V lednovém čísle měsíčníku Maminka, který u nás vychází již šestým rokem, jsem kromě obvyklé záplavy reklam a článků Jak pečovat o pokožku a Tipů na lyžování a dětskou výbavu našel i rádoby legrační „Silvestrovskou abecedu“. Pod písmenem D (diplomacie) se skvělo: „Manželský sex je spojen s notnou dávkou diplomacie. Muž je naprogramován aby souložil, souložil, a zase souložil jen proto, aby lidský rod nevymřel. Takže mu nejde o nic jiného. A tak musíme být opravdu vynalézavé, abychom pod ním nekončily každý večer.“
Vida. Čerstvé (a mediálně nezkušené) maminky narazí mezi rádoby odbornými články na tuhle velmi nenápadnou, ale o to jedovatější „feministickou radu“, a protože čtou jen tyto časopisy, a věří jim jako televizním reklamám, a protože to pak zcela jistě ze všech stran proberou (nevaž se, odvaž se) i po mobilu se svými kamarádkami, bude jim to jasné: muž chce jen souložit, souložit a zase jen souložit. Zvíře jedno.
Nevěřím, že by se některá ze čtenářek pohoršila natolik, že napíše do redakce a upozorní na primitivní a nebezpečnou návodnost téhle silvestrovské srandy. Žádná si neuvědomí, jak je tohle rádoby veselé čtení škodlivé. Jenže tahle nenápadná vulgarizace již má, zvláště na internetu, své důsledky.
Již několikrát jsem podlehl studijnímu nadšení a stáhl jsem si z různých internetových adres, kde byl zveřejněn můj článek (např. o přirozených porodech nebo důležitosti stavu psychiky na porod), diskusi. Vždy jsem byl překvapen mírou vulgarity, neschopnosti číst, a lehkostí, s jakou jeden lascivní odsudek nějaké té zklamané a zlé čtenářky rozpoutal lavinu dalších a ještě lascivnějších slov a komentářů. Původní článek už ty další diskutující ani nemusely číst, a také si s chutí přisadily.
Nedávno jsem zase náhodou narazil na existenci různých těch ženských internetových adres (dama.cz, zena.cz.) a na zena-in.cz jsem našel docela slušnou řádku povrchně, leč docela slušně zpracovaných témat, které ženy zajímají. A mezi nimi i kupodivu vstřícnou recenzi mé knihy z roku 2002 Nová doba porodní. Titulek zněl Porod by měl být nádherný zážitek.
Výborně, řekl jsem si, pozdě, ale přece.
Níže ovšem byla „diskuze“. Za dva dny více jak 150 téměř typických a tristní situaci v našem porodnictví a mezi čerstvými a budoucími „maminkami“ odhalujících příspěvků. Vybírám v původním sledu:
* Nádherný zážitek leda tak pro těžkou masochistku, jak říká moje maminka: "Porody.. jedny z nejhnusnějších dní, co jsem zažila, to ti povím. Chtěla jsem skočit z okna a jak tak na vás koukám, tak je mi občas líto, že jsem to neudělala."
* Po tvém vyjádření už nemám k tomu co říct mně jen po přečtení názvu článku se udělalo nevolno
* No to mě taky. To byl 2x takovej horror, že zkusit porod doma, jsem dávno pod kytkama. Zaplať pámbu za studený čumáky doktory
* Tyhle pindy o nádherných zážitcích roztrubují především chlapi. Čím to asi bude?
* Třeba pan Marek prodělal obřízku, tudíž si umí představit radosti nástřihu. A pokud ne, s radostí ho nastřihnu, následně slovo "velmi nepříjemný" získalo zcela nových hodnot !!!!!
* Tak mu nastřihni zadek a pak může hovořit o nástřihu.
* spíš těm chytrákům zašít zadky a nakrmit je projímadlem....
