Ekosystémy v Černobylu

Navzdory vysoké radioaktivitě, rostliny vzkvétají a zvířatům se daří. Vypadá to, že se černobylské ekosystémy po devatenácti letech od doby kdy je zdevastovala unikající radiace z poškozeného reaktoru, vrací do zdravím kypícího života. Výzkumníci, kteří zkoumali prostředí v okolí poškozené jaderné elektrárny tvrdí, že nyní je tam biodiverzita větší, než jaká byla před katastrofou.

Biodiverzita
Dnes zabírá evakuovaná zóna plochu více než 4 000 čtverečných km. Zasahuje do území Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Podle Viktora Dolina, vědeckého pracovníka Ukrajinské akademie věd, se v této oblasti nyní vyskytuje 100 druhů, které jsou na „červeném seznamu“, tedy v knize ohrožených druhů. Přitom přibližně 40 chráněných druhů, včetně medvědů a vlků, se zde předtím vůbec nevyskytovalo.

To je ale pozitivnější zjištění,než by se na první pohled mohlo zdát. Protože pokud zde přežívají zvířata, která jsou na samém vrcholu potravní pyramidy, potom to znamená, že se zde musí dařit i  rostlinám a zvířatům, která se jimi živí. Toto není závěr jednoho ruského vědce. Stejně to komentoval uznávaný ekolog - James Morris, pracovník  University v Jižní Karolíně, který předsedal panelové diskusi na setkání členů Americké ekologické společnosti, kde se výsledky Dr. Dolina z Kyjeva diskutovaly.  Poznatky o růstu počtu druhů v radiací zamořených oblastech se staly vědeckou senzací. Jednání ekologů, které se konalo minulý týden v kanadském Montrealu, vyznělo následovně: „Nechť posuzujeme ekologickou funkci těchto radiací postižených ekosystémů z jakéhokoli stávajícího používaného hlediska, musíme připustit, že fungují normálně. A že i hlavní hledisko, podle kterého dnes funkčnost ekosystémů hodnotíme – biodiverzita, tak ta  je zde větší než kdykoli předtím.

 

Nemusí se nám to líbit, ale Černobyl, kde se dnes potulují divocí koně, obrovští divočáci, vlci, medvědi,... se stal fantastickým biologickým experimentem.

Mutanti vymřeli?
Otázkou je, co se děje se vznikajícími mutanty, když hladina radiace je zde stále tak vysoká, že ani pro lidi není bezpečné se vrátit.  Morris si myslí, že organismy, které následkem radiačního spadu zmutovaly, uhynuly, nebo je „převálcovaly“ organismy,které neměly radiací poškozen růst a reprodukci. Podle něj to je  „evoluce steroidů“. Ukazuje se, že je mnoho mutací, při kterých vypadne nějaký ten úsek DNA. Ale ty mutace, které postihnou steroidy, se zdají být velmi rychle z populace eliminovány. Morris jako příklad uvádí případ mnohých  mladých ryb, které žijí v nádržích na vodu k chlazení reaktorů a u kterých lze pozorovat, že  mají různé deformace.  Dospělé ryby zde žijící, jsou ale překvapivě zdravé. Svědčí to o tom, že organismy poškozené radiací hynou mladé.
  
Dalším pozitivním jevem, který lze podle Dolina v těchto ekosystémech pozorovat, je skutečnost, že hlavní radioaktivní prvek cesium 137, má tendenci se držet v půdě.  Nějak se mu nechce cestovat a tak se proti předpokladům méně kumuluje v rostlinách a v tělech zvířatech. To je velmi potěšující zpráva pro všechny, kteří byli radioaktivním spadem z Černobylu zasaženi, tedy i pro nás, starousedlíky v samém srdci Evropy. Poznatky naznačují, že radioaktivita Černobylu by nemusela být až tak ničivá, jak se zatím předpokládalo.
S těmito úvahami se zcela vážně začíná uvažovat o rozvoji turismu do postižených oblastí. Spojené národy se nechaly slyšet, že tento druh „ekoturismu“ by dokonce mohl pomoci zalátat rozpočtovou díru, která zeje ve fondech pro regeneraci území postižených katastrofami.  
Dalším pozitivním jevem, který lze podle Dolina v těchto ekosystémech pozorovat, je skutečnost, že hlavní radioaktivní prvek cesium 137, má tendenci se držet v půdě.  Nějak se mu nechce cestovat a tak se proti předpokladům méně kumuluje v rostlinách a v tělech zvířatech. To je velmi potěšující zpráva pro všechny, kteří byli radioaktivním spadem z Černobylu zasaženi, tedy i pro nás, starousedlíky v samém srdci Evropy. Poznatky naznačují, že radioaktivita Černobylu by nemusela být až tak ničivá, jak se zatím předpokládalo.
S těmito úvahami se zcela vážně začíná uvažovat o rozvoji turismu do postižených oblastí. Spojené národy se nechaly slyšet, že tento druh „ekoturismu“ by dokonce mohl pomoci zalátat rozpočtovou díru, která zeje ve fondech pro regeneraci území postižených katastrofami.

