Rozporuplné okolnosti vzniku Nového zákona (3.)

Autor: Převzato <@>, Téma: Víra, Zdroj: gnosis9.net, Vydáno dne: 16. 07. 2005

Napsali opravdu novozákonní texty ti, kteří jsou pod nimo "podepsáni"?

Je současné podoba Bible autentická?

Biblisté moderního věku si jsou dobře vědomi faktu, že určitá část novozákonní sbírky není autentická. Členové církví se ovšem často hájí argumentem, že epištoly nejsou falšované, ale vznikaly pozdějším přepracováním originálního textu, případně, že je napsal někdo jiný a zaštítil se jménem některého z apoštolů, aby tak zdůraznil závažnost svého vyjádření. Tím je ovšem zpochybněna věrohodnost celé novozákonní sbírky. Podobným způsobem bylo totiž prokazatelně manipulováno přinejmenším s polovinou spisů. Námitka, že takové zásahy byly v antice běžné, nemůže obstát.

Drtivé většině historiků i teologů je zřejmé, že současná podoba Bible není dílem apoštolů nebo Ježíšových přímých následovníků, ale plodem úsili pozdějších generací, které se tradované učení rozhodly sepsat a často také přizpůsobit k obrazu podle jejich názoru nejvhodnějšímu. Je příznačné, že nejčastěji zpochybňované epištoly se nejvíce pokoušejí vzbudit ve svých čtenářích dojem, že veškeré Písmo je inspirované Duchem svatým a nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Tak například:

Druhý Timoteovi 2,16:

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha.
Tento avizovaný dopis apoštola Pavla byl napsán někdy mezi lety 100 a 150, tedy nejméně 30 let po smrti údajného autora.

Druhý Petrův 1,20-21:

Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
Ani apoštol Petr rozhodně nemohl být tvůrcem uvedeného textu, protože ten vznikl teprve mezi lety 100 a 160. Oficiální materiály katolické i evangelické církve počítají s rokem 130 nebo 140 po Kristu. Pro úplnost dodávám, že Petr byl ukřižován kolem roku 64.

Z významového posunu textů vzniklých 30, 40, 50 i více let po smrti apoštolů, lze snadno vyvodit závěr, že skuteční pisatelé se neváhali zaštítit nejvyššími autoritami jenom proto, aby mohli podle své libosti manipulovat s věřícími a vypořádat se se svými největšími oponenty, což byli po dlouhou dobu přívrženci gnóze. Podvržená První epištola Timoteovi byla rozšířena mimo jiné proto, aby posloužila jako záštita v nelítostném boji "pravověrných" křesťanů proti "heretikům".

První Timoteovi 6,20-21:

Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají "poznání" (tj. gnóze). Kdo se k nim hlásí, zbloudil ve víře.
Tento podvržený výtvor působí poněkud samoúčelným dojmem vzhledem k okolnosti, že opravdový apoštol Pavel měl ke gnózi nepochybně kladný vztah. Svědčí o tom mnoho jeho vysloveně gnostických termínů a výroků v listech, o jejichž autorství nejsou větší pochybnosti. Za všechny příklady stačí uvést následující.

Druhý Korintským 4,6-7:

Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista. Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás.
Druhý Korintským 5,6:  
Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.
Druhý Korintským 12,1-5:  
Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením od Pána: Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví), který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit. Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině snad svými slabostmi.
Římanům 13,10-11:
Láska nepůsobí bližnímu zlo; plností Zákona je láska. Kromě toho znejte dobu, že už je čas probudit se ze sna.
Galatským 5:24:
A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi.
Ale dokonce i ve zpochybňovaných textech se zachovaly jasné gnostické motivy.

Koloským 3,9-10:

Neobelhávejte jeden druhého, svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.
Koloským 1,12-20:
Budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
Efezským 5,14:  
A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.
Pavel také podobně jako ostatní gnostikové jasně rozlišoval mezi exoterní a ezoterní duchovní naukou.

