Básně z šuplíku (1.)

Něco málo poesie (prý nikoho nezabije a snad někoho i potěší... :-) )

Tao lásky

Bílá oblaka, jak velehory v dáli, zalitá sluncem. A pod tichými, šumícími stromy uzounká pěšinka. Nespěcháš, však kam taky! Jen loudáte se, a ruku v ruce, jakbyste ztráceli pevné obrysy.

Již nejste to vy, to dvě srdce alespoň na malý zlomek věčnosti splynula v jemném souznění. A náhle cítíte, jak zázraky se dějí: svět mizí, jak oblak bílý se zvolna rozplývá

V tom okamžiku, svatém, tichém, ta srdce prohlédají. Zázrak věčného Bytí tu před vámi je bohoslužbou. Dva šnečci na pěšině milují se a srdce stojí v tichém úžase. Toť Božská Láska, věrné milování…