Bůh je i láska a tvořivá moc. To je hned několik pravd a jedna nevylučuje druhou. Je proto pošetilé se přít, co vše z toho Bůh je a není.
Navíc všechny výše uvedené pravdy nejsou pravdou, ale vždy pouze názorem na pravdu. Ani nejpravdivější názor není nikdy totéž, co pravda sama a navíc zpravidla ani nevylučuje pravdy, ve smyslu pravdivé názory, jiné.
Přesto existují pravdy jediné a u nich neplatí, že každý má svou pravdu nebo všechny názory jsou pravdivé. Ve sporu Jana Husa s církevní hierarchií byla a je pravda jediná: každý má právo na svůj názor a na jeho svobodné a beztrestné vyjádření. Nikdo nemá právo nám nařizovat, čemu máme věřit a čemu nikoliv, co si smíme nebo nesmíme myslet a jak smíme myslet. Hlavy katolické církve dodnes toto právo popírají: pravdu mají jen oni a pochybovat o ní se nesmí.
Pravdou je sluncestředný a nikoliv zeměstředný názor i když sluncestředný názor byl většinou křesťanského světa odmítán a jeho zastánci pronásledováni.
Pravda o horečce z omladnic je také jen jedna: byli to lékaři, kteří zabíjeli rodičky přenosem jedu z mrtvol. Lékaře, který tuto pravdu objevil, kolegové doslova uštvali k smrti; podle největších lékařských autorit neměl pravdu on, ale ony. To samé se dělo kolem aseptické chirurgie. Největší chirurgové nechávali raději umírat své pacienty na infekci, než by přijali názor mladých „zelenáčů“.
Na mnoha dalších příkladech by bylo možno dokázat, že často je pravda jen jedna a zdaleka neplatí, že každý má svou pravdu.
Překvapující a poučné je, že její hlasatelé jsou zpravidla nenávistně pronásledování.
Celý svět - hmotný, duševní i duchovní podléhá zákonitosti, která je jediná a jednotná a platí bez výjimek.V jejím rámci rozhodně neplatí: „Každý má svou pravdu“. Nemá ani mít nemůže. Pravdou je jen to, co je s touto zákonitostí v souladu.
Všechna náboženství - křesťanství, hinduismus, buddhismus, islám a další tuto jedinou pravdu o Bohu a cestě k němu vyjevují ve větší či menší míře. Bohužel vlivem lidí typu „farizejů“ - ti existují stále a ve všech náboženstvích, je pravda zejména v zevních projevech zastřena a překroucena. Přesto existuje a platí. V tomto smyslu je pravda jógy, mystiky, buddhismu, zenu, prostě všech vnitřních náboženství jediná. Tuto pravdu je nutno hledat a zbavovat ji všech nánosů nepravdy. Z nich nejhorší je pocit jakékoliv mechanické vyvolenosti od Boha, který se odvozuje od pouhé zevní příslušnosti k nějaké skupině. Jak vtipně řekl jeden „pohanský“ mistr: „Bůh nemá za děti parchanty“. (nemanželské děti).
Kdo hlásá něco, co je v rozporu s touto jednotnou duchovní zákonitostí stezky k Bohu, která platí stejně pro všechna náboženství a vyznání, nemá pravdu a co je horší, zdržuje druhé od přímé stezky k Bohu.
Každý má právo na svůj názor, na svou pravdu, což vůbec neznamená, že má pravdu a že musíme s jeho pravdou souhlasit a nekriticky ji uznávat. Na tuto pravdu, svobodu názoru a jeho vyjádření máme opět nárok my.
V životě je nejdůležitější, abychom na prvém místě se svou pravdou řídili my sami a uskutečňovali jí v sobě. Věnovat se místo toho pouze hlásání své pravdy nebo dokonce ji vnucovali druhým, je velmi nesprávné a zhoubné pro všechny.
V prvé řadě bychom se vždy měli snažit proto o uskutečnění pravdy - Boha v sobě a teprve pak o našem dosažení pravdy poučovat druhé. Jakékoliv násilné šíření naší pravdy je již odklonem od ní. Za násilí je nutné považovat v tomto případě i zákonodárství, které nějaké názory a tím i náboženské skupiny upřednostňuje a nutí i ty, kteří věří jinak, podřizovat se jim proti své vůli a jednat s nimi v souladu. Tak jsou státem často upřednostňovaná vybraná náboženství, církve, ale i jejich názory na rodinné právo, antikoncepci, na otázku přerušení těhotenství atd. Česká republika je v tomto směru značně svobodnou zemí na rozdíl třeba od Irska, ale i například Bavorska.
Pravda, zákonitost veškerého dění i světa je jen jedna a každý by si měl být dobře vědom, že platí bez ohledu na to, v co on sám věří nebo nikoliv. Bakterie zabíjejí, i když je nevidíme nebo v ně nevěříme. Nesprávné duchovní názory nám i přes naši víru nedovolí se k Bohu přiblížit. Pravda není to, v co věříme, ale to, co je. Víra v nepravdu nejen neosvobozuje, ale naopak znesvobodňuje. Náboženství nespočívá v tom, že věřím, že Ježíš je jediný spasitel a že rozvod není dovolen, ale ve snaze o dosažení skutečného vnitřního, tj. duchovního života v Bohu.
Pravda o této stezce je jediná a je možné ji shrnout takto: odpadli jsme od Boha a i když podstatně jsme stále božští, žijeme v důsledku svého pádu v nebožském světě a proto trpíme. Chceme-li se zbavit utrpení, musíme se vrátit zpět k Bohu, obnovit svůj vnitřní, duchovní život v Bohu. Proto se musíme očistit od všeho, co nám v božském životě brání a celou svou bytostí se obrátit k Bohu. Naše pozornost, mysl i touha musí trvale a nepřetržitě směřovat k Bohu. Prostředky k tomu mohou být různé, ale k Bohu vedou pouze tehdy, když splňují výše uvedené požadavky a jen v té míře a tak rychle, jak je naplňují.
V tomto smyslu je jen jedna pravda a jedna cesta. Toto je základ všech náboženství a v něm není rozdílu mezi západem a východem, mezi vnitřním křesťanstvím, židovstvím, islámem, hinduismem, buddhismem a podobně. Kdo tuto pravdu nevidí a neuznává, má k pravému Bohu ještě hodně daleko.
Poznámka redakce:
Souhlasíme s panem Vackem, že Pravda je pouze jediná, jenomže cest k ní a pohledů na ni je bezpočtu. A protože ty pohledy jsou naše - lidské, mohou v nás vznikat pocity, že ta "naše pravda" je ta jediná na světě a "naše cesta" je ta jediná pravá. Pokud tu "svoji" pravdu začneme hájit s mečem v ruce, rozhodně ke spáse bytostí nepřispějeme. To co hlásáme, je potom v rozporu s tím, co děláme a jak žijeme.
A když už je tu řeč o cestě k Bohu, Ježíš to vyjádřil velmi lapidárně: Miluj Boha z celé duše své a bližního jako sám sebe, nedělej druhému co sám nechceš a budeš mít život věčný. V tom je celý Zákon a všichni proroci. (Vlastně Ahinsa - neubližování)Citace:
Matouš 7:12
A proto všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, stejně i vy dělejte jim, neboť v tom spočívá Zákon i Proroci.
(Ekumenický překlad)
Matouš 22:37
On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´
38 To je největší a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´
40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
Římanům 13:10
Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.