyně, mystérium přeměny. Slunečnicové tvary byly květiny, slunce, a síla růstu.

V dalším sále jsme uviděly Phaistosský kotouč, objevený v klenotnici prvního paláce ve Phaistosu. Na jeho obou stranách jsou záhadné a dosud nerozluštěné hieroglyfy. Protože jsou napsány do spirály, učenci věří, že jde možná o slova modlitby nebo rituálního zaříkání. Hleděly jsme v úžasu na kotouč a na příklady nepřeložených tabulek s písmem Lineární A, které by mohly po dekódování vynést na světlo psaný důkaz toho, co jsme už začínaly cítit skrze svá těla: že ženy v minojské kultuře nebyly podřadné.

Ve čtvrté místnosti s nálezy z pozdní palácové doby (1700 - 1450 př.n.l.) nás nadchl objev tolik známých Hadích Bohyní. S ňadry hrdě odhalenými a s kroutícími se hady v rukou nám připomněly, že existovala jiná doba předtím, než jsme byly rozštěpené na pannu a děvku a naučené zahanbeně halit těla. Jak jsme se na ně dívaly, cítily jsme, že se v nás léčí rány, které  příběh o Evě a Hadu způsobil našemu obrazu sebe sama. Ačkoliv jsou v knihách často zobrazované odděleně, tyto Hadí Bohyně se našly u sebe v klenotnici, kde byla na Knossosu uložena většina posvátných předmětů. Představila jsem si, že spolu stály během významných festivalů na oltáři, možná obklopené malovanými mořskými mušlemi tak jako jsou v muzeu. Vizualizovala jsem si řady uctívajících, jak přicházeli a zanechávali u nich dary, možná líbali oltář, podobně jako tomu dnes činí Řekové klanící se ikonám. Minojské kněžky, které v rituálech sehrávaly roli Bohyně, byly také oděné do těsných korzetů, dlouhých sukní a vyšívaných zástěr. Je zajímavé, že těsný živůtek, dlouhá sukně a vyšívaná zástěra jsou na Krétě dodnes součástí tradičního ženského kroje, ačkoli ňadra již zakrývá blůza.

Nedaleko Hadích Bohyní, v další vitríně, se nacházejí dvě malé glazované desky s obrazem krávy se sajícím teletem a kozy s kůzletem. "Prohlédněte se pořádně ty rohy," poznamenala jsem. "Archeologové téměř vždy označují rohatý dobytek za posvátného býka, ale pokud pohlaví není vyloženě naznačené, může to zrovna tak být posvátná kráva. Například tzv. nádobka s býčí hlavou (angl. bull's head rhyton), nádoba na obětní úlitbu vytesaná z černého kamene, s očima vykládanýma krystaly a se zlatými rohy, jedna z nejčastěji zobrazovaných ukázek minojského umění, může právě tak být hlava krávy, obraz Matky Bohyně. Možná se z jejich nozder nalévalo mléko nebo med, nikoliv obětní krev."

Když jsme dorazily do sálu, kde stály labrys v nadživotní velikosti, tzv. dvojhlavé sekery nalezené v Nirou Haní, jen jsme v úžasu zíraly. Svěřila jsem se, že mi symbol dvojsekery stále zůstává zastřený tajemstvím. Někteří učenci jej vnímají jako stylizovaného motýla, jiní jako dvojitý Venušin pahorek, a další věří, že měl spojitost s ovládáním počasí. Je jisté, že dvojsekery se nepoužívaly k obětování zvířat. Velké labrys často stály v blízkosti oltářů a malé se nabízely jako votivní obětinky. Dvojsekeru někdy drží ženy nebo Bohyně, ale nikdy Bohové či muži. Možná sloužila jako hromosvod ke svádění energie. Zatímco jsem mluvila, malá zrzavá Jana a její o hodně vyšší kamarádka Karen si spontánně stouply mezi tři dvojhlavé sekery, paže zdvižené, ohnuté v lokti, dlaně obráceně vzhůru. Se psaným důkazem i bez něho chápaly, že minojská kultura oslavovala ženskou sílu. Jen samotný pobyt v přítomnosti jejího umění měnil naše vnímání sama sebe.

Archeologicke museum Heraklion

Článek vyňat z knihy “Odyssey with the Goddess - a spiritual quest in Crete” od Carol P. Christ. Autorka žije od r.1988 celoročně v Řecku a každé jaro a podzim vede poutě k Bohyni na Krétě . Má PhD v náboženských studiích z Yale a je autorkou knih Diving deep and surfacing a Laughter of Aphrodite a co-editorkou časopisu Womanspirit Rising a Weaving the Visions.


Valpurga (Hana Evansová) a Kateřina Kramolišová pořádají 11ti denní dovolenou na Krétě

Mystérium krétské Bohyně

aneb 'Ženské putování po posvátných a silových místech minojské kultury',

v září 2004.


 

The best electronic tourist guide on the Internet about Crete