Byla jednou jedna ruka, a ta měla zlou macechu.Ta macecha měla ještě jednu ruku, víš, a tu si předbíhala, tu si strojila, a parádila, všem příbuzným i známým se s ní chlubila - ale o té první, tiché ruce, se nikomu ani slůvkem nezmínila - no jo, někdy jo, nevrle utrousila - ale, Mařeno, tak di a podrž mi tady ten kastrol. Mařeno, podrž hřebík - a prásk ho, bouchla ubohou Marušku kladivem, a malá celá zčervenala a slzy ji vhrkly do oči. Ale holka, pokorná a tichá, nic na to nepověděla, jenom se tiše zase stáhla do koutka, a tiše tam seděla a meditovala, jak už bylo v její skromné povaze, a jen tak mírumilovně čekala, až se macecha spálí vlastní pýchou a konečně objeví svou druhou milovanou dcerušku, která ji, přese všechno bezpráví, koneckonců taky miluje, a jak.
No, abych nechodila kolem horký kaše, macecha se, jak už bylo nevyhnutelným zákonem, celá svojí nadutostí začala zalykat a lapat po dechu a stonat a tesknit a odumřívat a tu se v ní začalo probouzet svědomí a matka si začala říkat - asi bych se měla poohlídnout po doktorech - a tak šla do krámu a chtěla si koupit Strašně Moudrou Medicinální Knihu za 50 liber, ale matka, protože ten den poutrácela něco peněz za spoustu speciálních léčících nástrojů jako ultrafialové brýle s vodotryskem v místě oční čakry, a taky za různá narkotika jako větrníky se šlehačkou a čokoládové trubičky, koblihy plněné jahodovou, banánovou, rybízovou, ananasovou, rybí a hovězí marmeládou a taky vanilkovým pudinkem s pestrobarevnými marcipánovými hovínky, tak zkrátka už ji v peněžence zbylo jenom 14,50. No sakra! Co teď!?!?
Z krámu bez moudré léčící knížky neodejdu! Potřebuju stoprocentně léčící knížku!
No, ale abych pořád tak nekroužila kolem horké kaše, matka nakonec chňapla tu knížku, která na ní mrkala - ach jo, řekla matka, to je od Fešandy Rohlíkový, to bude zase blbost!, ale oni v tom krámě nic jinýho pod 14,50 neměli.
No, tak abych tak pořád netančila šamanský tance kolem ty horký kaše, matka přišla domů, svalila se do ušáku, nohy hup na stůl, a celá unavená a dychtivá odpovědi na své trampoty a nemoce a vředy, jala se netrpělivě listovat stránkami.
Ani nepostřehla, jak se k ní potichu přišourala její malá, ta opomíjená dceruška, a jak tak nakukuje matce do klína, víš, do té knížky od Rohlíkove, najednou jí povídá:
"Je, mami hele, podívej, tady píšou o mně!"
Na to macecha usykne - ale co povídáš, prosím tě za nesmysly - a podívá se, kam ten malý levý prstík ukazuje.
A tu náhle jako když zmrzne a krve jsem se v ní tehdy nedořezala, ať jsem řezala, jak jsem řezala, protože vážně, Rohlíková píše, cituju:
Ach matko, matko,
kam jsi oči dala,
že jsi svou dcerušku
Krchničkou jen nazývala.
Ach matko, matko,
ztratilas své zdraví,
duši, srdce, radost,
protožes popřela svou jednu dceru,
která se nejmenuje Krchnička,
jmenuje se Tvoje Věčná Mladost!
A tak tam Rohlíková píše všechny ty cindy pindy okolo a matce najednou růžoví tváře, modří jí oči, z hlavy se ji začíná linout zlatavá blikotavá záře trochu jako barevná hudba na diskotéce, a matka najednou dýchá hrudí nahoru a dolů, jak je celá rozčepýřená, a náhle se celá rozněžnělá skloní a posadí si Marušku na klín a povídá: "Ty má malá, jak jsem k Tobě mohla bejt celou dobu taková, celou dobu jsem viděla jenom Eleonoru a tebe ne, ale to se teď změní, to teď bude všecko jinak, holčičko, pocem, poď, půjdeme spolu hrát pexeso."
A tak spolu hrály pexeso a matka v dobré vůli chtěla s Maruškou hrát Logika, ale to byla pro Marušku španělská vesnice, tak Maruška přemluvila mámu, aby si radši hrály s panenkama a se zvířátkama a s modelínou a na písku, a v lese, a na pláži stavěly hrady a jezírka,..........
.........a žily spolu až dokud neumřely?
Ach jo. Pohádky je konec zvonec?
Ne. Pohádka je pravda. Neumřela, je živá.
Je teď a tady.
Ty jsi ta macecha, Tvá nedominantní (levá?) ruka je Maruška.
Ta ruka, se kterou klikuješ myší/píšeš/děláš většinu úkonů..., je Elenora.
Tahle zvláštně bláznivá povídka dává víc smyslu, než byste si mysleli. Musíte ji číst alegoricky a taky byste měli vědět to, co jsem věděla já, když jsem to někdy v 95tém psala, o schopnostech skrytých v ruce, kterou málo používáte - ve své nedominantní ruce. Pro mě to byla ruka levá. Říkám byla, protože od té doby jsem se ji vědomě naučila používat mnohem víc, takže už to není taková zapomenutá Maruška.
V mé povídce jsou dcery naše dvě ruce a matka reprezentuje limitované vědomí, nebo chcete-li, ego. Nicméně šťavnatou linii příběhu jsem modelovala na sobě a svých vlastních myšlenkových procesech a některé momenty jsou k umlácení smíchem přesně: A sakra! Co teď?!?!