* Článek od tohohle magora už jsem někde četla. Ještě teď cítím ten příval adrenalinu…
Našla se jedna normální, která poznamenala:
* Holky, nebuďte na toho Marka tak zlý. Já už tu knížku nějakej rok mám doma a naopak jsem ráda, že se nějaký muž zajímá o to, jak se žena cítí u porodu a stojí za tím, aby se rodilo v klidu, přítmí, u hudby, třeba do teplé vody... Pokud tohle budou tvrdit jen samý ženský, každej chlap řekne: Nojo, ženská, hysterčí z porodu. Ale když se za vás postaví chlap, tak mu to taky vyčtete... Tak co vlastně byste chtěly?
Ale dámy jí nevěnovaly pozornost a pokračovaly ve stejném duchu:
* Bych mu střídavě dávala na levej a pravej palec u nohy hooodně těžkou skříň podle zkracujících se porodních intervalů, jestli by se jako radostně tvářil, i když by věděl, že to za pár hodin skončí..
* ať si laskavě odpustí slovní spojení "nádherný zážitek" ve spojení s porodem (a to nejen chlap, ale každý pomatenec). U mě je krásný zážitek krvavý biftek, láhvinka červeného a cigárko nebo mít celý den ležet beztrestně v posteli nad knížkou. A ne hororový SM zážitek trvající několik hodin, kdy si člověk nemůže ani zapálit.
* Moje řeč. „Porod by měl být nádherný zážitek" - ale není. A tak si ho radši nechám ujít.
* Jo!!! Já bych si to dovedla i jako nádherný zážitek představit. Ale s infuzí s morfiem a odpojit až tak za rok.
* Mě osobně velice naštval fundovaný odborník Trča v knize Budeme mít děťátko. Tu jsem při prvním těhotenství poctivě denně studovala a řídila se jí. A jaké bylo moje překvapení, když jsem nepociťovala stahy tak, jak je popisoval, ale cítíla jsem otřesné bolesti, přestože jsem dodržovala všecko, co v knize radil. Zabila bych ho. Ale už nešlo nic vrátit a dítě jsem porodila i tak. Tolik k radám mužů.
* Narozdíl od mužů máme my, bezdětné ženy, ony dotčené orgány, takže máme jakous takous představu, co to je protlačit grapefruit otvorem velikosti citronu.
* Víš co mě při tvém příspěvku napadlo? Je to trošku od věci, ale taky je to nepoměr - když žere had, třebas anakonda, velké zvíře. Onehdy to ukazovali v televizi, myslím, že zhltala krokodýla. To mi nikdy nejde do hlavy, jak přes tu maličkou hlavu nasouká do sebe něco tolikanásobně většího. No, porod je sice úplně naopak, ale tělo se taky přizpůsobí. Když už dítě vychází z těla ven, tak to nebolí vůbec. Bolest je tehdy, když se porodní cesty uvolňují a otvírají. To je teda děs. Z vlastní zkušenosti: při prvním dítěti jsem šíleně panikařila, byla jsem sama v místnosti a nikdo mi nic nevysvětlil. Proto jsem si myslila, že je někde chyba a já nikdy neporodím a možná umřu. Při druhém porodu jsem čekala bolesti, taky přišly, ale bylo mi jasné, že tomu neuteču a musím vydržet. Když s tím počítáš, je to lepší, než kdy nějaký Marek líčí, jaká je to pohoda. To je hotová zrada!
* Člověče, já o tom radostném vzpomínání pořád jenom čtu. Na přímý dotaz mi zatím každá matka odpověděla, že to byla hrůza všech hrůz.
* Já jsem teda vyváděla vřískala jsem na sestřičky - tak už se mnou něco udělejte, já už to nevydržííím -byly na mě pak už pěkně protivný. Pochopila jsem, proč maj v porodnicích v oknech mříže, já bych byla opravdu tenkrát schopná skočit, jen aby to už měla z krku.
Ten nádherný zážitek byl ukončen tím, že když už jsem opravdu rodila, tak se tam připlazili 3 mladý kluci, co tam dělali náhradní vojenskou službu stoupli si tam dopředu před mý roztažený nohy a koukali jak to probíhá. Myslím, že jen zásluhou tohodle to bylo tak krátký.
