Nicméně jsem si uvědomil posun, jaký toto označení prodělalo od mého mládí a taky to, že většina mých přátel pod tímto pojmem dnes vidí něco úplně jiného a ostatně bych tím ošidil všechno další, čím taky jsem - to jest horolezcem, ekologem, botanikem, člověkem zabývajícím se tzv. ekologickou výchovou atd. a taky bych ošidil všechny, kdo mají rádi přírodu a to všechno, o čem tu píšu a s trampy mají třeba jiné zkušenosti než zrovna já. I myslel jsem jak jsem mohl, ale nevymyslel jsem případnější slovo než “přírodňák”.
Je to vlastně všechno nesmyslné - dřevo nebo zem nás tlačí a studí do zadků, přesto že doma máme měkce čalouněné sedačky, zezadu na nás táhne a zepředu pálí oheň, přesto že doma máme termostatem řízené topení, živíme se často něčím co bychom doma nevzali do úst a naše zpěvy ovšem nesnesou srovnání s kvalitou digitální reprodukce světových hvězd. Doma jsme vážení občané, tady nás pronásledují ochranáři, lesníci, agronomové, porybní a nevím kdo ještě, přičemž vážení občané námi opovrhují. Říká se, že horolezectví je způsob jak za drahé peníze žít jako cigáni. Proč je nám teda tak dobře, když večer po namáhavém celodenním trmácení, s bolavýma nohama a rameny od popruhů usedneme dokola, uvaříme si čaj, zpíváme naše písničky a je pohoda?
Náš život má svůj cíl - a tím je stát se plně sám sebou. Jeden z největších psychologů našeho věku - Carl Gustav Jung - tento proces nazval individuace, což znamená právě toto. Tím vystihl podstatu prakticky všech dávných i novějších filosofických i náboženských systémů a zpřístupnil je tak do jisté míry současnému tzv. vědeckému chápání světa.
Toto nicméně nemá být pojednání vědecké, i když na druhé straně nebylo mým záměrem ani “kratochvilné čtení pro spanilé čtenářky”. Jednak nejsem vědec a jednak věda také znamená odložit vidění srdcem, nevšímat si volání dálek ani Stříbrného Větru a nepoužívat daru intuice. A bez toho, myslím, studovat toto téma je jako hledat duši v těle skalpelem nebo Boha ve vesmíru raketou. Nemohu si zde odpustit citát filosofa Jiřího Fialy “Jen nešťastným vývojem se stalo, že věda, krása a dobro byly od sebe odděleny”[Vesmír 9/90, str.538]
Tedy stát se plně sám sebou jsem přijal za cíl svého života a jsem přesvědčen, spolu s Jungem, Budhou, Milarepou, Kristem a mnoha dalšími, že to je opravdu cíl života každého člověka, ať už si toho je vědom nebo ne a ať to bere nebo nebere.
Cest však je mnoho, i když se sbíhají u jednoho cíle. A nikoli nejmenší mezi těmi, které dnes jsou prošlapávány nohama lidí hledajících, je cesta k Přírodě. Protože je to i moje Cesta a protože mi bylo dáno nějaký čas na ní putovat jako průvodce dalších poutníků, ale především z velké nerozvážnosti a bezohlednosti k svému počítači jsem napsal toto povídání.
(Pokračování...)