• Čím méně jsme namyšlení, tím jsme milejší. Čím jsme lepší, tím jsme milejší a chápavější, protože dobří lidé si pamatují, že i oni měli chyby; kdyby se měli zlobit na jiné kvůli jejich nedostatkům, nejprve by se museli zlobit sami na sebe. Všichni jsme bratři a sestry a všichni máme v sobě dobro. Proto bychom nikoho neměli považovat za nadřazeného, protože ten nás potom může vést na scestí. Buď s lidmi zajedno, v čem s nimi souhlasíš; nevynucuj si však souhlas v tom případě, když s nimi nesouhlasíš!
• Miluj své nepřátele - a nebudeš mít žádné!
• Pyšným se zdá, že jsou lepší a důležitější, než druzí. Tak moc se snaží poučovat druhé, že potom nemají čas zamyslet se nad sebou a nad vlastními chybami. Neměli bychom si namýšlet, že jsme moudřejší, ušlechtilejší či lepší, než druzí, protože my sami nejsme schopní posoudit vlastní mysl a ctnost.
• Abychom oklamali sami sebe a potlačili hlas svědomí (ten malý hlas ducha v sobě), vymýšlíme omluvy pro vlastní nepřívětivost ke druhým a jednou z výmluv je, že my jsme lepší než ti druzí, kteří tomu ale vůbec nerozumí a proto máme právo na tento postoj. Nenamlouvej si, že ty chyby nemáš - ani to, že jsi se narodil hříšný a hříšný také zemřeš, a proto je zbytečné pracovat na sobě! Právě naše nedostatky nedovolují, aby sa skrze nás manifestovala láska.
• Uvědomění si vlastních chyb je ještě důležitější, než dělat dobré skutky, protože to do nás vnáší pokoru, zatímco dobrý skutek v nás nafukuje pýchu.
• Osobní pýcha je velmi škodlivá, ale eště škodlivější je pýcha národní. Kvůli té už v minulosti zemřely miliony lidí a stále ještě umírají. Pýcha nás připravuje o všchnu sílu a odřezává nás od světla pravdy.
• Vytýčit si dokonalost za svůj cíl ješte neznamená, že ji musíme také dosáhnout; zde nejde o to, abychom ji dosáhli, ale abychom se o ni ze všech sil snažili. Když jsi smutný a popudlivý tak víš, že něco není v pořádku; buď miluješ, co bys milovat neměl, alebo nemiluješ to, co bys milovat měl.
• Manuální práce - a zvlášť obdělávání půdy - nejen že je zdravá pro tělo, ale i pro duši. Ti, kteří nepracují rukama, nemohou ničemu rozumět. Ti stále jenom přemýšlejí, mluví, poslouchají a čtou. Jejich mysli nikdy neodpočívají, stále jsou rozrušené a lehko zabloudí. Rolnická práce je velmi užitečná, protože je oddychová a umožňuje nám jednoduše, jasně a rozumně si uvedomit svoje pravé místo v životě. Rolníci nejsou dostatečně vzdělaní na to, aby uvažovali nesprávně.
• Pravé náboženství je založené na vzájemné lásce a na lásce k Bohu, protože tak přicházíme na to, že se k jiným musíme chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Nesmíme si nalhávat, že naše víra je lepší, než víra druhých, protože všichni lidé mají v sobě vnitřní světlo a snaží se dosáhnout dokonalosti.
• Pokud má někdo peněžní příjem bez práce, tak někdo druhý pracuje někde zadarmo.
• Lidé mají sklony vidět to, co je těší, jako dobro; zavírají oči před zlem, které je s tím spojené. Politickou ekonomii (jak se praktikuje v kapitalistické společnosti) vymysleli bohatí, aby uchlácholili svoji mysl a svědomí; aby sa mohli těšit z bohatství bez toho, že by se cítili vinní, když vykořisťují chudé.
• Poctiví obvykle bohatí nejsou. Boháči obvykle nejsou poctiví.
• Jediná radost, jakou může bohatství poskytnout je ta, kterou cítíme, když se jej zbavujeme. Když se nechceme cítit chudí, omezme svoje přání!
Jsou pouze tři cesty, jak zbohatnout: práce, žebrota a krádež.
Ti, kteří nepracují a přitom vydělávají, jsou tedy buďto žebráci, nebo zloději. Jsou tři druhy zlodějů:
- ti, kterým je to jedno a stále zůstávají zloději;
- ti, které to mrzí, ale domnívají se, že nemají na výběr;
- a potom ti, kteří se za to stydí a snaží sa polepšit.
Kde je bohatství, tam je nevyhnutná také bída - utrpení a dřina chudých, aby bohatí mohli žít v luxusu.