Druhá vlna monzunových dešťů, které zasahují i do našich zeměpisných šířek je obdobím Janských dešťů. Pranostiky vztahující se k tomuto období mají několikerý charakter. Převážně jde o popis převládajícího klimatického stavu jmenovaného období.
Období Janských dešťů je v posledních dnech měsíce června a počátkem července přerušeno výrazně teplým úsekem, který je nazván Pavlovským létem. Jeho frekvence výskytu se pohybuje okolo 60 procent a značná část pranostik, vážící se k tomuto období se vztahuje na počátek žní. Jde pravděpodobně o pranostiky, které byly převzaty z jižnějších oblastí, neboť počátek žní se v našich zemích spojuje se svátkem sv. Markéty (13.7.)
Monzunové vlny dešťů nekončí samozřejmě po uplynutí oněch 40 dní po Medardovi, ale mají svoji vlastní periodicitu s různým stupněm intenzity a různou délkou trvání. Druhá vlna evropského monzunu se projevuje právě v tomto úseku (s pravděpodobností asi 60 procent), který dostal název Prokopské deště, podle nejvýznačnějšího svátku tohoto období. Nástup deštivého počasí byl různý, avšak pranostiky zachovaly významné datum, které se váže ke svátku Navštívení Panny Marie (2.7.). Je nesporně pozoruhodné, že i v exaktně zpracované klementinské řadě, je mezi 2. až 3.7. výrazný teplotní pokles v jinak teplém období.
Jde o výrazně teplé a suché období mezi jednotlivými vlnami medardovských dešťů. Často se shoduje se započetím žňových prací a proto i množství pranostik je vázáno na tuto činnost. Tomu odpovídá i jeho četnost výskytu, která se pohybuje až k 75 procent. Nejznámější z pranostik je o sv. Markétě a jejím srpu (13.7.).
Poslední jmenovaná pranostika registruje teplé počasí s možností výskytu letních bouřek z horka. Pravděpodobnost objevení se tohoto období je až 70 procent, což je relativně vysoká frekvence.
Poslední citovaná pranostika věrně odráží teplotní vývoj roku, kdy koncem druhé a po celou třetí dekádu července kulminují teploty vzduchu.
Teplý úsek markétského léta bývá přerušen (s pravděpodobností výskytu asi 65 procent) srážkově bohatým obdobím Magdalenských dešťů, pojmenovaných podle svátku Máří Magdaleny (22.7.). Jedná se o další vlnu monzunových dešťů, které postupují do oblastí střední Evropy. Je proto pochopitelné, že jsou již předem avizovány snížením teplot a prvními příznaky blížícího se podzimu.
Po Magdalénských deštích přichází delší teplý úsek, který je charakterizován vysokými teplotami přes den a jasnými nocemi. Tím dochází k silnému nočnímu vyzařování tepla, což vede k velkým rozdílům mezi denními a nočními teplotami. To je také velmi pravděpodobně příčina vzniku známé pranostiky
Jde přitom o jedno z nejteplejších období roku, kdy začíná dozrávat pšenice, což se objevilo v méně známé pranostice.
V tomto období bývá někdy mírné ochlazení přibližně mezi 25.- 29.7., které se podle dominujícího svátku nazývá Jakubská chladna.
Závěr tohoto období je již opět ve znamení vysokých teplot, přičemž jeho výskyt je dosti vysoký a pohybuje se až kolem 70 procent.
V tomto období se nepříliš výrazně (asi 55 procent) projevuje poslední vlna medardovských dešťů obdobím, který je nazván Petrské deště podle svátku sv. Petra a Pavla. (1.8.). V porovnání s jinými úseky se jedná o dosti výraznou singularitu, která našim předkům ztrpčovala žně pšenice a ovsa.
Skončení petrských dešťů je znamením, že vrcholící léto se začíná posouvat do chladnějšího úseku, kdy se vlastně začíná hlásit podzim. Je téměř neuvěřitelné, kolik pranostik, které se váží na svátek sv. Vavřince (10.8.) vůbec existuje.
Tento srpnový úsek je charakteristický svým stabilním počasím, kdy jsou denní teploty trvale na sestupu, ale téměř všechny dny jsou nápadné svým příjemným počasím. Nicméně charakter počasí je natolik výrazný, že není nejmenších pochybností o blížícím se podzimu.
Zmínky o bouřkách vystihují velice přesně charakter tohoto období roku. Denní teploty již nedosahují oněch hodnot z konce července, takže bouřek z horka citelně ubývá.
S pravděpodobností výskytu kolem 60 procent se v posledních srpnových dnech objevuje teplé období Augustinského léta, které střídá víceméně chladnější léto Bartolomějské, avšak prakticky všechny dny jsou mnohdy nápadné svým příjemným a až letním počasím.
Pozdní léto je v prvních zářijových dnech charakteristické ochlazením, které vrcholí mezi 1. a 2.9., tedy na svátek sv. Jiljí, k němuž se také většina pranostik vztahuje.
Období jilských chladen bývá s pravděpodobností výskytu kolem 60 procent střídáno krátkým teplým obdobím, které je nazváno podle svátku Narození P. Marie (8.9.), létem mariánským. Mimo pranostiky, řekněme podnebného charakteru, se objevují rovněž i pranostiky obsahující aspekty živočišné.
Krátký úsek mariánského léta je střídán poměrně dlouhým úsekem lidmilsko-matoušských poklesů teplot. Podle statistické analýzy se na počátku tohoto období objevuje výraznější ochlazení (10.9. - 14.9.), které může být obsaženo v pranostice
V této pranostice je velmi důležité časové určení po, což může znamenat, že období před bylo teplejší. Další pranostiky potom charakterizují následující úsek celkem jednoznačně.
Zvláště poslední pranostika naznačuje velmi zřetelně, že poklesy teplot mohou dosahovat až k nulovým hodnotám, což se opravdu stává.
Známé "babí léto", které bývá po skončení chladného úseku lidmilských chladen, je velmi často střídáno další významnou singularitou "létem sv. Václava" s pravděpodobností až 70 procent. Pojmenování "babí léto" pochází pravděpodobně podle množství pavučin, které se v tomto teplejším období objevují a jejich světlá barva připomíná velmi silně barvu šedivých až bílých vlasů.