Relativně dlouhé období pozvolného narůstání teplot, je v prvních dnech dubna náhle přerušeno citelným ochlazením. Jde o singularitu s frekvencí výskytu až 85 procent a podle časového zařazení na první dny měsíce, je zváno aprílové ochlazení.
Chladné počasí je koncem první dubnové dekády často vystřídáno oteplením (někdy ovšem také ne) a to přibližně mezi 5. - 8. dubnem. Nicméně na pravidelnost této quasisingularity se naši předkové příliš nespoléhali, když tuto skutečnost zachytili v pranostice
Přibližně okolo poloviny dubna se klimatická situace stabilizuje a značné teplotní výkyvy se zmenšují. Toto teplejší období roku s pravděpodobností výskytu kolem 60 - 65 procent je pojmenováno jako Rudolfské oteplení.
V tomto ohledu je velice pozoruhodná pranostika zachycená na Kladensku
Po předešlé kratší teplejší epizodě se počasí náhle ochlazuje a objevují se i četné mrazíky. Jde o období vojtěšsko-floriánských chladen s pravděpodobností výskytu 60 - 65 procent.
Nutno ovšem podotknout, že tomuto chladnému úseku předchází jedna velmi výrazná singularita v délce 1 - 2 dní, která přichází víceméně pravidelně na den sv. Jiří (24.4.), kdy se náhle teplota zvyšuje až o 0.5°C. Tento jev nemohl samozřejmě uniknout našim předkům, kteří jej zafixovali do celé řady jiřských pranostik.
Je ovšem pravdou, že tato krátká teplotní epizoda se nemusela opakovat pravidelně každý rok. Navíc si musíme si uvědomit, že celá řada pranostik, která jsou dnes uváděna, nepochází z jednoho určitého místa, ba ani z jedné země. Proto by nás neměly překvapit pranostiky věnované témuž dni, avšak naprosto opačného obsahu.
Právě u této pranostiky je možné předpokládat, že může zaznamenávat stav v jiné části země, nebo i v jiném kulturním prostředí. Dokonce je možné, že fixuje stav v období před kalendářní reformou papežem Řehořem XIII., který bullou "Inter gravissimas" ze 24. února 1582, posunul kalendář o deset dní dopředu. V tomto jmenovaném roce narostly rozdíly, mezi do té doby užívaným Juliánským kalendářem a skutečným astronomickým takových hodnot, že bylo nutno přikročit ke změně.
Po skončení vojtěšsko-floriánských chladen nastupuje napříliš výrazná singularita stanislavského oteplení. Třebaže jeho výskyt je limitován hranicí kolem 55 procent, jde o období velmi důležité z agronomického pohledu. Právě v něm se objevuje první větší oteplení, které je vhodné pro většinu zemědělských prací v přírodě.
Vzhledem k tomu, že jde o výrazně studené období v němž jsou po sobě jmenování 3 svatí s nápadně rýmovým nádechem, bývá proto označováno jako období mužů zmrzlíků, studených svatých, ledováků a podobně. Charakter doprovodného ochlazení není vždy stejný. Někdy se dostavují i mrazy, jindy, a to je častější případ, se dostavuje pouze citelné ochlazení a nejvíce se toto období vyznačuje vydatnými studenými srážkami (až 75 procent výskytu). Tyto srážky jsou charakteristické pro další významnou pranostickou dominantu, kterou představuje sv. Žofie.
V tomto kratším teplém období, které je pojmenováno Izidorské jaro je svátek sv. Jana Nepomuckého (16.5.), ke kterému se váže pranostika zvýrazňující teplý charakter převládajícího počasí s pravděpodobností výskytu kolem 65%.
Na rozdíl od "velkých" t.j. klasických ledových mužů, které představují Pankrác, Servác a Bonifác se v závěru května objevuje výrazně studená epizoda se svatými Urbanem, Filipem a Bedou. Proto byli pojmenováni na "malé" vzhledem k tomu, že ani poklesy teplot nejsou tak výrazné jako v prvním případě. Rovněž i pravděpodobnost výskytu tohoto jevu je kolem 60 - 65 procent.
Závěr měsíce května a část první červnové dekády je již ve znamení citelného oteplení, které je pojmenováno Fortunátské jaro. To se dostavuje s pravděpodobností výskytu až 70 procent, což znamená, že v průběhu deseti let sedmkrát nastoupí oteplení. Jedná se období spíše sušší, kdy denní teploty stoupají až k letním hodnotám a noční jsou naopak velmi chladné. Vláhové zajištění budoucí úrody bylo proto napjatě očekáváno a tyto obavy se pak vtiskly do celé řady pranostik.
Po suchém období Fortunátského jara, které bylo často provázeno procesími za déšť, se dostavuje s velkou pravděpodobností (až 70 procent) delší období, kdy začíná do Evropy pronikat vlhčí mořský vzduch, přinášející tolik očekávanou vláhu.
Veselý obsah poslední pranostiky je však velmi výstižný. V týdnu mezi 13. až 19. červnem je opravdu nejrannější východ slunce a nejpozdější západ. V tyto dny je východ slunce kolem 3:50 a západ kolem 20:13. Připočteme-li k těmto časovým hodnotám ještě dobu svítání a soumraku dostaneme délku noci kolem 4 hodin.
Ačkoliv medardovské pranostiky předpovídají téměř nepřetržité srážky po dobu 40 dní, není nutné to brát doslovně. Zdůrazňují totiž pouze vlhčí charakter jmenovaného období, ve kterém se mohou vyskytovat pochopitelně i sušší úseky. Jedním z nich je i Aloisské sucho. Jedná se o dosti výraznou singularitu, která je doložena pranostikami a s výskytem kolem 65 procent.
Se zahájením lučních prací je spojena i další pranostika, která má podobný charakter.
Obsah pranostiky, jakoby navozoval atmosféru větrného počasí, avšak při bližším zkoumání jde spíše o přirovnání vrcholící senoseče, kdy se na loukách objevuje množství kupek sena. Tomuto stavu by odpovídala i další pranostika, která zdůrazňuje klidný a teplý průběh počasí.