První Korintským 2,6-7: 

Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.
Pavel se svými slovy přihlásil k odkazu Ježíše, neboť ten sděloval nejhodnotnější informace pouze svým nejbližším učedníkům:

Marek 4,10-12:

Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti na ta podobenství. Říkal jim: "Vám je dáno tajemství království Božího, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno."
Matouš 13,10-13:
Učedníci k němu přistoupili a řekli: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On jim odpověděl: "Protože vám je dáno znát tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší a nechápou."
Matouš 13,34:
Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích; bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
Není divu, že biblická evangelia věnují tak málo prostoru popisu duchovní praxe, které se apoštolové pod Ježíšovým vedením věnovali. Praktické poznatky byly předávány především ústní formou, protože nebyly určeny davům, ale zasvěceným jednotlivcům připraveným nastoupit mystickou cestu. Existence velkého množství apokryfů a silné gnostické jádro uvnitř prvotní církve jsou neklamným znamením toho, že některé stěžejní body Ježíšova poselství nejsou současným křesťanům známy. Věděl však o nich ještě Kléméns, vedoucí křesťanské katechumenické školy v egyptské Alexandrii.


Tajné Markovo evangelium

Morton Smith z Kolumbijské univerzity nalezl v roce 1958 v pravoslavném klášteře Mar Saba v Palestině rukopisný text s přepisem neznámého dopisu Kléménta Alexandrijského. Dnes je tento dokument považován všeobecně za autentický. Ve svém listu, který byl napsán mezi lety 180 a 190, se Kléméns zmiňuje o existenci tajné verze Markova evangelia. Příslušná pasáž zní takto:

Marek tedy, když byl Petr v Římě, sepsal skutky Pána. Nerozhlásil však všechny ani nepřipomenul ty, které se týkají zasvěcení, ale vybral takové, které pokládal za nejužitečnější pro růst víry katechumenů. Když byl Petr umučen, odešel Marek do Alexandrie a vzal s sebou své a Petrovy zápisky. Z nich pak předal do své první knihy věci pro ty, kdo směřují k poznání, a sepsal tak duchovnější evangelium pro potřebu zasvěcených. Nezapsal ani tajné výroky ani hierofantské učení Pána, ale k předtím zapsaným skutkům připojil jiné a k nim přidal výroky, o jejichž výkladu věděl, že může posluchače zasvětit do Svatyně sedmkrát skryté pravdy. Tak to předem připravil, ne nepřejícně ani neprozíravě, jak mám za to. A když umřel, zanechal svůj spis křesťanské obci v Alexandrii. Tam je dodnes pečlivě uchován. Je předčítán pouze těm, kdo jsou zasvěceni do velkých mystérií.
Text tajné verze Markova evangelia, který podle názoru biblistů vznikl mezi lety 70 a 160, si můžete přečíst zde.

Jen dodávám, že katechumeni, tedy čekatelé na křest, byly vyučováni v základech křesťanské víry povětšinou 2 až 3 roky, než byli připuštěni k samotnému obřadu. Tato praxe přetrvala až do 4. století. Dnešní věřící si mohou jen marně lámat hlavu nad tím, proč tato příprava trvala tak dlouho. Podoba církve se od té doby radikálně změnila. Původní ideály byly postupem času buď zapomenuty nebo přímo odmítnuty. Krátce po zestátnění tehdy ještě jednotné katolické církve římským císařem Konstantinem I. (v roce 313) začalo křesťanství sloužit jako politický nástroj moci a tomuto účelu bylo rychle přizpůsobeno.

O podobě Nového zákona se církev přela až do konce 4. století. Teprve v roce 397 na koncilu v Kartágu byl schválen kánon v dnešní podobě. Do té doby nebyly uznávány zejména listy apoštola Petra, Jana, Jakuba i Judy a Pavlova epištola Židům. Velké pochybnosti vzbuzovala rovněž Janova apokalypsa.

Libor Kukliš
(pokračování)