Reakce na články pana Muller, Čábelky a Vacka od našeho čtenáře. Takže další příspěvek do pranice...
Ale prosíme, diskutujte především o myšlenkách, nikoliv o jejich autorech! :-)
Tak také přidám svojí trochu do mlýna :-) Snažil jsem se pochopit názory všech zúčastněných stran v téhle zajímavé diskusi.
Varování před možnými špatnými kroky zaznívají ze všech stran. Od pana Vacka od pana Čábelky i od pana Mullera. Každý má svůj postoj, který je výslednicí mnoha různých vlivů a zkušeností.
Jsem přesvědčený, že kvalita mysli a těla, souvisí s tím jak je o ně pečováno. Ovšem to co se nazývá realizací nebo osvícením atd. je završení procesu, které buď nastane nebo nenastane. Na kvalitu těla a mysli to ovšem nemá žádný vliv. Pokud mysl byla popudlivá před realizací, tak zůstane taková i po realizaci. Realizace NEMÁ s myslí a tělem vůbec co dělat. To že realizace „něco“ „někomu“ přinese je naprosto marná naděje. A kdyby bylo záležitostí ega se rozhodnout jestli usilovat o realizaci nebo ne, tak by nikdy nezačalo. A to ne proto, že by se bálo o svůj zánik. Ale proto, že realizace nepřináší vůbec NIC. A ego nikdy nedělá pro nic za nic :-) To není ego co začne s úsilím o probuzení.
Každý dělá co může, jak nejlépe může. Pokud někdo píše:
"Třetím úskalím je, když člověk, který pomocí átmavičáry dosáhl poznání Já, pokračuje v začátečnických úvahách typu „toto nejsem a tamto taky ne“ a z pozice Já Jsem neguje a potlačuje své tělo a mysl. Namísto aby tělo a mysl zahrnul do vědomí, které již poznal, nadále vytváří umělý rozkol mezi projevem a neprojevem. Dělá to proto, že si neuvědomil, že postoj „toto nejsem a tamto taky ne“ je didaktickou pomůckou k poznání Já Jsem, a že pokud je toto poznání již dosaženo, je třeba jej změnit na postoj „i tohle jsem a támhle to taky“. Jen tak se může „nirvána stát samsárou“."
tak potom nemůže mluvit o dosažení poznání. Átmavičára nebyla účinná :-)) “Z pozice Já jsem potlačuje a neguje tělo“ :-), no to je opravdu vtipný. Pozor tady nejde o hru se slovy. „Já jsem“ nemá vůbec žádný nástroj, kterým by mohlo něco potlačovat nebo negovat.
Dále jsem se dočetl:“ nesmíme zapomenout i na [tělo a mysl] a být jimi taky, a mít je co nejvíce rádi“. Zároveň varuje před vytvářením neuróz na úrovni Vědomí (tj. před potlačováním a odmítáním něčeho, co Vědomí domněle není) tím, že nabádá, abychom do lásky k Já zahrnuli i projevenou část sebe sama, tj. „svoji individualitu a její klady a zápory“
Opět ve vztahu k tomu čemu se říká realizace věc naprosto irelevantní.
Dále jsem se dočetl:
"Troufám si odhadnout, že v každém hledajícím větší či menší kus takovéhoto neurotika dříme, že takřka nikdo nezačíná meditovat z naprosto čisté touhy po Bohu. Já sám jsem nebyl výjimkou, ovšem přijít na to, že používám meditaci jako prostředek úniku, mi trvalo přes 4 roky. Teprve pak mi začalo docházet, že motivy za mým meditačním úsilím nejsou zcela čisté. Že sedět denně několik hodin v meditačním křesle a obětovat celou dovolenou na meditační semináře mi ohromně vyhovuje nejen z touhy po Bohu, ale i proto, že je to náramně pohodlné. Že je to jednodušší, než řešit konflikty s manželkou, naučit se jezdit autem, pořídit si dítě. A že před všemi těmito věcmi utíkám, že se bojím být činný ve světě, že mám problémy se prosadit, že omezuji kontakty s lidmi, protože z nich mám strach, že nechci mít dítě, protože je pro mě těžké přijmout za ně zodpovědnost, apod. Prohlédnout tuto šalbu nebylo snadné a bez velké vnitřní poctivosti k sobě, stejně jako pomoci okolí, bych to nedokázal. Je proto jedině dobře, že Michal před podobnými situacemi varuje."
