Tohle je báseň mistra Dogena s mými komentáři.
V kapitole Zazenshin slavného díla Shobogenzo z 13. století mistr Dogen zmiňuje a uvádí báseň čínského mistra Wanshiho nazvanou Zazenshin. Sám píše báseň, ke které ho inspirovaly právě verše mistra Wanshiho. A nazývá ji Zazenshin. Takže název Zazenshin se tu vyskytuje víckrát. Nejdříve je to báseň mistra Wanshiho, podle ní Dogen nazval kapitolu ve své knize Shobogenzo a také báseň, kterou do této kapitoly vložil.
Co to znamená "zazenshin"? Zazen je japonsky totéž co dhjána. Zazen znamená soustředit tělo a mysl v sedě. "Shin" většinou v buddhistických textech znamená "mysl" nebo "srdce", ale v tomto případě jde o jiný význam, o akupunkturní jehlu nebo metodu léčby. Takže "zazenshin" bychom mohli přeložit takto: Metoda léčby těla a mysli v soustředěné pozici v sedě.
Tady je Dogenova báseň, kterou uvedu dvakrát. Nejdříve v celé podobě a pak se svými komentáři. Ačkoli Dogen byl vynikající učitel buddhismu, nemůžeme zcela spoléhat na jeho slova. Tím mám na mysli, že hloubku jeho slov musíme uskutečnit sami ve svém vlastním životě. O to méně bychom měli spoléhat na to, co v komentáři napíšu já, kdož jen Dogena s velkou pokorou studuje.
Ještě k překladu. Nemám pochybnosti, že čínština, ve které tuto báseň Dogen napsal, je skvělá a poetická. Pokud ale chceme přeložit tento nesmírně symbolický a poetický jazyk do angličtiny (vycházím z anglického překladu, na kterém pracoval japonský mistr Nishijima a jeho anglický žák Mike Cross), aniž bychom překrucovali původní význam básně, nutně dostaneme do ruky text, který zní mnohem spíš jako přesný filozofický rozbor než báseň. A pokud zní ještě jakžtakž poeticky v angličtině, pak jakmile ho já přeložím do češtiny, aniž bych ho přebásnil, samozřejmě výsledek má téměř technický charakter. Nenechme se ale odradit spornou poetikou básně, za kterou nemůže Dogen, ale překlad, který v tomto případě raději necháváme doslovný. Možná se někdy pokusím verše přebásnit tak, aby zůstal zachován poetický charakter, i když to bude na úkor přesnosti překladu. Tady je tedy báseň mistra Dogena, Zazenshin, kterou napsal roku 1242.
Klíčová podstata každého buddhy,
podstatný klíč každého patriarchy.
Za myšlením, uskutečněním,
za komplikacemi, uskutečněním.
Za myšlením, uskutečnění:
uskutečnění je přirozeně okamžité.
Za komplikacemi, uskutečnění:
Uskutečnění je přirozeně stav zkušenosti.
Uskutečnění je přirozeně okamžité:
nebylo v něm nikdy žádné poskvrnění.
Uskutečnění je stav zkušenosti:
nebyla v něm nikdy žádná správnost nebo odklon.
Nikdy nebylo žádné poskvrnění okamžitosti:
ta okamžitost je nezávislá, a přesto se osvobozuje.
Nikdy nebyla žádná správnost nebo odklon od zkušenosti:
takový stav zkušenosti nemá žádnou podobu, a přesto usiluje.
Voda je čistá až ke dnu,
ryby plavou jako ryby.
Nebe je široké, jasné až do nebes
a ptáci letí jako ptáci.
.............................................................
Teď tedy zkusím komentovat každou sloku.
Klíčová podstata každého buddhy,
podstatný klíč každého patriarchy.
Za myšlením, uskutečněním,
za komplikacemi, uskutečněním.
Dogen nejdřív vystavuje základní princip, kterým se bude dál zabývat. Neříká jen „podstata buddhy“, ačkoli by to mělo stačit. Říká „klíčová“, aby bylo jasno, že je to ta jediná a nenahraditelná, určující podstata, kterou nelze zaměnit za žádnou jinou. Je to klíčová podstata, bez níž není žádný buddha myslitelný. Pak obrací pořadí a píše: podstatný klíč patriarchy. Dogen si nehrál samoúčelně se slovy, ale snažil se, aby lidé neulpěli na jednom úhlu pohledu. Když ulpíme na „klíčové podstatě“ a zapomeneme na „podstatný klíč“, nepochopíme ani klíčovou podstatu, ani podstatný klíč. Pro Dogena je typické, že vše obrací ze všech stran, nespokojuje se pouze s jedním pohledem. Je to vlastně jakýsi filozofický kubismus. Podobně jako Picasso chtěl malovat předměty ze všech úhlů na jednom obraze, ačkoli to vypadá neuskutečnitelně, Dogen zkoumá každý filozofický problém ze všech úhlů.
Dále Dogen vysvětluje, že musíme překročit hranice myšlení a meze uskutečnění, realizace pravého já, pokud chceme studovat zkušenost a mít zkušenost buddhy. Ačkoli myslíme, netrváme na svých myšlenkách, a ačkoli uskutečňujeme pravé já, netrváme na uskutečnění pravého já. Ačkoli je život komplikovaný, existuje také život za komplikacemi. Ačkoli můžeme dosáhnout uskutečnění, je tu něco, co přesahuje meze uskutečnění.
