Otče náš, volám Tě z celého srdce, celou svou bytostí, v nejhlubší pokoře, v nejhlubším mlčení srdce, v nejhlubší zastavenosti své mysli a představ.
Ty, kterýž jsi na nebesích, kde žádné lidské promítání a chvění nemá místa, Tebe volám, abys posvětil jméno své v našem vědomí.
Ty, kterýž jsi bezejmenný, všechna jména jsou Tvá, neboť všechno je jen Tebou tvořeno, a proto každé jméno a každý tvar je Tvůj, je Tvým jménem.
Jen v našem, zdánlivě odděleném vědomí, a tedy zatemnělém nevědomostí, jsme se naučili rozlišovat Tvoji tvorbu jako něco od Tebe odděleného a Tvůj věčný klid za Tvoje nebesa, kde jsme Tě ve svých představách umístili.
Jelikož jsme se sami kdysi od Tebe svojí vůlí zdánlivě oddělili, i Tvou tvorbu, které jsme součástí, jsme tím od Tebe oddělili.
Ale nyní Tě volám, Otče náš, ne můj, ale náš, Podstato a Prapříčino všeho, dovol mi a nám si uvědomit sounáležitost s Tebou.
Posvěť se Jméno Tvé, aby bylo uvědoměno, že je Tebou.
Přijď Království Tvé, aby božské vědomí rozpustilo omyl oddělenosti individuálního vědomí od Tebe. V naprostém odevzdání sebe v nejhlubší pokoře, celou svou bytostí, svoluji k Tvé svaté vůli, aby bylo nerozlišené Vědomí od Tebe a Tvé tvorby jako na nebi, tak i na zemi.
Svou odhalenou svatou přítomností prosyť jako chlebem vezdejším náš život a odpusť nám naše viny, nevědomosti, neboť i my odpouštíme svým bližním jejich i naši nevědomost v nich.
A nedopusť, abychom podlehli pokušení nového odloučení od Tebe, ale zbav nás zla zapomenutí.
AMEN