Bohové Wiccy (4.)

Autor: Zahrada <wiccan.zahrada@centrum.cz>, Téma: Witchcraft, Vydáno dne: 13. 01. 2005

„A ty, kdo zamýšlíš mě hledat, věz, že tvé hledání a tvoje touha se nenaplní, dokud nepoznáš tajemství, že nenajdeš-li v sobě to, co hledáš, nikdy to mimo sebe nenajdeš. Neboť věz, že já jsem s tebou od počátku a že já jsem i to, čeho dosáhneš na samém konci své touhy.“
Kniha stínů


Bohové v životě

Spojení se Silou tím způsobem, který učí Wicca může mít určitě své nevýhody a rozhodně nemusí každému vyhovovat. Vlastně to není ani účelem. Wicca nevznikla proto, aby uspokojila náboženské potřeby všech lidí na celém světě. Staré náboženství nemá potřebu získávat do svých řad nové členy, protože jeho vyznavači vědí, že to, co je dobré pro ně, nemusí být dobré pro ostatní. Jedním z výrazných rysů Wiccy a pohanských náboženství vůbec je hluboký respekt vůči duchovní svobodě člověka a jeho schopnosti volit a přijímat zodpovědnost. Což znamená, že nemáme potřebu nikoho přesvědčovat o tom, že zrovna my máme pravdu a že náš způsob vnímání Síly je ten správný.

Wicca je dále určena především lidem, kteří chtějí hledat velmi těsné a intimní spojení se silami přírody. Zároveň je určena těm, kteří touží po přímé komunikaci s Bohy, aniž by k tomu potřebovali prostředníka ve formě jim nadřazeného kněžstva. To je dáno skutečností, že Wicca nezná kastu kněžích a komunitu věřících, kteří pouze přihlížejí posvátným obřadům. Pokud je osoba zasvěcena do Wiccy, stává se automaticky knězem nebo kněžkou. Tvořivý princip vnímáme jako naši Matku a našeho Otce a máme k nim tím pádem velmi blízko, neboť velmi dobře zapadají do našeho běžného života. Jakoby se stávali našimi prapraprarodiči, ze kterých pocházejí všichni naši předkové a kteří stojí na samém počátku rodokmenů nás všech. Napojení na Bohy a Bohyně pro nás znamená napojení na síly, které Bohové a Bohyně představují.

Wicca je jedním z mála náboženství, které uctívají Bohyni a které tím pádem respektují ženskou sílu jako Božský princip. Bohyně je pro ženy velmi důležitá, neboť je praobrazem jejich podstaty, kterou je třeba mít v náležité úctě a milovat ji. Pro ženu je to ta nejkratší a nejsnadnější cesta k tomu, aby se naučila vážit si sama sebe. Síla Bohyně byla v ženách i mužích po staletí potlačována a tento jev do značné míry existuje dodnes. Spousta žen se za svou ženskou sílu stydí, neboť je to tak naučila rodina a společnost. Musely se naučit, že být ženou znamená být nečistou, nesvobodnou, přizpůsobivou, někdy i hloupou a vždy podřazenou mužům. Říká se, že Panna Marie je Bohyně, která na sebe jen vzala jinou podobu, když Evropu ovládlo křesťanství. Ona je také milující matkou, ale zcela postrádá onen syrový, zemitý a všeobjímající aspekt Velké Matky. Ačkoliv byla Bohyni ponechána její schopnost milovat a pečovat, její další aspekty jako divokost, svoboda, nespouatnost a hluboká moudrost byly znásilněny a vykradeny. A tak jak se vedlo Bohyni, vedlo se i těm, které z ní čerpají svou životní sílu, sebevědomí, inspiraci a vitalitu - ženám. Je jen těžko uvěřitelné, jak přesně se v lidské společnosti odráží změny ve způsobech vnímání Síly. Zejména v psychologii ženy a jejím postavení ve společnosti v průběhu lidské historie jsou tyto změny obzvláště dobře patrné. Toto však funguje jako spojené nádoby. Dnes, kdy se ženy hlásí o svá práva a usilují o to, aby se jim dostalo rovnocenného postavení ve společnosti, ruku v ruce se objevuje odpovídající vnitřní obraz tohoto procesu. Bohyně se probouzí a vrací se mezi nás ve své síle a kráse.

