Jsme mistry, nebo žáky?

Autor: Müller Michal <muller.michal@gmail.com>, Téma: Jóga, Vydáno dne: 15. 11. 2004

K napsání této úvahy mě inspirovaly mé zkušenosti s různými mistry, kterých jsem nabyl v posledních letech, ale i v době nedávné. Na základě těchto zkušeností s mistry i se sebou samým jsem si uvědomil, jak důležitá je v takových případech pokora ? neulpět na své domnělé dokonalosti, na konečnosti svého poznání a schopnost učit se, tedy stát se žákem i té poslední částečky Stvoření. Protože i ta jeho nejposlednější a na první pohled nevýznamná částečka nám může být mistrem v těch oblastech života, které jsme ještě plně nezvládli a neintegrovali do sebe.

Mistrem v duchovním slova smyslu bývá označován ten, kdo dosáhl poznání své božské podstaty Já jsem v takové míře, kdy již samovolně nebo cíleně dokáže vyvolat toto poznání u ostatních. Poznal se ve svém prazákladu ? vědomí Já jsem, poznal věčnou a dokonalou část své bytosti a dokáže nahlížet na Stvoření z jiné perspektivy. Duchovním mistrem může být ten, kdo ovládl určité zákony stvoření, např. zákon lásky, soucítění, výměny energie. Pokud se ale přiblížíme samotnému světu, se kterým tyto zákony souvisejí, dojdeme ke světským mistrům, kteří umějí například výborně moderovat televizní show nebo ušít na verpánku boty z kůže. Mistr může být také ten, který pochopil roli peněz a nemá v této oblasti problémy.

Z toho všeho, myslím, vyplývá, že můžeme být mistrem v čemkoli. Je ale důležité se zamyslet, v čem je dobré být mistrem. Je skoro nepravděpodobné, že v jednom pozemském životě můžeme být mistry všeho. To není, myslím, pro většinu z nás možné a z hlediska božího stvoření ani žádoucí. Každý jsme jedinečnou individualitou, která má ve Stvoření a ve svém životě jedinečný úkol, který se odvíjí od vyspělosti duše a od toho, co se má duše v daném životě naučit a jaké zkušenosti má získat. Proto bude asi dokonalejší v těch aspektech života, které pro splnění svého úkolu potřebuje, a méně dokonalá v těch, které pro ni nejsou zase tak důležité (pokud je už nezvládla v předchozích životech tady na Zemi nebo někde jinde). Je tedy dobré si uvědomit, že jako lidé jsme nedokonalí, což ale neznamená nic špatného. Prostě to tak je a má být. Přijetím tohoto faktu s vědomím o našich chybách můžeme dále směřovat k větší dokonalosti bez pocitu, že je něco špatně a že je nutné co nejrychleji té dokonalosti dosáhnout. Je to těžko popsatelný paradox.

A proč jsem v minulém odstavci tak mnoho psal o dokonalosti a nedokonalosti? Protože jsem získal pocit, že velkou pastí mistrovství je získání klamného pocitu dokonalosti a uzavření se zrcadlům ostatních. Ten, kdo této pasti podlehne, začne si myslet, že jen on je zrcadlem pro ostatní a ne naopak. Většina hledajících si myslí, že po dosažení a ustálení vědomí Já jsem, je již člověk dokonalý a každé jeho slovo tuto věčnou dokonalost zrcadlí. Bohužel tomu tak ale většinou není. Ten, kdo takového poznání dosáhl, poznal svou věčnou část, ale v ostatních částech své bytosti může být stále nedokonalým (tato část jeho bytosti nezrcadlí jeho božskou podstatu), tudíž neschopným vědomě být druhým v těchto oblastech života zrcadlem. Tento fakt nijak nesnižuje kvality duchovního mistra. Jen je důležité, aby si byl těchto svých nedostatků vědom a nebál se tu nedokonalost přiznat sobě samému i ostatním bez obav, že klesne v jejich očích a nebude již tím dokonalým mistrem, za kterého jej všichni považovali. Potom může s klidem a láskou v srdci přijmout pomoc od druhého člověku, který sice nemá stejné poznání jako mistr, ale zase zvládl to, co mistr ne a co je potřebné k tomu, aby byl mistr lepším (např. vystupování na veřejnosti nebo energetická výměna prostřednictvím peněz). Pak se role otáčejí - mistr je najednou žákem a žák mistrem. Vše je v nejlepším pořádku a na nebesích se zpívají andělské chóry. Mistr a žák si mohou začít být bližší, protože mistr se žákovi projevil také jako člověk, který je nedokonalý a s pokorou tuto svou nedokonalost dokáže přiznat. Přátelství mezi mistrem a žákem se prohlubuje.

Kdy ale výše popsaný mechanismus funguje a kdo je potom mistrem a kdo žákem? Tehdy, když nerozdělujeme Skutečnost na božskou a nebožskou. Tehdy, dokážeme-li se stejnou vděčností přijímat to, že když nám první pomůže poznat věčnost Sama Sebe, druhý nás naučí milovat a přijímat druhé lidi v jejich nedokonalosti a třetí nás naučí řídit auto. Vše je v tomto pohledu stejně důležité. Jednou jsme mistry, jednou žáky. Myslím si, že abychom dosáhli dokonalé jednoty s Bohem, potřebujeme se poznat ve vědomí Já jsem, ale také třeba řídit auto (abychom se naučili přijímat odpovědnost), chápat hodnotu peněz nebo umět milovat bližní. K dokonalé Jednotě s Bohem potřebujeme poznat nejen sami sebe jako nekonečné vědomí Já jsem, ale také potřebujeme poznat a žít zákony Stvoření ve všech jeho projevech. Potom budeme moci s čistým srdcem říci Já a Otec (a Matka) jedno jsme. Pak je dokonáno.