Jen tak, mezi mraky, sluníčkem, vločkami sněhu,
slunečnicovými semínky a sýkorkami...
Každý náš čin je semenem,
zasazeným do brázdy času.
Nelze vzít zpět,
i kdybychom sebevíce chtěli.
Stopa ve sněhu
brázda na poli...
Sníh roztaje,
semena našich činů vzklíčí
a když vykvetou,
jaké plody přinesou?
Seli jsme s Láskou?
Jsme...
jenom děti?
Boží děti?
Jsme?
Jsme!