Pošetilost?
Je snaha začít vozit turisty do zpustošených oblastí zcestná? Zřejmě ani moc ne. Zájem spatřit hrůzu vysídlených měst a nekultivované přírody na vlastní oči, bude možná větší, než se nadáme.  První vlaštovky už jsou na programu cestovek. Mladí lidé tam začínají jezdit sólo. Takto například líčí svoje dojmy ze zakázané zóny motorkářka, která si říká Elena: „Na první pohled město vypadá jako normální sídliště. Na balkónech visí prádlo, některá okna se otevírají, zde je zastávka taxi, o kousek dál obchod s potravinami. Pak si přečtete slogan na stěně budovy o tom, jak "Nás Leninova strana vede ke komunismu", a v tu chvíli si uvědomíte, že prádlo visí na balkóně již přes 18 let v liduprázdném městě. Transparenty jsou stále připraveny na 1. května, kdy se měla konat celodenní přehlídka. První květen však v tomto městě nikdy nenastal. Dne 26. dubna 1986 byla celá populace evakuována a od té doby už hlavní ulice nikdy průvod nezažila a již nikdy jej nespatří...“

 

Perspektiva
Uzavřenou oblast je nyní již možné navštěvovat. Lidé tam ale žít nechtějí. Je to tím, že si jsou vědomi, že se tam vyskytuje nějakých 40 radioaktivních prvků, včetně stroncia-90 a rozpadných produktů uranu a plutonia. Teoreticky by mělo trvat stovky let, než bude pro lidi bezpečné, aby se tam mohli bez obav vrátit.

Lidé, kteří by zde strávili delší čas musí počítat s tím, že radiace u dospělých může zkrátit život, u novorozenců dojde ke  zvýšení úmrtnosti. Stejné jevy se nyní projevují na zdejších ptácích. Tak například hnízdící vlaštovky snášejí menší počet vajíček a celkově jsou v horší tělesné kondici, než v jaké se nacházejí jejich sousedky východně od Kyjeva, kam zóna zvýšené radiace nezasahuje. Je obtížné říci co se bude dít s rostlinami a zvířaty v dané oblasti. Zjištění, že zde dochází ke zvýšení biodiverzity je tak potěšující zpráva, že ji čekal jen málo kdo. Podle ekologů to svědčí o lepším stavu zdejších organismů, než se soudilo.  Na to, jak se bude dál vyvíjet život v těchto oblastech si budeme muset počkat, protože jak by řekl klasik – v okolí reaktoru se potvrdilo, že „Šedá je všechna teorie a zelený je strom života“.  Mnohé zde bude záviset na tom, jak výkonné budou buněčné opravné mechanismy, které dokáží do určité míry poničený genom zase dávat do pořádku. Hodně do toho bude mluvit i to, jak rychle se postižené populace budou zbavovat nositelů poškozených genomů. Je to kruté pomyšlení, ale čím rychleji  je populace nechá vymřít (než své poškození předají na další pokolení), tím bude zdravější.

Oblast o velikosti zhruba 30 km okolo reaktoru je prohlášena za první radiologickou rezervaci na světě. Zjištěné údaje o zdejším nárůstu biodiverzity jsou natolik překvapivé, že nás to obdařuje jistou dávkou optimismu. Snad nás i dále bude nezdolná vitalita života překvapovat svou schopností adaptace, a nejen v případě Černobylu.

 

Zkráceno, celý článek najdete na www.osel.cz