Po Hromniční oblevě přichází druhé studené klimatické období roku, tuhá únorová zima. Je zajímavé, že hraniční mez hromniční oblevy (kolem 5.2. - 6.2.) je někde již zahrnována do tohoto studeného období:
(Neplést si se svátkem sv. Řehoře I., který je 12.3. V tomto případě jde o svátek Řehoře II., římského papeže.)
Toto významné únorové období nazval Z. Vašků podle dne, kdy se mrazové jevy nejvíce kumulují a to podle sv. Valentina, kdy je pravděpodobnost výskytu kolem 65 procent.
Valentinská zima je téměř se stejně vysokou pravděpodobností střídána obdobím náhlého přerušení mrazů a mlh. Jde o oteplení s pravděpodobností výskytu blížící se až k 70%.
Nehledě na to, že ze sv. Simeony udělali naši předkové podobně jako ze sv. Prisky muže, jde o pranostiku velmi výstižnou.
Jedná o studený výkyv po odeznění Juliánského teplení. Jeho výskyt není ovšem příliš častý (pravděpodobnost výskytu kolem 55%), nicméně v pranostikách zachycen je.
Poslední jmenovaná pranostika je zajímavá i tím, že stanovuje rozsah zimního období roku. Kalendářní zima je v měsících prosinci, lednu a únoru, tedy 90 a čtvrt dne. Sečteme-li si dny mezi uvedenými svátky t.j. mezi svátkem sv. Klimenta (23.11) a svátkem sv. Petra stolování (22.2.) vychází přesně 90 dní. Vskutku pozoruhodná pranostika.
Jde o jednu z velmi významných teplotních epizod roku, která je doložena v mnoha pranostikách. Byla považována za praktické ukončení nepřetržité zimy a od tohoto období se začínaly přípravy na zahájení jarních zemědělských prací. Pravděpodobnost výskytu je poměrně vysoká a pohybuje se kolem 75 - 80%. Je při tom zajímavé, že konec tohoto teplého úseku je různě pohyblivý a někdy se protáhne až do prvních březnových dní. Tomu nasvědčuje pranostické spojení sv. Matěje (24.2. po němž je tento úsek pojmenován) se sv. Josefem (19.3.)
Poněkud delší období matějské oblevy, bývá často přerušeno krátkým úsekem náhlých chladen v délce přibližně 4 - 6 dní koncem února. Tato skutečnost je samozřejmě doložena pranostikami, které se vztahují ke sv. Eudoxii a je rovněž potvrzena i statistickou analýzou.
Ukončení matějské oblevy je charakteristické opětovným oteplením, které přicházelo kolem svátku sv. Felicity a Tomáše Akvinského (6. a 7.3.)
Po relativně delším úseku matějského oteplení přichází výrazné ochlazení v podobě Řehořské zimy. Ta se dostavuje s vysokou pravděpodobností 65 - 70 procent a je nazvána podle Řehoře I., Velikého, ke kterému se vztahuje velké množství pranostik. I přesto, že jde o výrazné ochlazení, byl tento den brán jako poslední období zimy a signálem pro nastupující jaro.
Toto chladné období je podle statistické analýzy vystřídáno poměrně razantním oteplením, které nově pojmenovávám
Tato krátká epizoda je samozřejmě doložena i pranostikami a pravděpodobnost výskytu se pohybuje až kolem 80 procent.
Josefská tepla jsou ukončena asi 3 - 4 denním úsekem mírného ochlazení (mezi 21.3. - 24.3.), po němž opět následuje výrazné oteplení, nazvané podle svátku Panny Marie, Mariánským oteplením. Zajímavé při tom je, že toto období mohli naši předkové zachytit prakticky od Matějské oblevy jako částečně přerušovaný oteplující se úsek nastupujícího jara.