Jsme nádhernými, jedinečnými planetami v ohromujícím prostoru nekonečného vesmíru. Jsme vlastními chrámy bytí. Každý z nás. Chrámy jsou chatrné, rozpadající se, temné a nevlídné. Jiné jsou monumentální, plné světla a lásky, úchvatné. Jsme vesmírnými staviteli, zasvěcenými knězi a kněžkami, držící v rukou posvátný klíč k bráně vlastního domu. Toužíme po velkolepém chrámu, vzhlížíme k jiným stavbám s bolestí v hrudi, hledáme a voláme. Otvíráme dveře našeho chrámu s nadějí, že náš chrám navštíví vřelá srdce k uctění posvátného obřadu sdílení.
JSME VLASTNÍMI CHRÁMY. Naše božská těla jsou kamennými kvádry, srdce nejkrásnějším oltářem, láska světlem, emoce kadidlem a vědomí bránou. JSME VLASTNÍMI CHRÁMY. Přesto je téměř nevidíme.Zapomněli a ztratili jsme je. Toužíme po neznámých stavbách, nikdy nepostavených katedrálách ukrytých v hlubinách naší fantazie. Tušíme někde, hluboko v sobě, že musí existovat. Ale zapomínáme na naší vlastní stavbu. Zapomínáme na vlastní chrám, láskyplný dar Existence. Začněme vždy prací na vlastním chrámu. Nikde jinde. Naše tělo je tělo bohů a bohyň. Takové, jaké je. V každém okamžiku je jedinečné, nádherné, vzrušující, silné a voňavé. Dotkněme se jemně prsty našeho těla a vzdejme mu úctu, která mu náleží. Chrám napřímí své zdi a mohutné věže se narovnají. Chrám se stane viditelným a nepřehlédnutelným.
A ve vnitřních prostorách náhle objevíme úchvatný oltář srdce. Bude zářit zlatým světlem, pronikavým a horoucím. Oltář je potřeba uctívat. Oltář srdce je vyživován láskou. Jen láskou. Naplníme-li srdce všeobjímající láskou, nejdříve určenou pouze vlastnímu chrámu, zažehne se mohutná pochodeň a sama bude své světlo rozlévat. Celý prostor bude prozářen intenzivním světlem a světlo se bude pomalu šířit ven, z oken a dveří. Pokud mysl zůstane nezúčastněná a brána otevřená, světlo bude volné a nespoutané. Oltář, naše srdce, potřebuje přednostně naší lásku, ne lásku někoho jiného. NAŠÍ LÁSKU. Poté již nebudeme s takovou bolestí natahovat dychtivé dlaně k jiným oltářům. Náš oltář, živený naší vlastní vroucností, sám najde cestu k oltářům okolních staveb. Naše úsilí nebude poté zapotřebí. Zůstaneme tiší, klidní a důvěřiví.
Pokud práci na naší stavbě vykonáme s pečlivým úsilím. Náš nový, nádherný chrám se stane vzrušující inspirací pro další stavitele chrámů. Začne horečné pracovní úsilí a náhle celé, dříve nevlídné údolí, bude oděno nádhernými stavbami. A poznané, osvobozené světlo se bude něžně proplétat s dalšími světly, společně uctívající nekonečná množství zažehnutých oltářů. Bude to čas, kdy existence s vděčností příjme naše pozvání k milování. Budeme připraveni. Čeká na to, velmi dlouhou dobu. ZAČNĚME S PRACÍ NA VLASTNÍM CHRÁMU, ne na chrámu někoho jiného. Na našem VLASTNÍM chrámu. Pokud bude náš chrám dokonalý, můžeme zavřít oči a odpočívat. Poté se nádherné věci začnou dít sami od sebe. Bez našeho úsilí. Svět se začne měnit, chrámy splývat v jednu společnou stavbu, domov oltářů lidství.
Vesmír pocítí tlukot vlastního - modrého srdce.