Levá ruka je spojena s pravou mozkovou hemisférou a ta je zdrojem iracionálního myšlení a schopností. Lépe se vyjadřuje neverbálně a přes obrazy, sny, pocity a intuici. Analýza ji rozhodně vlastní není. Je syntetická, slučující vjemy do celku. Je to naše ženská složka. Lebedí si ve všem, co tradičně v naší společnosti většinou není oslavováno: v ítemnotě, živočišnosti, duchovnosti, instinktech, ve věcech potlačených a zavržených (rozuměj části naší vlastní psýché), je to vůbec prostor komunikace s naším nevědomím, ale i nadvědomím, zkrátka těmi stavy vědomí jinými než naše běžné, denní, trochu unuděné vědomí.
S tímto úžasným rezervoárem jinak nevyužívaných informací, které však jsou nedílnou součástí naší bytosti, a tedy i našeho zdraví, celistvosti a naplnění, se člověk může spojit jednoduše skrze častější a vědomější používání této nedominantní ruky. Např. psaní a kreslení může často vést k až překvapivě živým konverzacím s našimi potlačenými podosobnostmi. Práva ruka, běžné vědomí, může klást otázky a levá ruka na ně může psát odpovědi.
Chcete-li si takové cvičení vyzkoušet, dejte své levé ruce napřed spoustu času na rozcvičení a aby si zvyklá držet tužku. Nechejte ji kreslit nesmyslné čárymáry, chovejte se k ní skutečně jako k malému dítěti, které si může hrát. Naše levá ruka často skutečně je tímto dítětem. Alespoň v té fázi byl mnohokrát její vývoj zastaven, když nám v dětství bylo řečeno: Musíš se naučit držet pero v právě ruce!
Tím se mnohým z nás také nemilosrdně zabouchly dveře do těchto pohádkových komnat pravého mozku a my začali vyrůstat chudší o poklad, který nám právem náleží. Je čas vzít do ruky klíč a otočit jím v zámku!
Jedno z nejjednodušších cvičení je napsat levou rukou své jméno. Můžete několikrát, a pak nechejte svou ruku psát, jak se s tím jménem cítí. Jaké má z vašeho jména pocity. Co si ta část vás, reprezentovaná pravým mozkem, vždycky o vašem jméně myslela? Nechte ji mluvit.
Dále levou ruku můžete nabídnout jako nástroj svému vnitřnímu dítěti, aby se projevilo napovrch. Ať vám řekne, jak se cítí. Dítě, které je vždycky uvnitř vás, ať je vám 7, 15 nebo 65. Vaše citlivá, zranitelná, hravá, tvořivá, živá a magická složka.
Ať vám vaše dítě napíše, co si myslí o vás. Jak se o něj staráte, jak mu nasloucháte. Požádejte jej, ať vám napíše, co by od vás chtělo dostat. Ať napíše seznam věcí, aktivit atd., které by jej potěšily, udělaly jí/mu radost. Chce, abyste se jela projet na kolečkových bruslích? Koupit si jahodovou zmrzlinu? Přinést si domů konečně to strakaté štěně, po kterém jste tak toužila od svého dětství, ale "rozumné" důvody vás vždycky od té myšlenky odradily?
Až vám dítě napíše, či si přeje, vykonejte jeho přání. Popovídejte si o těch trochu nemožných, a zeptejte se, co možného by jej uspokojilo právě tak, ale ta možná vykonejte.Uvidíte, že se vám v hrudi začne rozlévat zvláštní blahý a hojivý pocit naplnění. Právě jste vkročili do zaprášených komnat onoho pohádkového hradu a starý sluha se uklonil a řekl, že to všechno náleží vám, hradní paní či pánovi.
Chtěla bych se o psaní levou rukou v budoucnu víc rozpovídat a uvést některá cvičení, která pro mě v životě hodně znamenala. Jaké bylo mě překvapení, když jsem později přišla k tantře a dozvěděla jsem se, že existuje tzv. tantrická stezka pravé ruky, kde se adept zaměřuje na meditativní praktiky a spojení ženského a mužského aspektu na energetické úrovni uvnitř sebe, a tzv. stezka levé ruky, kde se tato mystéria vykonávají v těle, na něž je pohlíženo jako na posvátné, tzn. ne odlišné od ducha a energie. Ještě později jsem při šamanské meditaci s čakrami měla možnost na vlastní kůži prožít, že v každé dlani máme čakru, a to v levé čakru ženské energie, Bohyně, v pravé čakru mužské energie, Boha.
Takže možná vás nepřekvapí, že:
....protože matka konečně přijala Marušku za rovnoprávnou, to Marušce pomohlo k tomu, že si začala víc a víc rozumět s Eleonorou. Ta ji také začala více důvěřovat a otevírat se s věcmi, které by nikdy ani za živého boha nikomu nepřiznala, a už vůbec ne matce.
Nakonec se ukázalo, že Eleonora nikdy nebyla ve svém srdci ženou a po Maruščině povzbuzení a matčině zhrozeni si konečně nechala za drahé peníze udělat vytouženou"sex change" operaci. Děvčata - pardon - Maruška a Eleonor si skutečně rozuměli čím dál víc a víc a užívali si nevázané legrace, až jednoho dne byla svatba a matka se na ní strašně opila. A když se druhého dne probudila z motolice, jako by ji někdo vyměnil - byla z ní ta nejsladší a nejroztomilejší matkotchyně na světě a všichni tři žily/i šťastné a spokojeně až do smrti a měly spoustu miminek v podobě levou rukou napsaných a pravou rukou do počítače přeťukaných povídek a ........ a ............ a ............
...aneb trocha fantazie nikoho nezabije.
Život čarodějnice stojí na živé představivosti ;-})
Hana Evans
PS: Čtěte metaforicky