Dnes musí chodit do práce i žena, ale přesto, když přijde domů, naprogramovaná povaha jí velí: "Vař víc, uklízej víc, pečuj víc, dělej víc." Žena nedokáže poslechnout muže, když jí říká: "sedni si, odpočiň si, relaxuj."
Žena pracuje v mužském světě zaměřeném na řešení problémů a potlačujícím city, a proto, když přijde z práce, potřebuje v sobě aktivovat svou ženskou složku. Žena dokáže zapomenout na své denní problémy tím, že si je vybavuje a hovoří o nich - ne proto, aby je vyřešila, ale aby v sobě probudila ženskou složku. Jedná se o takzvaný nezacílený hovor - žena přeskakuje z jednoho tématu na druhý.
Ale muž by si chtěl spíše sednout k ohni - k televizi nebo k novinám. Čtením a sledováním zpráv se zaměřuje na problémy, které nemusí řešit a tím relaxuje. Jak tyto rozdílné potřeby skloubit si ukážeme dále. Nejprve si ukážeme ještě jednu věc, která brání komunikaci partnerů.
Z vědeckých pozorování se ukazuje, že žena používá pravou i levou hemisféru mozku zároveň, zatímco muž používá buď pouze levou nebo pouze pravou. Levá hemisféra se považuje za centrum komunikace a pravá za centrum pocitů a myšlení ve smyslu řešení problémů. Proto muž může buď naslouchat a mluvit (levá hemisféra) nebo cítit, myslet a řešit problémy (pravá hemisféra). Po chvíli naslouchání muž cítí přirozeně potřebu přestat naslouchat a začít řešit problémy. Proto je pro muže těžké vyjadřovat své city, protože čím jsou jeho city silnější, tím méně je schopen vyjádřit je slovy. Když muž říká miluji tě, nejde zpravidla o spontánní projev citu, ale o řešení problému (aby ona byla šťastná). Žena může cítit, myslet a mluvit zároveň.
Muž je zpravidla více zaměřen na řešení problémů, zatímco žena je zaměřena na city - mluvíme o ženskosti a mužskosti. Mužskou složku živí uznání a ocenění. Muž je nejspokojenější, když má pocit, že je oceňován a činí ženu šťastnou. Žena je spokojená, když cítí bezpečí - může svobodně vyjadřovat své city, když se cítí vyslechnuta a chápána. Ale každý z nás má v sobě i část toho druhého pohlaví - muž má v sobě ženskou složku a žena má v sobě mužskou složku.
Když si muž uvědomí, že problém, který žena potřebuje vyřešit, je neuspokojená potřeba být vyslechnuta, dokáže se soustředit na naslouchání bez řešení problémů. Potom to pro něj může být stejně úlevnou činností jako sledování zpráv v televizi, dokonce ještě lepší, protože tím získá ženino uznání a tak v sobě uspokojí svou mužskou složku. Naopak, když se muž soustředí na řešení problémů, které mu žena předkládá, místo, aby jí naslouchal a byl citovou oporou - i když je jeho snaha motivována láskou a péčí - situace se jen zhorší.
Žena si musí uvědomit, jak je pro muže těžké soustředit se jen na naslouchání. Dá se říci, že naslouchat je pro muže příliš malá aktivita. Má pocit, jako by stál před popravčí četou. Proto by žena mohla muži říci, co od něj chce - vyslechnutí - a jak dlouho to bude trvat.
Muži reagují nesprávně:
Když muž ženě radí nebo se jí snaží pomoci v řešení jejích problémů, ve skutečnosti jí přidržuje na mužské straně její osobnosti. Když se ženě umožní mluvit nelineárně a nezacíleně, může se spojit s ženskou stránkou své osobnosti a nejefektivněji se vypořádat se stresem z "mužské role" v práci.
Převažuje-li v muži příliš dlouho ženská složka jeho osobnosti, či naopak u ženy mužská dochází u nich k záměně citových rolí.
Když muž začne víc mluvit, svěřovat se a vyžadovat od jejich vztahu víc než ona, začne se žena odtahovat a hovořit méně. V důsledku toho klesá vzájemná přitažlivost. Ženy obvykle odpuzují muži citovější než jsou samy. Mužskou složku živí uznání, ocenění a důvěra. Čím více ocenění se muži dostane, tím silnější a tvrdší bude a při tom vzroste jeho pochopení pro ženiny potřeby. Muž tedy potřebuje posílit svou mužskou složku tím, že si nějakým způsobem zaslouží její ocenění a uznání - například tím, že bude naslouchat a zdržovat se projevů svých pocitů.
Touha ženy, aby se muži svěřovali ženským způsobem - aby muž vyšel ze sebe, touha po muži měkčím a citlivějším je ve skutečnosti zástupnou potřebou být sama citlivější a měkčí.
Když toho má žena moc, začne se chovat jako matka. "Máš lístky?" "Oblékl ses teple?" "Nezapoměl jsi ...?"
Muž jí může pomoci tím, že převezme její odpovědnosti. - "Mám. A udělala jsi ...?"
Když žena dělá příliš mnoho je to volání o pomoc. Jejím jediným způsobem, jak požádat o podporu je donekonečna podporu poskytovat.
(John Gray: Co vám matka říci nemohla a otec nevěděl)