V dnešní době a v západním světě nelze doporučit komukoli zobat z ruky. I mnozí velmi pokročilý jogini pokud jsou obklopeni začátečníky spíše zaujímají postoj zkušenějšího přítele a tak velmi pomáhají aniž by lámali sebevědomí svému okolí, což mnozí mistři provádějí ve jménu odstranování ega. No to je tedy nesmysl! Aby mohl někdo vůbec začít uvažovat o dosažení duchovního cíle zdravé sebevědomí je nezbytné. Guru dává. Guru je jako Slunce, které si nevybírá kam bude svítit ale na nás je nakolik se jeho působení vystavíme.
Slunce jen prostě je.... a dává teplo a světlo , život celému světu. Jen následuje svou přirozenost. Nijak své působení nepodminuje.
Samozvaný mistr však na sebevědomí svých žáků zájem nemá. Polovina učení jsou pak obecné duchovní pravdy a druhá slouží k udržování iluze jeho dokonalosti. Takový mistr všelijak podminuje svou milost. Úzkostlivě dbá na to aby se iluze jeho velikosti nezhroutila a proto zakazuje žákům jakýkoliv kritický postoj k sobě a svému učení. Pokud se zachová divně pak žáci obvinují sami sebe, a prožívají mnoho vnitřních konfliktů, jejichž vliv na duchovní rozkvět je destruktivní. Nešetří Bohem, spásou a svatostí při vlastních popisech svého působení, ale výsledky bývají žalostné.
Pravda je. Nebojí se kritického zkoumání..... prostě je právě ted tím čím je.
Cítíte ten rozdíl? Skutečný Guru je touto pravdou. Sám sem poznal všeliké mistry a toto je má zkušenost, která mi již vždy umožní rozlišit pravdu a iluzi /lež/ a také mistra a mistra. Varovných znaků je mnoho, ale takovým základním je pokud o sobě někdo prohlašuje že je mistrem a nebo toto přesvědčení všelijak ostatním podstrkuje. Guru nemá hlad po lásce a obdivu i když obě věci přirozeně vzbuzuje. Mistra netřeba hledat, pokud opravdu toužíš po nirvaně, po splynutí s Bohem nebo spíše o uvědomění si této skutečnosti pak cokoliv potkáš je tvým mistrem.... dokonce i falešný mistr. Takže otázka je zda jsi pravým žákem............