Pokud jde o dnešní úlohu muže a jeho psychologii, nezbytně docházíme k závěru, že také mužská psychika je náležitě pokřivená. Muži jsou vychováváni k tomu, aby neprojevovali své emoce, což opět do určité míry odpovídá potlačení ženského prvku. Muž nesmí nikdy ukázat slabost a vždy musí vystupovat sebejistě a s jistou dávkou agresivity. Jakoby k němu ani nepatřila ta něha, která se skrývá za Panovou flétnou. Muži jsou často pouze vládci a chybí jim aspekt lovce, Pána kouzel a milovníka naplněného mužskou něhou. Dnešní hierarchizovaná společnost se skutečně dělí na pány a poddané, neboť je přizpůsobena pokřivenému obrazu mužské síly. Organizace je sice nezbytným předpokladem dobrého a zdravého fungování většího počtu lidí, ale jen za předpokladu, že jim není upírána jejich důstojnost. Z podřízených mužů se stávají jakési dokonale fungující loutky, jejichž mužská síla se těší jen velmi malému respektu.

A aby to bylo ještě složitější, tak zjistíme, že současné feministické hnutí sice navrací ženám jejich sílu, ale mužům často upírá roli jejich ochránců, podporovatelů a milovníků. Ženy potřebují muže a muži zase potřebují ženy. Rohatý Bůh a Velká Bohyně jsou stejně důležití a nepostradatelní, tak jako jsou pro tento svět stejně důležití a nepostradatelní muži i ženy.

Atributy Rohatého Boha jsou kopyta, které představují jeho živočišnou pudovost a jeho falus nás těžko nechá na pochybách o tom, zda se jedná o Boha plodnosti. Když byl z tohoto důležitého obrazu učiněn Ďábel, kterému bylo připsáno všechno zlé, odezva ve společnosti byla přesně odpovídající. Lidská sexualita a živočišnost se ocitla ve stínu, kam jsou vytěsňovány všechny vlastnosti, které nechceme vidět a o jejichž neexistenci se snažíme přesvědčit své okolí a sebe sama. Stínové vlastnosti jsou však vlastnosti potlačované a tedy nezpracované. Nečekaně mohou vyvěrat na povrch, kde se zcela vymykají kontrole a projevují se velmi nezdravými způsoby. Když zmizel Rohatý Bůh z vnitřního obrazu společnosti a jeho nejsilnější atributy se ocitly ve stínu, je zřejmé, že na projevené úrovni se to odrazilo v přehnaném puritánství a totálním potlačením lidské sexuální přirozenosti. Najednou není tolik těžké pochopit, proč se z pod falešného obrazu čistoty vynořují taková zvěrstva jako znásilnění, sexuálně motivované vraždy, dětská pornografie a pedofilie. Opět se jedná o nepěkné dědictví a je jen na nás, jak se s ním vyrovnáme. Wicca není všelék a rozhodně není jedinou cestou, jak mohou ženy najít svou ženskou sílu a muži zase svůj mužský vzor. Pokud jde o muže a jejich vztah k Wicce, často zde také dochází k onomu jevu, kdy muž zcela znechucen pokřivenou mužskou úlohohou, která je mu v moderním světě vnucována, najde svou inspiraci a velký vzor v Bohyni. On ji sice může pochopit jako svou vnitřní ženu, se kterou se setkává na své cestě za poznáním, ale nikdy ji nemůže pochopit, prožít a milovat tak, jak ji bude prožívat žena. Pokud muž kráčí na své cestě rovně a nemá strach podívat se do očí pravdě, které ho Wicca učí, musí zákonitě dojít zpět k mužské síle, která je však již zpracovaná a integrovaná. Praobrazem, vzorem a zdrojem mužské síly je pro nás muže Rohatý Bůh a nikoliv Bohyně Matka, jakkoliv ji milujeme a uctíváme.

Zahrada
www.wiccangarden.com
e-mail: wiccan.zahrada@centrum.cz
(c) Copyright 2004 Jakub Achrer - text je chráněn autorským právem.