Dialog In principio (Rozmluva druhá)

Autor: Miloš Dostál <@>, Téma: Víra, Vydáno dne: 01. 02. 2006

O Bohu ve stvoření a o stvoření v Bohu. Třetí část překladu.

Rozmluva druhá
 
O Bohu ve stvoření a o stvoření v Bohu
 
     Mistr: Pověz mi tedy, co je to jedna?
     Učedník: Nevím nic jiného, než že je počátkem čísel. Jako když říkáme: "jedna, dva, tři, čtyři" a tak dále, jak chceme.
     Mistr: Nuže, řekni, jaký je rozdíl v čísle mezi kamenem a člověkem, když se řekne: "Jeden kámen, dva nebo tři kameny", a tím, když se řekne: "Jeden člověk, dva nebo tři nebo čtyři lidé"?
     Učedník: Co do čísla nemohu nalézt žádný rozdíl, neboť jeden kámen se má k číslu jedna a dva [stejně] jako člověk a anděl.                  
     Mistr: Pozoruješ tedy, že počítané věci, ať už jsou jakkoli odlišné, nevykazují v (samotném) čísle žádný rozdíl.
     Učedník: Zdá se mi, že jsem tomu porozuměl.
     Mistr: Co je to číslo?
     Učedník: To je například jedna a dva a tři.
     Mistr: Z čeho myslíš, že jsou tři?
     Učedník: Myslím, že z jedné a zase jedné, a když se tak jedna vezme třikrát, říkáme, že máme tři.
     Mistr: Odpověděl jsi správně. A vidíš přitom, že „jedna“ je v každém čísle, a že každé číslo se zakládá na jedné. Kdyby tedy nebyla jedna, nemohly by být ani dvě ani tři ani čtyři ani žádné jiné číslo.[22]
     Učedník: Je tomu tak.
     Mistr: Nyní vidíš, že z jedné se vytvořila všechna čísla, neboť jedna je počátkem[23] a principem čísel. Je podstatně ve všech číslech, takže nemůže být žádný počet, aby v něm nebyla jedna a aby se nezakládal na jedné.
     Učedník: Ach, drahý Bože, jak čirá a jasná je tato pravda otevřeným očím, a přece jak zůstává nepovšimnuta nemoudrým srdcím. Teprve nyní začínám pozorovat, že věci jsou co do své mnohosti samy v sobě, a přesto (zároveň) vidím, že mnohost čísel vyvěrá z jedinosti jedné. Vidím, že jedna je v (každém) čísle a každé číslo se zakládá na jedné.[24] Vidím, že jedna může docela dobře být, i kdyby dva nebo tři nebyly, ale že dva nebo tři nemohou mít žádné bytí, a to ani myšlené ani skutečné. Vidím, že jedna není dělitelná žádným číslem, a proto je úplně a zcela ve všech číslech.
     Mistr: K chápavému srdci se dobře promlouvá. Díky Bohu, ty jsi podobenstvím pravdy, kterou hledáme, porozuměl tak vznešeným způsobem, že věřím, že naše hledání nebude zcela marné, i když pochopit ji plně nemůžeme asi nikdy.
     Učedník: Můj otče, nepřipisuj to mému rozumu, nýbrž své moudré otázce! Neboť moudrá otázka přináší správné naučení. Potřebuji ovšem také, abys tento příklad o jedinosti a mnohosti vztáhl ještě na božské bytí – jak je v celém jsoucnu, aniž se stává mnohým, a jak zase celé stvořené jsoucno v něm přebývá, aniž by bylo věčné.
     Mistr: Tak pozorně sleduj, abychom tuto kapitolu již ukončili! Podívej, jedna je principem všech čísel, neboť jedna a jedna jsou dvě, dvě a jedna jsou tři.         
– Nyní si musíš představit, že každé stvoření je svou povahou rozmanité podobně jako čísla. Neboť některá stvoření mají například způsob [čísla] dvě, některá tři, jiná čtyři. Jako se nerovná jedno číslo druhému co do velikosti, tak se nerovná jedno stvoření druhému způsobem svého bytí.
