Úvaha o tom, jak málo si vážíme toho, co je obyčejné a co všichni vnímáme jako samozřejmost...
(Nalezeno v archivu.)
Kdyby
země měla v průměru jen metr
či dva a vznášela se pár centimetrů někde
nad polem, lidé ze všech stran by se k ní seběhli
a žasli by nad ní. Ti lidé by chodili okolo, žasli by
nad jejími loužemi a loužičkami a vodou proudící mezi nimi.
Žasli by nad boulemi a dírami v jejím povrchu, obdivovali
by tenoučkou vrstvu plynu, která ji obklopuje s vodou v ní
rozptýlenou. Obdivovali by všechny živočichy pohybující se po
povrchu tohoto míče, divili by se stvořeníčkům ve vodě. Lidé
by ji pokládali za něco drahocenného, protože by byla jediná
a chránili by ji, aby jí nikdo neublížil. Ta kulička by byla
největším divem světa a lidé by přicházeli hledět na ni,
nechat se léčit, nabýt vědomostí, poznat krásu a divit se,
jaká může být. Lidé by ji milovali, bránili by ji vlastními
těly, protože by jim nějak bylo jasné, že jejich životy
životy a smysl jejich konání by bez ní neznamenaly
vůbec nic. Kdyby země měla v průměru
jen metr či dva a vznášela se
pár centimetrů někde
nad polem
....