* si piš, že si to všechno PAMATUJEM...toho kreténskýho doktora, co se na mě při porodu ani nepřišel podívat, pač si dopíjel kafe a jak mě potom chtěl zašívat bez umrtvení
* Jinak knížka Budeme mít děťátko je dokonalou antikoncepcí....Když jsem si ji ve svých 10 letech přečetla, zařekla jsem se, že roztahovat nohy medikům nemíním a tudíž budu bezdětná...
* Oni všechny tyhlety přínožky jsou dokonalou antikoncepcí. Já si kdysi dávno v dětským věku přečetla otřesnou publikaci "Děvčátka, na slovíčko" a rozhodla jsem se, že nikdy nechci bejt dospělá, že chci zůstat navěky dítětem. /Možná mi to do určitý míry vyšlo /
* Já viděla porodní instruktáž v 7mé třídě a stačilo to vidět, nemusím to zažít a Budeme mít děťátko jsem také coby dítě prolistovala a to bylo něco kam se hrabe německé scheisseporno, TOHLE je zvěrstvo nejvyššího řádu !
* Jak vidím porod, omdlím nebo hodím šavli a bojím se doktorů. Mám fobie a nestydím se za ně
Opět se našla rozumná žena a pokusila se to vše vrátit do normálních kolejí:
* Pro mne byl taky porod nádherný zážitek a to, co mi vadilo, byly technické detaily týkající se personálu, které hodlám "dopilovat"při dalších pokusech např.volbou jiné porodnice.
nechápu, proč se z porodu mezi ženskými dělá nějaká forma iniciačního obřadu, kdy vyhrává ta, co ho vylíčí nejdramatičtěji. Podle mé zkušenosti i holky, co měly porod dlouhý, těžký nebo skončil komplikacemi, ho snášely dobře a celkově ho hodnotí kladně, pokud měly dopředu realistická očekávání tj.nebyly ani vystresované hrůznými historkami, ani nebyly přesvědčené, že to bude na lusknutí prstem; a byly v dobré psychické pohodě, v dobré shodě s parterem a na dítě se těšily.
Nejhorší subjektivní prožívání porodu jsem zaznamenala u holek, co byly dopředu přesvědčené, než to bude prostě hrůza, kterou ony musí "přetrpět" nebo u těch úzkostlivých, co se hrozně bály nějakých problémů.
Doktorem mi to bylo vysvětleno tak, že pokud má člověk (i podvědomě) strach nebo je ve stresu, tak má v sobě zaťaté svaly. To dítě se při stahu musí posunout směrem ven ať jsou okolní svaly zatnuté nebo ne. Když si to představíme jako sevřenou pěst a chtěli bychom chtěli prostrčit prst směrem od palce k malíčku, tak pokud je pěst pevně zaťatá, musí se vynaložit daleko větší úsilí a daleko víc to bolí, než když je pěst jen volně sevřená.
Přijde mi to poměrně logické, tuhle teorii aplikovat i na porod.
Knížku jsem nečetla. A pokud o porodech nemají psát muži, tak by se taky měli zakázat muži porodníci a neměly by se vyjadřovat ani ženy, které ještě nerodily. Přestože mají příslušné orgány, tak zatím nemají ani šajn o tom, co ty jejich orgány dokážou. Pokud se připustí, že se do pozice rodičky dokáže vcítit i žena, která nerodila, tak klidně připustím i to, že se do mých pocitů dokáže dobře vžít i např. můj muž, který se mne provázel celým těhotenstvím a byl se mnou od začátku do konce i při porodu. Dokáže vnímat, co by mi bývalo pomohlo, co by mi bývalo mohlo ulevit. Akorát on o tom nemá potřebu psát. Muž jakési jiné ženy ano.Proč ne. Je to jeho subjektivní výpověď, ve které se můžou nalézt ženy, které mají stejné životní hodnoty jako on a jeho žena. Kdo s tím nesouhlasí,nemůže šmahem říct, že je to blbost. Měl by si najít knihu, kterou napsal člověk s žebříčkem hodnot odpovídajícím tomu jeho. Protože kdybychom byli všichni stejní, byla by na světě nuda a každý má ten svůj subjektivní náhled na věci.