– Z toho vyvozuj, že jedno se ve své čirosti rovná božství. Neboť máš-li na mysli prosté číslo jedna tak, jak je principem čísel, pak je odděleno od všech věcí. Nesmíš ovšem myslit, že jeden člověk nebo jedno dřevo nebo to či ono je principem čísel. Mysli pouze, že jedna a jedna jsou dvě, a nesmíš při tom myslet ani dřevo ani kámen ani jakoukoli jinou věc. Když nyní myslíš jedno odděleně od všech věcí, které se tu počítají, pak právě takhle si máš myslit božské bytí, oproštěné a oddělené od všech věcí, které jsou zde tím či oním. Neboť božské bytí má ve své přirozenosti ještě vyšší, čistší odloučenost od všeho [stvořeného] bytí, než má jedna jako princip čísel [od všech ostatních čísel].[25]
– Měj na paměti, že jako mnohost čísel vyplývá z jedné jakožto počátku a principu, tak mnohost stvoření plyne z bytí, které je před každým jsoucnem.
– A dále: Jako je jedna bohem v každém čísle,[26] pokud je číslem, tak vstupuje i božské bytí do každého bytí, pokud je bytím. A jako když se z jedné vytvoří tři, a ta je od tří oddělitelná a (přece sama) zůstává nerozdělená ve třech – neboť když jednu oddělíme od tří, nebudou už tři –, stejně tak je i božské bytí nerozdělené ve všech stvořeních. A jako je jedna hluboko uvnitř v základě čísel, tak je božské bytí v základě stvořených věcí. Neboť kde je stvoření, tam je bytí; kde je bytí, tam je Bůh.
– A tak je jedna podle jedinosti své přirozenosti před všemi čísly. Neboť mezi jednou a dvěma je zřejmý rozdíl, a mezi jednou a deseti je velký rozdíl. Kdyby totiž mezi dvěma a jednou nebylo žádného rozdílu, byly by dvě jednou a jedna dvěma, což si žádná mysl nedokáže představit. Tak má tedy božské bytí (takovou) přirozenost, která je od všech stvoření oddělená, takže žádné srdce nemůže myslit, že stvoření je Bůh, podobně jako si nemohu myslit, že jedna se může změnit v tisíc nebo že tisíc se jako číslo rovná jedné.
– A tak má jedno každé číslo dvojí způsob jednoty: pokud stojí v ostatních [číslech], nebo pokud je svou vlastní jednotkou. Toto druhé je všem číslům společné. Když se totiž řekne: dva je jedno číslo a tři je jedno číslo a čtyři je jedno číslo, potud má vždy povaha toho čísla svou jednotu oddělenou od ostatních. Druhý způsob jednoty [jedné jako principu] je obsažen ve všech číslech. Neboť kdyby nebylo jedné, nebylo by ani dvou ani tří ani čtyř. Tak je tedy v každém stvoření bytí, v němž veškeré jsoucno trvá a jest. To je pak společné všem stvořeným věcem. To druhé bytí má každé stvoření jedinečně. A tak jako člověk má své vlastní bytí a kámen má své vlastní bytí, tak se stvořené věci odlišují vždy každá podle jedinečnosti svého bytí.
     Učedník: Můj otče, nebudu se tě již vpravdě déle tázat. Neboť jsi mi nastavil krásné zrcadlo. Jsou-li mé oči čisté a zkušené, vidím dobře, že toto přirovnání skýtá krásné poučení, jak je čiré bytí oddělené od všeho bytí stvořeného, jak je jedna přede všemi čísly, a přece ve všech číslech, a jak se každé číslo na jedné zakládá. A zvláště to slovo mi dává dobré naučení, které říkáš – a správně říkáš –, že božské bytí je čiré a odloučené od všeho, co jest. Neboť má mysl dokáže nyní vyzvednout jedno nade vše, co má počet. A proto tak uvažuji, že věčná Pravda řekla: "Jednoho je třeba", a že to je ten nejlepší díl, který si Maria vyvolila, "ten jí nebude vzat" (Lk 10,42).
     Mistr: Správně jsi poukázal na slovo Jezu Krista: "Jednoho je třeba". Pohleď, kdyby nebylo Jedno, nemohly by být dva ani tři. Proto je jedinost v mnohosti a mnohost stojí v jedinosti čirého Bytí. Kdo tedy hledá to Jedno a miluje jedinost v mnohosti stvoření, ten vyvolil s Marií ten nejlepší díl.
     Učedník: Pochválena budiž Pravda, Kristus, který nás takto jedním krátkým slovem uvedl na stezku, kde se divoká srna a mladá laňka ukazují lovcům pravdy, a přece se pro svou rychlou, čirou hbitost nedají polapit. [...]
 
