Leč móda se projevuje i v oblasti, jenž se označuje za duchovní. Ještě před krátkou dobou se duchovní lidé zmítali v diskusích, kdy vlastně začíná tzv. Vodnářská doba. Někdo tvrdil, že na přelomu století, jiní že v polovině dvacátého století, ještě jiní přísahali, že Vodnářská doba začala již na začátku dvacátého století. Dokonce ani astrologové se nemohli pořádně domluvit. Dodneska jsem nezachytil, že by se lidi dobrali nějakého autoritativního závěru. Pokud se mýlím, tak mně opravte. Nechám se poučit.
V posledním desetiletí se u nás objevily různé duchovní autority a jejich učení, většinou importované z blízké i daleké ciziny. Souviselo to také s vydáváním jejich knih, nebo organizováním jejich přednášek u nás. Jednou dobou to bylo málem k nevydržení, jak jedna duchovní kniha/přednáška duchovní autority ze zahraničí stíhala jinou. Do toho ještě vzrostla misijní angažovanost různých církví (i zvenčí). Nadšení Hledajících nebralo konce. Jako houby po dešti rostly zástuhy hledajích (bloudily po sídlištích, hledali kulturáky a jiné místa přednášek různých guru).
Jeden můj známý Z. R. z Prahy se již před listopadem 89 začal zajímat o duchovno a vše, co s ním souvisí. Jeho pravá doba radovánek a doslova duchovních orgií však přišla až po listopadu. Nestačil jsem se divit, co všechno stihnul přečíst, jaké hejno přednášek absolvovat (je naštěstí svobodný mládenec - co myslíte, nemá to s tím také nějakou souvislost?). Nejen přednášek, ale celých kurzů. A kolik peněz do nich vrazil. (A to ještě byly knihy levné a kurzy se konaly v různých provizorných podmínkách a duchovní vůdcové neorganizovali zájezdy za duchovnem do Peru, Chorvatska, Bali, Indie apod.) Jednu dobu byl můj známý uchvácen Celestinským proroctvím a Jamesem Redfeeldem, druhou vyznával Chinmoye, třetí hltal Alberta Ignatěnko, čtvrtou Jozefa Lengyela, pátou Jardu Chvátala, šestou Neala Donalda Walshe, sedmou…. zbytečné pokračovat. Když s ním mluvíte, zjistíte, že má neuvěřitelný přehled o kde čem. Téměř encyklopedický. Dokáže hodiny mluvit jako kniha, sype z rukávu kde jaké příklady, o kterých SLYŠEL a ČETL, leč sám NEPROŽIL, NEVYZKOUŠEL na vlastní kůži.
Od jisté doby se mu programově vyhýbám. Proč? Protože v důsledku výšeuvedené duchovní turistiky a obecné sečtělosti v duchovních vědách již nedělá nic jiného, než jen mluví, mluví, mluví. Navrhoval jsem mu vyzkoušet si nějaké experimenty. Marně. Mezi jeho řečí zjistíte, že o VŠEM v podstatě pochybuje. A tudíž nic autenticky nežije. V důsledku záplavy informací je hluboce dezorientován, protože každé učení je totiž něčím specifické, exkluzivní. Na jednom kurzu mu vtloukají do hlavy, že karma neexistuje, že je nesmyslem a jediným smyslem života je zkusit si všechny role, prožít všechny emoce apod., na druhém pravý opak. Ne, že by byl špatným člověkem. Ale inflace informací získaných z druhé ruky v kde jakých módních duchovních vlnách a výprodejích jej úplně paralyzují.
A moral of story? Ať si každý udělá sám.