O DUCHOVNÍM MISTROVSTVÍ

Autor: Od čtenáře <@>, Téma: Společnost a vztahy, Vydáno dne: 21. 09. 2005

Pravý satguru, duchovní učitel nejvyšší kategorie, zažívá trvale Jednotu. Nevychyluje se z ní, neputuje „ve znamení“, a proto se nedopouští omylů. Jednota prostě chyby nedělá.

I když aktivně pracuje s žáky, má-li jaké, je vnitřně prost jakýchkoli vztahů, jedná a žije v souladu s řádem univerza. Neulpívá na čemkoli, „nezanechává stop“. Nepovažuje se za činitele, oddělenou jednotku. Nauka, již prezentuje, i každý okamžik jeho života jsou naprosto konzistentní. Nikdy se sám neprohlašuje ani nepokládá za mistra. Ano, působí ještě duchovní učitelé na nižších stupních poznání a je to zcela legitimní. Nemůže být jeden učitel v těle pro všechny. Společnost je kaleidoskopicky pestrá a bytosti se nacházejí na různých stupních uvědomění a chápání. Někteří jedinci zakoušejí třeba záblesky Poznání a mají v osudu, že se kolem nich shromáždí zájemci, kteří od nich žádají pomoc a vedení. Když tito učitelé otevřeně, ve vší skromnosti přiznají svou úroveň dosažení a pracují dál na svém vývoji a zároveň dle svých možností pomáhají svým žákům, je to naprosto v pořádku. Nemohou je však dovést dál, než dospěli oni sami.

   Co ale s člověkem, který nesplňuje ani jeden z uvedených (všeobecně uznávaných) souborů podmínek, a přesto se sám vyhlašuje za duchovního mistra – satgurua? Dokonce lže, pomlouvá a vyvozuje falešné závěry na podkladě sofistických dedukcí? (Jeden příklad za všechny: Jistý autor se v jednom článku zastává Drtikola, z toho plyne, že zastánce má rád komunisty a patrně, jak bystře, mistrovsky náš „detektiv“ vydedukoval, byl sám členem této zločinecké strany. Pravda je, že jejím členem nikdy nebyl ani ji nefavorizoval, naopak.)

 

   Takovému člověku nelze v žádném případě tolerovat jeho temné, zlovolné excesy s poukazem na jeho někdejší zásluhy nebo údajně přínosné současné aktivity na poli ezoterních nauk. Onen samozvaný satguru, ač ze všech sil usiluje o status žijící legendy české mystiky, se pak jeví spíše jako chvíli ponurá chvíli komická figurka na duchovní periferii.

Martin Pařík