Pro opravdové hledající jsou texty Jiřího Vacka skutečným pokladem. Je nám ukázána duchovní cesta od začátku až do konce, a to velice názorným a srozumitelným způsobem. Pokud se v nás při čtení začne něco vzpírat, je to většinou neočištěná mysl a ego, bránící se svému rozpuštění. Zachováme-li si upřímnost a schopnost správně rozlišovat, jsme si tohoto vnitřního rozkolu vědomi a víme tak, kde je naše slabé místo a na co se máme ve své praxi zaměřit.
Při pročítání komentářů k textu „Vrátit mysl Já“ jsem naopak absolutně nechápal, co nám to vlastně komentátor chce sdělit. Vnímal jsem jen zmatené a těžkopádné myšlenkové konstrukce, postrádající jakoukoli duchovní hodnotu i prostou logiku. Připomínají mi teologické komentáře k jinak hodnotným dílům křesťanské mystiky, které je lépe raději přeskakovat. Hraní si se slovíčky bez pochopení duchovního smyslu. Na autory podobných komentářů platí to, o čem pan Vacek ve svém článku píše: „Kdo raději spoléhá na svou vlastní, omezenou osobní mysl, nutně se často mýlí a jeho vlastní připoutanost k osobnosti je zdrojem mnoha omylů, které mu brání pokročit dále. ... Taková je moc sil nepřátelských plnému poznání. Dokážou nám pravdu změnit v nepravdu a nepravdu v pravdu. Proto kdo přestane rozlišovat a hledat pravdu pro samu pravdu, je již ztracen, dokud tuto šalbu sil nepřátelských Bohu neprohlédne.“
Aby byly podobné duchovní texty opravdu správně pochopeny, je asi třeba mít zkušenost uvědomění Já, alespoň částečnou. To ale zjevně není případ autora komentářů. Promlouvá z úrovně racionální mysli, bez sebemenšího duchovního vhledu. Za jeho slovy nestojí Bůh, ale osobnost přesvědčená o své neomylné pravdě.
Naštěstí ti, kdož jsou vnímaví k duchovním vlivům a mají dostatečnou rozlišovací schopnost, nenechají se podobnými výplody neočištěné mysli zmást, ať už pocházejí od autora zmíněných komentářů, pana Paříka či dalších duchoznalců. Upřímní hledající, kteří mají možnost pobývat ve společnosti pana Vacka a jsou otevření duchovnímu vyzařování, vnímají mocnou sílu, která je vede k Bohu. Jsou často až samovolně vtahováni do svého nitra a mnozí se přímo uvědomují v božské podstatě. Není snad toto dostatečný důkaz přítomnosti pravého duchovního mistra?