Lidstvo je něco, co mi každý den nehuláká pod oknem, co mi nešlape v tramvaji na nohu a s čím nemusím každý den bydlet. Není to partner, soused, tchýně. V našich milovaných ezotericko-duchovně-filozofických oborech (vyber podle sebe) se slovo láska probírá v každé druhé větě. Jenže jaká je realita?
Hodně přemýšlím nad vztahem nelpění a lásky v teorii a praxi. Ano, teď bych vynechala v klášterech nebo osaměle žijící jedince. Myslím tím běžný partnerský a rodinný život. Neubližuje postoj objímání lidstva právě těm nejbližším, kteří by měli být objímání a milováni? Často mi připadá, že různé teorie výborně slouží jako alibi.
Např. výměna partnera za nový model (nelpění v praxi, pokud se netýká mé osoby), sexuální hrátky a vztahy s dalšími jedinci (jde jen o tantrické učení, partner musí pochopit) a něco, co bych nazvala mlácení láskou po hlavě (druhá osoba se snaží o evidentní manipulaci nebo na mě dští zlobu a nenávist a na závěr mě sdělí jak mě i celé lidstvo miluje a chce pro mě jen to nejlepší).
Jsem v první třídě školy milování, spoustě věcí ještě nerozumím.
Je velmi těžké praktikovat lásku…