Je to tak snadné najít cestu k nám... Jan Skácel

Autor: Martin Sedlák <mata01@seznam.cz>, Téma: Moudra, Vydáno dne: 16. 04. 2006

Jaro se konečně hlásí o slovo, příroda se probouzí... Několik veršů brněnského básníka Jana Skácela. (Under Construction... Ještě bude upraveno)

Je to tak snadné najít cestu k nám...


Okolo potoka,

po kterém pírko plave,

přes zídku přelézt,

nadejít si humny,

na mostku postát,

nad hučícím splavem

slovíčka hledat vhodná pro pěnu

zase je zahodit

a jít,

jít,

na cestu uříznout si hůl,

spočítat hvězdy,

v lese zabloudit,

tmu jako plnou fůru sena

před sebou tlačit

a místo náprav

uslyšet ze sna sténat ptáky.


Je to tak snadné najít cestu k nám...



* * *

Co je k ponechání


Zas je tu jaro, zatím naznačené,

tak trochu trpké jako dým.

Přemýšlím, co je k ponechání,

a mrtvé listí uklízím.


Tak tomu je a vždycky to tak bylo.

A je to zákon. Moc to vím.

Je mi jen líto utínaných větví

a loňská hnízda neshodím.



Sonet o červencové noci na Vysočině


Večer si lehá tiše do polí

Na kamenech se leskne zlatá slída

Měsíc jak chromý pastýř o holi

jedinou hvězdu nad dědinou hlídá


Od potoka je slyšet rozhovor

Z hospody domů vracejí se chlapi

a přou se potmě Něco je moc trápí

Noční chlad dotýká se hor


Posléze všechno ztichne Naprosto

Jen slepá můra do žárovky vráží

Na chvíli vyjdeme si na zápraží


a ohromí nás noci majestát

Tisíce hvězd Ach byli bychom s to

po celou noc pod tímto nebem stát



Večer


Pěšiny vedou do polí

a končí

kde nic nebolí

a jabloně jsou plané


A měsíc

bílý srpek dne

vyžíná ticho z kamene

a říká neříkané



V druhé půlce léta


Podzim je blízko opět se nám zdá

že potkáváme na ulici lvy

plavé a líné


Pod stromy leží stín


A v uklizených polích rozléhá se dálka

A bez kovářů mlčí tisíc kovadlin




* * *

Modlitba stará - stará!


A dej mi sílu unésti

všechno co změnit nemám sil


Odvahu abych to nač stačím

na tomto světě pozměnil


A také moudrost abych znal

a od sebe to rozeznal



Chvíle


Za žádnou pravdu na světě.

Ale jestli chceš,

za malý pětník ticha.


Je chvíle, která půlí krajinu.


Pokorný okamžik,

kdy za nás někdo dýchá.