 
 
 
Pozn.: Ze středohornoněmčiny přeložil, poznámkami a komentářem opatřil Miloš Dostál.
Překlad pořízen z kritické edice Karl Heinz Witte, Der Meister des Lehrgesprächs und sein „In-principio-Dialog“. Ein deutschsprachiger Teologe der Augustinerschule des 14. Jahrhunderts aus dem Kreise deutscher Mystik und Scholastik. Untersuchung und Edition. Artemis, Mnichov 1989, s. 16-29.
V moderní němčině vydala tento dialog Angela Rozumek s předmluvou Aloise Dempfa pod názvem Vom inwendigen Reichtum. Texte unbekannter Mystiker aus dem Kreise Meister Eckhart. Lipsko 1937, s. 117-144. Z tohoto vydání čerpali i olomoučtí dominikáni, kteří jej zčásti vydali ve své revue pro duchovní život Na hlubinu XV, s. 193-195, 258-261 a 321-323.
 
Literatura: Kurt Ruh, Geschichte der abendländischen Mystik III. Die Mystik des deutschen Predigerordens und ihre Grundlegung durch die Hochscholastik. Mnichov 1996, s. 370-388.
 

[22] Celá následující úvaha se zdá být ovlivněna Dionysiem Areopagitou, srov. De div. nom. XIII,2: V jakém smyslu se Bůh nazývá „jeden“ tj. „nesložený“. „Žádné jsoucno není bez účasti na jednom. Neboť jako se každý počet podílí na jedné, když se řekne třeba „jedna dvojka“ nebo „jedna desítka“ nebo „jedna polovina“, „jedna třetina“ či „jedna desetina“, stejně tak má všechno a každá část všeho účast na jednom, a tím, že je jedno, je bytím všeho. A toto jedno, jež je příčinou všech věcí, není jedno z mnoha, nýbrž před každým jedním i mnohým, veškeré jedno i mnohé určuje. Neboť není mnohost, která by se nepodílela na jednom, neboť co je mnohé skrze části, je jedno jakožto celek. A co je mnohé skrze to, co k němu přistoupilo (akcidenty), to je jedno skrze nositele (substanci); co je mnohé co do počtu nebo sil, to je jedno co do druhu, a co je mnohé podle druhu, je jedno podle rodu; a co je mnohé ve svých projevech, je jedno co do první příčiny: V jsoucnu není nic, co by se nějakým způsobem nepodílelo na jednom; na jednom, které je ve všem jediné a celé a které všechno - i protiklady - v jednotě předjímá. A bez jedné není žádná mnohost, avšak jedna může být bez mnoha, jako je jednička před každým číselným počtem; a nahradíme-li všechny věci sjednoceným celkem, bude všechno jakožto celek jedno.“
[23] anvang der zale; tj. počátek a princip všech čísel. Latinským ekvivalentem středohornoněmeckého  anvang  je principium. Autoři těchto traktátů psali německy, ale mysleli v latinských pojmech a termínech.
[24] Srv. Eckhart, DW I, 368, 9-10: „Všechno, co má počet, závisí na jednom, a jedno nezávisí na ničem.“
[25] Srov. Tomáš Akv., S.th. I q. 11 (De unitate Dei).
[26] Srv. M. Eckhart, In Joh. n. 135, LW III, 115, 13-15: Semper enim principium deus est sui principiati, utpote habens esse suum ab ipso, per ipsum et in ipso (Bůh je vždy počátkem všeho odvozeného, nakolik toto odvozené má své bytí od něho, skrze něj a v něm).