Když studujeme a cvičíme buddhismus, někdy máme pocit, že se neobejdeme bez pevného vedení učitele nebo bez toho, že bychom přesně chápali filozofii buddhismu. Můj učitel mi nikdy nedával moc instrukcí, co se týká mého vlastního života. Ale když jsem v létě na odosobnění, náš učitel tam má několik přednášek. I když nás učitelé inspirují a povzbuzují, nemůžeme čekat, že nás někdo bude celý život vést.
Učení buddhismu směřuje k naší vlastní zkušenosti – ne k nějakým ideálům, které jsou mimo nás. Mnoho lidí chápe duchovní záležitosti jako cestu do světa ideálů. Nemůžeme se obejít bez krásných duchovních knih, bez pomyšlení na neuvěřitelné charisma slavných duchovních učitelů. Když máme pocit, že jsme daleko od vysněného cíle, aspoň se utěšujeme četbou knih těchto velkých mistrů. Ale pokud k nějakému učiteli jen vzhlížíme, je to stejné, jako bychom odmítali jeho učení. Když nás učitel vede k jádru vlastní zkušenosti, a my se bojíme jít vlastní cestou, jako se bojí malé dítě pustit matčiny ruky, pak je to totéž, jako bychom učiteli říkali: „Jste skvělý člověk, ale já se bojím být sám sebou. Musíte mě stále držet za ruku.“ Přitom učitel po nás nechce žádné zázraky – snaží se jen pomoct nám, abychom my sami našli podporu v naší vlastní zkušenosti.
Na druhou stranu není důvod opouštět učitele, když si myslíme, že můžeme žít i bez něho. Sice nejen že můžeme, ale dokonce musíme žít svůj život samostatně, přesto není důvod opouštět učitele, pokud jsme se rozhodli do konce života cvičit zazen. Cvičení zazenu nemá začátek ani konec. Takže není důvod opouštět sanghu jenom proto, že jsme se postavili na vlastní nohy. Když jsme se postavili na vlastní nohy a učitel už pro nás nepředstavuje nedostižný idol nebo protivu, který nás přehlíží, můžeme jemu a celé sanghze pomáhat. Jakmile ale dojdeme k přesvědčení, že jsme lepší lidé nebo důležitější lidé než nějaký začátečník, který se vrtí tamhle v koutě zendo, pak bychom se měli probudit do reality, která přesahuje naše omezené pojetí sebe sama. Vlastně musíme začínat pořád od nuly, ať už jsme začátečníci nebo pokročilí. Není žádný důvod chodit s nosem nahoru. Ale pokora nespočívá v tom, že bychom se báli udělat samostatně krok. Pokora spočívá v tom, že se řídíme skutečností, a nikoliv vlastními názory a pocity.
Pro většinu lidí je těžké najít rovnováhu mezi sebepodceňováním a arogancí. A často je to právě neschopnost vážit si vlastní každodenní zkušenosti, která vede k naší aroganci. Někdy dojdeme k závěru, že jsme dosáhli velkých výsledků a to vede k velké nadutosti. Jindy si naopak myslíme, že se nám nic nedaří, a tato frustrace někdy vede k agresivitě. Občas se chlubíme něčím, na čem zas tak moc nezáleží, což je například uznání druhých lidí, a naopak na čem záleží a co opravdu dokážeme, to přehlížíme. Tajemství Cesty spočívá v pokorném soustředění na každodenní život. Protože nejsme schopni ocenit naši každodenní zkušenost, zdůrazňujeme cokoliv, co upoutá naši pozornost. Hledáme rozptýlení, protože nás vlastní život neuspokojuje. Ale dokud nenajdeme uspokojení ve vlastním obyčejném životě, budeme si pořád představovat, že jsme vzdáleni nějakému duchovnímu cíli.
Jsme zvyklí uvažovat ve velkých intelektuálních a emočních proporcích. Prostě ze všeho děláme velké drama. Někteří lidé se pak na základě těchto dramat psychicky hroutí. Abychom mohli stabilně řešit problémy, které přináší život, potřebujeme patřičnou dávku sebevědomí a samostatnost. I když čelíme velké bolesti, můžeme se zamyslet nad tím, v čem spočívá význam našeho života, čili kde čerpat radost a motivaci pouštět se do nových úkolů. Když se nenecháme zcela pohltit vítězstvími nebo zdrcujícími prohrami, zjistíme, že náš vlastní každodenní život je pro nás zdrojem sebevědomí. A když se naučíme čerpat sebevědomí na základě toho, že jsme vykonali ty nejzákladnější každodenní úkony, přijdeme na to, že my sami jsme nejdůležitější oporou sebe sama. Můžeme se stát člověkem pevným a soběstačným. Pak budeme žít podobně jako strom, který bez skuhrání odolává vichřicím a mrazům. Strom, který je pevně zakořeněn v půdě. Takový strom vůní svých květů na jaře láká tisíce včel. A v létě si na jeho plodech pochutnávají děti.