PhDr. Dušan ZBAVITEL DrSc. (1925) vystudoval indologii u prof. V. Lesného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po aspirantuře na FF UK (1951-54) působil jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení Jižní a jihovýchodní Asie Orientálního ústavu v Praze. Po propuštění z politických důvodů (po r. 1968) pracoval jako překladatel a publicista, v letech 1978-85 jako učitel bengálštiny a sanskrtu na Jazykové škole v Praze. Od r. 1985 je v důchodu.
V letech 1956-58 byl vedoucím redaktorem Nového Orientu a 1961-68 časopisu New Orient Bimonthly. Přednášel externě bengálštinu na FF UK (1950-68) a staroindickou literaturu a hinduismus opět od roku 1990. Napsal vědecké monografie z oboru bengálské literatury a jazyka, učebnice bengálštiny a sanskrtu, populárně-vědecké knihy o indických kulturních dějinách a hinduismu a cestopisy. Byl generálním sekretářem mezinárodního projektu Dictionary of Oriental Literatures (Londýn 1973) a redaktorem 2. svazku.
Je držitelem následujících ocenění: Tagore Memorial Award (Kalkata 1977); Lokaratna (Akademi of Folklore, Kalkata 1981); cena Svazu překladatelů (1982); Rabíndra-tattváčárja (Tagore Institute, Kalkata 1987); Zlatá medaile UK (Praha 1995).
Je autorem či spoluautorem řady knih, mj. Rabíndranáth Thákur. Vývoj básníka (1961), (s kol.) Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu (1964), Moudrost a umění starých Indů (1971), Starověká Indie (1985), (s kol.) Bohové s lotosovýma očima (1987), Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti (1993), (s J. Vackem) Průvodce dějinami staroindické literatury (1996), Otazníky starověké Indie (1997). Přeložil přes sto dvacet knih z bengálštiny (zvl. R. Thákura), ze sanskrtu (Sómadévův Oceán příběhů), páli (Džátaky), angličtiny a němčiny.
Upanišady
Období zhruba pěti set let v 8.- 3. stol. př. n. l. je dnes považováno za tzv. osovou dobu lidských dějin (K. Jaspers). V té době žili nejvýznamnější řečtí filosofové, izraelští proroci, perský prorok Zarathuštra, v Indii autoři upanišad, Džina Mahávíra i Buddha, v Číně zakladatelé taoismu a konfucianismu, Lao-c’ a Konfucius, tedy myslitelé, jejichž myšlení nepochybně formuje vývoj světového myšlení až do současnosti.
Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Domnívali se, že vesmír představuje předivo různých vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto pátrali po spojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi a soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech.
Své poznání shrnuli do textů upanišad (8.-3. stol. př. n. l.), nejvýznamnějších posvátných textů staré Indie. Tyto skvosty světové literatury, nejstarší filosofické texty v dějinách lidstva, svým kulturním významem srovnatelné s biblí, však nepředstavují žádný ucelený myšlenkový systém, ale spíše bohatý zdroj podnětů k zamyšlení a domýšlení. Najdeme v nich filosofické rozpravy bohatých bráhmanů a králů, hluboké mystické úvahy i různé spekulace, epické příběhy a překrásné básně i konkrétní poučení slavných guruů o správných způsobech meditace.
Některé upanišady představují základní texty filosofie advaita-védanty, jiné ovlivnily různé sekty hinduismu i asketickou jógu. Učení upanišad se stalo rovněž východiskem Buddhova učení a prostřednictvím buddhismu pak ršiové předali své hluboké duchovní poselství i ostatním národům Asie. V 19. stol. upanišady ovlivnily rovněž řadu západních myslitelů (mj. A. Schopenhauera, u nás např. O. Březinu). I dnes se na ně odvolává většina nejvýznamnějších učitelů jógy v Indii i na Západě.
Třináct nejstarších a hlavních upanišad (Brhadáranjaka, Čhándogja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní) ze sanskrtských originálů přeložil náš přední indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary a jiných myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů (Rádhakrišnan, Aurobindo, Olivelle ad.).
1. vyd. říjen 2004. ISBN 80-86685-34-9. Váz. s přebalem, 448 str., 448 Kč.
„Veď mě od neskutečného ke skutečnému! Veď mě ze tmy ke světlu! Veď mě ze smrti k nesmrtelnosti… Uzounká stezka prastará vede daleko; dotkl jsem se jí, nalezl jsem ji.
Tou jdou moudří, co znají brahma, odtud vzhůru do nebeského světa vysvobozeni…“ (BRHADÁRANJAKÓPANIŠAD)
DharmaGaia dále mj. vydala
Dušan Zbavitel, Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti (1993)
Védské hymny (s předmluvou D. Zbavitele, 2000)
Džátaky, příběhy o minulých životech Buddhy (v překladu D. Zbavitele, 1992)
Budddhovy rozpravy, sv. 1-7 (1994-99)
Dalajlama: Stezka k probuzení (2000)
Jiddu Krishnamurti: Vnitřní revoluce (2002)
Pár much a já – malý výběr z japonských haiku (1996)
Bašó: Úzká stezka do vnitrozemí (2000)
Prázdné hory jsou plné větru a deště (2002) – korejská zenová poezie, překlad obdržel Jungmanovu cenu za rok 2002.
Augustin Palát, Jaroslav Průšek: Středověká Čína. Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan (2001)
Lubor Hájek: Bambusy v tušové malbě ze Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze (2002)
DharmaGaia, nakladatelství specializované na mimoevropské a alternativní kultury Afrika * antropologie * buddhismus * Čína * dzogčhen * ekologie * etnobotanika * etnologie * filosofie * hinduismus * Indie * Japonsko * jóga * meditace * mystika * nová věda * próza a poezie * Přední východ * psychologie * původní Američané * religionistika * súfismus * šamanismus * théraváda * Tibet * vadžrajána * zen „Knížky pro přemýšlivé lidi.“