Pro někoho je jednoduší meditovat hodiny denně, než řešit problémy s manželkou. Osobně nevím co bych si vybral, obojí mi připadá jako docela nepříjemná záležitost :-) Tohle všechno je záležitostí osobních preferencí a nemá to s realizací vůbec a ještě 1000x VŮBEC NIC společného. Když prostě někdo chce ženu, děti, naučit se řídit auto, nebo hodiny meditovat, tak to dělá. Slibuje si že mu to něco přinese. Někdo vydělává peníze, „mraky“ peněz, pracuje 12 hodin pracovním křesle :-) pak peníze utratí za děvky a v kasinu. Slibuje si od toho uspokojení. Je tady rozdíl v kvalitě? No jó už Vás slyším, zvedlo Vás to ze židle Vy všichni svatí meditátoři, očišťovači podvědomý, rozpouštěči špatných sklonů? Podstatný rozdíl v kvalitě tady není. Tím samozřejmě nechci říkat, že je skvělá životní náplň utratit vydělané peníze v kasínu a jinde. Osobně to také není moje preference :-) Ovšem tady je tématem átmavičára, realizace atd. A co se toho týká tak jsou tyto věci naprosto nepodstatné. A pokud je toto zdůrazňováno tak realizace nenastala. Určitě je dobré se správně orientovat v životě, v citech atd.. Otázkou je jestli je to vůbec možné něco stanovit jako správné. Co je pro jednoho správné je pro jiného nesprávné. To je velice relativní. Ovšem nerad bych zabředával do filosofických diskuzí v tomto směru, protože jsou nekonečné a nikam nevedou. Určitě má každý svaté :-) právo se snažit vylepšovat mysl i tělo jak chce (pokud věří že je to v jeho rukou). A dělat přesně to co si myslí, že je správné.
Sám postoj „jsem tady a svojí činností se dostanu tam“ v souvislosti s realizací je chybný. Silně pochybuju o tom, že ego, které je samo iluzorní by mohlo svým usilím něčeho dosáhnout. Ale kdo má odvahu se postavit přesně na opačnou stranu? Pro toho kdo tohle není schopen 100% pochopit a spočinout v tom, jsou určena všechna cvičení, praxe, mantry atd.. Což je v pořádku.
I výroky pana Mulera :
“ Je stále neurotikem, který utíká do Já před světem, který nechápe a zdá se mu krutý a nemilosrdný.“ „po ustálení Já během krátké doby, zjistí, že aby jednota byla úplná je třeba rozpouštět skryté energetické vzorce“ Svědčí o tom, že se pohybuje v úrovních mysli. To může napsat jen někdo kdo o podstatu věci ani „nezavadil“.
Dále: „přesvědčení, že jsme tady na Zemi za trest. Můžeme být i nemusíme. Myslím ale, že většina z nás je tu proto, aby se něco naučila a posunula se vpřed ve svém vývoji. Život na Zemi není jednoduchý, ale díky tomu může být pro duši tou nejlepší školou.“
Pokud takto mluví, tak nemůže být ani řeči o realizaci. Z každého slova zaznívá mysl začátečníka. "Jsme na zemi, pro to a pro to, abychom se posunuli ve svém vývoji" hahahaha, ovšem třeba v zenu by za to bylo deset ran holí :-) S takovou myslí je skutečně lepší chodit na psychoanalýzu.
Co se týká výroků pana Vacka, tak mne nebaví komentovat, věci méně podstatné. Co mne překvapuje je neustálé varování před možností pádu ze stezky díky egu. I když by jsem připustili, že existuje něco jako stezka (iluzorní stezka pro iluzorního hledajícího) tak to nebylo ego kdo začalo proces hledání a ani ego nemůže způsobit pád. Pokud připustíme, že ego je skutečné, tak je pravdou a nemusíme nic hledat a ani nikdy nemůže zmizet. A pokud je zde postoj, že je iluzorní tak proč se egem vůbec zabývat?
Už slyším pana Vacka: „no jo to je nebezpečný postoj. To je pouhá teorie advaity“. Tenhle postoj není nebezpečný. Je to totiž postoj, který odebírá egu všechny opory.
Takže otázka, která musí padnout je: Co člověk může dělat? Ale to je otázka, na kterou najdete odpověď snad v každé duchovní knížce :-) Stačí si vybrat :-)