A jiná rozumná přidala:
* Ale ani ženě, která ještě nerodila, to prostě popsat nedokážeš, co se v tom těle děje. Nejde to zprostředkovat. Přestože má ty správné "orgány". Člověk, který tě má rád a zná tě, si dost podstatnou část dokáže představit, říká se tomu EMPATIE. Neví jak moc je to pro tebe hrozné, ale ví, že je to hrozné a pokud ví, že je možné něco pro to udělat, aby to tak hrozné nebylo, tak se o to bude snažit.
Spoustu věcí, co se děje s tělem nejde zprostředkovat, nejde si třeba do důsledku představit, jaké je to být hluchý,slepý, můžeš se o to pokusit nápodobou té situace, např. tak, že zavřeš oči nebo si zacpeš uši, ale nikdy to nebude to samé. Můžeš mluvit se slepými a hluchými lidmi a naslouchat, jaké mají pocity, co se s nimi děje, co jim chybí, co se jim nelíbí. Přesto lidi o tom, jak zlepšit podmínky pro slepé nebo hluché píší a diskutují o tom. A nikdo jim za to nenadává, že se motají do věcí, kterým nemohou rozumět. Porod není elitní záležitostí hrstky zasvěcených, je dobře, že existují alternativní názory, je dobře, že se vedou debaty a předkládají se názory, co a jak by bylo možno zlepšit a je strašně dobře, že už nic není záležitostí direktivní, ale že každý má možnost z toho širokého spektra možností si nakombinovat variantu, která by právě pro něj byla ta ideální.
Připadá mi směšné, že se tady kvůli tomu vedou tak vyhrocené debaty. Pokud některá žena cítí, že se bude cítit nejlépe v nemocnici s veškerou dostupnou technikou za zády, tak ale nesmí odsuzovat někoho, kdo má z takového prostředí panickou hrůzu a pro něj je právě ta nejlepší varianta jak to tu někdo zesměšňoval "porod na poli". Stejně jako "domorodka " by se neměla pouštět do kategorických odsudků žen, které dají přednost pocitu jistoty v porodnici.
Ženské, to je pro vás takový problém trocha tolerance k tomu, že pro každého je správná jiná varianta a že nikdo vám nenutí zrovna tu svoji pravdu, ale je to ponecháno na každém, jak se rozhodne a co si pro sebe vybere jako to ideální?
Moc nepochodily:
* Do tvých pocitů při porodu se může muž vcítit stejně dobře, jako ty se můžeš vcítit do jeho pocitů, když mu někdo rozkopne koule…
A pak se našla jedna, která to konečně přece jen utnula:
* Já teda tu knížku toho p. Marka neznám, ale z tohohle článku, vlastně už z nadpisu, jsem tak nějak pochopila, že ten pán netvrdí, že porod JE nejkrásnější zážitek v životě, ale že by MĚL BEJT... Protože většina ženských vzpomíná na to, jak to bylo hrozný, a on zastává názor, že je špatně, když ženská vzpomíná na narození svého dítěte jako na horor... je na tomhle názoru snad něco špatně? Já nevím, jak ostatní, ale já teda rozhodně nechci, aby se pro mě můj porod stal noční můrou... a o to podle mě jde... Mám dojem, že tady asi skoro nikdo nepochopil, že ten chlap nikomu necpe, že to JE krásný, ale že by podle něj bylo nejlepší, kdyby to bylo krásný... narození dítěte by snad nemělo bejt to nejstrašnější v našem životě, ne? Proto by měl asi každej mít možnost si to prožít podle svého. A o to mu asi jde...
Uf. Aspoň že to. No comment.