Za myšlením, uskutečnění:
uskutečnění je přirozeně okamžité.
Za komplikacemi, uskutečnění:
Uskutečnění je přirozeně stav zkušenosti.
Když přesahujeme hranice myšlení, objevuje se uskutečnění pravého já, které se objevuje okamžitě a nic a nikdo mu v tom nebrání. Objevuje se samo, je to jeho přirozenost. Když se nenecháme vyvést z rovnováhy komplikacemi života, objevuje se uskutečnění, které je naší vlastní zkušeností, aniž bychom chtěli nebo nechtěli. Je přirozeností uskutečnění, že je vždy naší vlastní zkušeností.
Uskutečnění je přirozeně okamžité:
nebylo v něm nikdy žádné poskvrnění.
Uskutečnění je stav zkušenosti:
nebyla v něm nikdy žádná správnost nebo odklon.
Tady mistr Dogen vysvětluje, že povaha uskutečnění pravého já, které se objevuje v tomto okamžiku, je čistá. Nikdy ji nikdo nemohl poskvrnit. Kdyby se někdo snažil poskvrnit povahu uskutečnění, musel by zachytit nezachytitelné. V okamžiku se objevuje uskutečnění a v dalším okamžiku mizí. Nikdo nemůže být dost rychlý, aby stačil zachytit jediný okamžik, ve kterém k uskutečnění dochází. Ačkoli máme tendenci myslet, že existují různé stupně uskutečnění, v uskutečnění, jak ho popisuje Dogen, nejsou žádné kategorie jako „správně“ a „špatně“. Naše obyčejná zkušenost v tomto okamžiku je uskutečnění. Na naší vlastní zkušenosti v tomto okamžiku není nic správného nebo nesprávného.
Nikdy nebylo žádné poskvrnění okamžitosti:
ta okamžitost je nezávislá, a přesto se osvobozuje.
Nikdy nebyla žádná správnost nebo odklon od zkušenosti:
takový stav zkušenosti nemá žádnou podobu, a přesto usiluje.
Lidé často vedou velice poskvrněné životy, ale v tomto okamžiku není nikde žádná skvrna. Utrpení a bída světa vzniká, když nevidíme čistotu přítomnosti. Okamžitost je přítomnost, která znovu a znovu přichází. Ačkoli ji nic neomezuje, ona se osvobozuje. Je to její přirozenost znovu a znovu dosahovat osvobození. Jinými slovy každý okamžik je svobodný, ale nezůstává ani chvíli spokojen s touto svobodou a okamžitě se stává novým okamžikem, aby se osvobodil. Ačkoli jsme v tomto okamžiku zcela svobodní a nic nás nesvazuje, pokud se neprobudíme do nového okamžiku, naše tělo ztuhne a náš pohled se zakalí. Ačkoli naše vlastní zkušenost je mimo kategorie „správné“ a „nesprávné“, ačkoli taková zkušenost je nezachytitelná slovy, nezůstává na jednom místě a znovu a znovu se proměňuje. Není to nějaké křečovité úsilí, ale přirozené úsilí v rámci aktuálního stavu vesmíru. I když se snažím komentovat Dogenovu báseň, necítím se tímto úsilím nějak omezen. V každém novém okamžiku znovu píšu a současně se znovu osvobozuju od minulosti a budoucnosti.
Voda je čistá až ke dnu,
ryby plavou jako ryby.
Nebe je široké, jasné až do nebes
a ptáci letí jako ptáci.
Když mistr Dogen prozkoumá problém ze všech úhlů, vrací se do stavu věcí, které jsou nezávislé na našem filozofickém zkoumání. V tom je větší než Picasso. Picasso předměty na svých obrazech rozkouskoval - nabídl divákovi podívanou na předměty ze všech úhlů. Výsledek je ovšem takový, že divák obdivuje estetickou a filozofickou hodnotu Picassova díla, ale ve svém obdivu zapomíná na hodnotu předmětů jako takových. Obyčejná kytara, která visí na zdi, je pro milovníka kubismu jistě mnohem nudnější předmět než Picassova kytara namalovaná olejem na plátně. Picasso nás učí milovat hloubku jeho obrazů, ale obávám se, že nás neučí najít hodnotu obyčejných předmětů jako takových. Naproti tomu Dogen nezůstává jen u rozboru. Svou filozofickou studii uzavírá obrazem života samotného. Ryby ve vodě jsou nezávislé na našich filozofických rozborech a ptáka svobodně letícího po obloze nezastaví ani ten nejsložitější koan na světě. Právě tam ukazuje učení mistra Dogena. Protože jsme lidé, máme přirozeně otázky a hledáme odpovědi. Moudří učitelé nás inspirují jasem svého filozofického vhledu a jasem svého skutečného života. Ačkoli studujeme Dogena a cvičíme zazen jako Buddha, neměli bychom zapomínat, že nám nic nebrání, abychom se svobodně pohybovali v přítomnosti a na tomto místě. Nikde nejsou žádné klece ani zdi. Nic nám nebrání, abychom byli svobodní v přítomnosti a na tomto místě, když cvičíme zazen.