Časopis Regenerace mé zamyšlení otiskl již před mnoha lety: „Vážené čtenářky,“ psal jsem v roce 1998, „jste to vy, které můžete změnit svět. Umíte to, co my muži nezvládáme. Rodit, hladit, milovat. Příroda vám navíc (kromě jiného) dala o 30% více propojení mezi levou a pravou mozkovou hemisférou. Vnímáte svět holističtěji, intuitivněji… Lidstvo je zatím rozděleno na dvě poloviny, ženy a muže. Nadřazení jedné části populace nad druhou je model vedoucí k rasismu, antisemitismu a jiným podobně ošklivým -ismům. Dámy, tohle může být vaše parketa. Můžete změnit svět. Třeba tím, že začnete být k sobě, ale především svým mužům, laskavé. Začněte své muže (milence, kolegy, šéfy) více chválit a dokonce i hladit. Víte, proč muži dělají politiku? Jízlivé psychoanalytické jazyky tvrdí, že je to proto, protože nezískali uznání svých žen, a tak je hledají na veřejnosti…“
Už je to tady. V novinách jsem ke své radosti nedávno uviděl tento titulek: „Politiku mohou zachránit jen ženy“. Tvrdil to dlouholetý politický propagátor Jacques Séquéla, francouzský ředitel komunikačního holdingu a šéf dvaceti prezidentských kampaní (v 18 z nich vyhrál jeho klient). Tento nestor politické scény nejméně posledních padesáti let totiž prohlásil: „Věřím, že reputaci politice mohou vrátit jen ženy. Muži všechno zničili. Spousty politiků jsou ve vězení za zneužití pravomocí, žen se tento problém zdaleka tolik netýká. Žena dává život, muž dává smrt.“
Konečně, chtělo by se dodat. Stačí se podívat na úspěchy těch zemí, ve kterých byly nebo jsou v čele vlád či samotných států ženy. Kde jsou dnes ještě docela nedávno zaostalé Irsko, Finsko, Nový Zéland a další. Vždyť je to jasné: zatímco muž rozorává meze, buduje přehrady a bojuje (se všemi, i s přírodou), žena umí sázet stromky, pečovat o děti a květiny. A co dnes potřebuje do ekologické katastrofy se neodvratitelně řítící se svět? Rozhodně ne další přehrady a boje.
Už totiž víme, že muž prostě neumí přiznat, že udělal chybu. Neumí se zeptat na cestu, když zabloudí. Není toho (evolučně) schopen. Neumí se dohodnout. Musí bojovat a vítězit, operovat, jednat, a to vše hned, protože tak je evolucí naprogramován.
Je to ale právě žena (s propojenějšími mozkovými hemisférami a tisíciletým tréninkem umění jednat a domluvit se), která myslí ne na politickou funkci, ale na své děti, na budoucnost komunity. Žena navíc umí to, čeho muž není fyzicky schopen: mluvit a zároveň naslouchat.
Skeptiky, pamatující předsedkyni Československého svazu žen Marii Kabrhelovou či sledující výkony současných českých političek, chci uklidnit: žena, která se několik let musí pohybovat v mužském světě politiky, zhrubne a v zájmu zachování funkce, pozice či rozumu podvědomě převezme mužský slovník a mužské styly myšlení (včetně vyšší hladiny mužského hormonu testosteronu). Jakmile bude i v parlamentu a ve vládě více jak polovina žen, zůstanou ženami se všemi výhodami ženského způsobu vnímání světa.
Jacques Séguéla, specialista na „reklamy“ politiků, to po všech těch letech v mužském světě politiky konečně ví a (výjimka potvrzuje pravidlo) nebojí se to přiznat: „Politiku mohou zachránit jen ženy.“
Svět mohou zachránit jen ženy…
Jak to ovšem podle stranických seznamů kandidátů vypadá, v parlamentu bude po těchto volbách ještě méně žen, než dosud.
A tak radím a doporučuji: v následujících volbách preferenčně zaškrtněte dvě ženy, a to spíše z dolního konce seznamu té které strany.