Nesmyslné boje

Autor: Dan <@>, Téma: Sebepoznání, Zdroj: Dan, Vydáno dne: 02. 12. 2004

Rozhovory s Ramanou M.díl I. 210. "Člověk vděčí za svůj pohyb jiné Síle, ač si myslí, že vše činí sám. Jsme podobní invalidovi na vozíku, který se vychloubá, že když jej postavíme na nohy, přemůže nepřítele. Činnosti jsou poháněny žádostmi. Ty vznikají pouze po objevení se ega a toto ego vděčí za svůj původ vyšší Síle, na jejíž existenci závisí. Nemůže existovat mimo ni. Proč tedy žvatlat: Já činím nebo jednám či působím?"

Přesto žvatláme, že my usilujeme, my máme pravdu, že já to vím líp, že....Ano, takto se projevují ega, respektive jejich dopady, projevy. Nemám problém s tím přiznat si, že se jako ego (oddělená bytost) cítím a prožívám, že zažívám touhy i strachy jako svoje, jako ohrožující nebo povzbuzující apod. A právě jako nemocný oddělenností jsem hledal Učitele - lékaře.

Jiří Vacek pro mě takovým lékařem byl a zní to možná neuvěřitelně, ale vzpomínám na něj s opravdovou láskou, která je vděčná nejen za poznání Ramany Mahárišiho, za duchovní disciplínu a spoustu dalšího. Jako nemocný jsem udělal několik chyb, znovu se radil o lécích atd. Pak přišel šaktipát, na který jsem jel s několika přáteli, JV o něm dopředu věděl, ale pak byl překvapený, zrazený, výbušný a naštvaný. Nikdy jsem se od lékaře nedozvěděl, proč byl tento šaktipát takovou chybou, čím byl chybou. Poslední argument, který mi byl předložen: když na šaktipátu uvidí ostatní lidi od Vacka, budou si myslet, že u Vacka nic není a odradí je to. Takový argument už jsem přijmout nemohl. Snažil jsem se o diskuzi, vysvětlení - písemně, protože není jednoduché s Jiřím mluvit osobně na podobná témata, můj dopis byl popsán jako nepřátelský, křičelo se a pak přišla odpověď v podobě kapitoly Mým kritikům (původně se jmenovala Danovi a mým kritikům), tuším ve 4.díle Jak jsem hledal....

Co je dovoleno Jovovi (Mistrovi) není dovoleno volovi (žákovi), mi řekl Jiří s tím, že mi není nic do toho, co on dělal = jezdil na daršany za Ánandimáyi Ma, v podstatě udělal J.Kočímu totéž, co já Jiřímu - napsal dopis, že není dokončeným Mistrem apod., s Tomášovými se rozešel, protože to byla karma atd.

A tak jsem se zoufalý ptal: Jiřího vede šakti, u něj to byla karma, co je to u mě? Co vede mě? Ego a jeho projevy? Jistě ano, ale co vede ego? Je ego silnější než Bůh? Mohu dál zůstávat u Učitele, který mi nevysvětlí proč je toto špatně, když on i jiní žáci klidně navštěvují jiné Učitele? Proč dvojí metr? Proč tak strašné dusno?

Celý popis pochopitelně zjednodušuju, přiznávám, že se tím stává méně přesným, ale z těchto důvodů jsem přestal k Jiřímu jezdit. Sem tam jsem se dozvěděl, že varuje některé lidi, aby nedopadli tak jako já a když jsem po roce přijel neohlášen do Prahy - neohlášen proto, že jsem bál, že nebudu přijat - nebyl jsem přijat a manželka Jiřího mi na chodbě vyřídila, že Jiří se s těmi, co ho zradili, setkávat nechce, ale můžu jako mnozí odpadlí navštívit veřejné meditace. Má na to samozřejmě plné právo, jen jsem mu chtěl říct, že mě jako člověk pořád zajímá, dát si kafe, zavzpomínat, možná se za lecos omluvit. Nebylo to ale možné. Pak mi někdo - a nebyl to nikdo z Jitří země - o Jitřní zemi řekl. Slabošsky jsem psal jako Sitar, Dan Rýznar mě poučil, že to dělá jen duševní mrzák s pokřiveným charakterem, přijal jsem tento názor a odtajnil se. Ten samý Dan Rýznar ovšem klidně píše jako DR.Bolíto a nyní o provokaci. Smutné.

Dozvěděl jsem se, že jsem nezapřel sám sebe, že jsem duchovní mistr této doby, že jsem spolu s ostatními zosnovoval spiknutí apod.

Přiznávám, že mě některé komentáře a názory vytáčely, ale respektuju, že existují, maximálně se k nim mohu vyjádřit, ale toto už nejsou fakta, je to emoční nesmyslná přetahovaná. Nikam ovšem nevede, na druhou tu JE, nepopiratelně z vůle Té Síly, která je vším a která vše řídí. Dobrá.

Opravdu si myslím, že Jiří je velmi velmi nedůtklivý a diví se, když je nedůtklivý někdo jiný. Ale my jako ega máme jedinou povinnost, zmizet. Pak se ale opravdu nedá jakkoli argumentovat. Co tak nedůtklivě reaguje u něj? Jáství?

Opravdu si myslím, že se Jiří ve svém životopise vyjádřil k vasánám Púndži, Tomášů, Maharadže apod., ale kdokoli jiný se vyjádří k Jiřímu, je pomlouvač, ego, lhář atd. V tomto je zdatně následován - napsal jsem někde klony, omlouvám se - svými duchovními přáteli, kteří vykazují notnou dávku nesnášenlivosti a určité duchovní vyjímečnosti a pýchy. Vím, o čem píšu, býval jsem také takový. Na fakta se reaguje emočními narážkami a ano, i výpady, ovšem pak se strhne křik, když někdo emočně vypadne proti nim.

A najednou mě to přestalo bavit. Jsou to opravdu nesmyslné boje. Každý je tam, kde přesně má být - nebo se Bůh plete? Každý má to, co si zaslouží - včetně mě, samozřejmě, ale také včetně Jiřího Vacka, prostě každý.

Vyjádřit svůj názor není přece automaticky něčí pomluva nebo boj jako takový, to až interpretace poplatná nitru toho, kdo křičí a brání se, ale názor čistě zůstává jenom názorem. Není jakýkoli důvod kohokoli k čemukoli přesvědčovat.

Časem jsem zjistil, že si mohu vysnívat a přát mnohé, stejně tak nechtít, ale že s tím, co JE, nic neudělám. Často pozoruju, jak říkám A, pak přejdu k B, u C už vím, že to není ono, ale stejně dojedu k Z, jakoby bez mé vůle.

Přijal jsem ze zkušeností výše zmíněný citát Ramany Mahárišiho a tak pozoruju takto svůj bezvýznamný život, jeden z miliardy a ve své bezmoci nacházím Ticho a radost z něj.

Mějte se všichni moc dobře :-)

Dan