Stávající model atomu vykazuje logický nedostatek v přítomnosti tzv. „silné přitažlivé síly“ mezi protony jádra atomu. Nevysvětluje také příčinu gravitace, proč a jak se elektrony vymezují k protonům, proč a jak vytvářejí obaly okolo jednotlivých prvků. Klíčovou otázkou je pak najít důvod ke vzniku pohybu a popsat mechanizmus vzniku prostoru. Vše se odvíjí od nalezení příčiny ke vzniku pohybu. Najít důvod k myšlení.
Matematicky hybnost prostoru popsal ing. Katscher , práci zaslal do projektu „Česká hlava“. Moje hlava má raději písmenka a jejich ozvěnu v hlavě v podobě nových myšlenek. Co dělá tvoje hlava?
Prostor hmoty i prostor myšlení zkoumáme nástrojem matematiky a etnickým jazykem. Pro spojení vědy a tzv. „duchovna“ (kam ale patří i mnoho filosofických směrů a věd o psychice), lze najít společné jmenovatele v archetypech. Archetypy jsou čísla, platná pro zařazení souvislostí do stále širších kontextů. Pro oblast prostoru a hmoty je funkčním archetypem trojka, popisuje základní rozměry prostoru, od atomu po vesmír, ale i „duši“ člověka.
Prostor myšlení zpracováváme archetypem pětky, logikou. Tři proměnlivé prvky prostoru doplňujeme směrováním své energie (ano, ne). Matematika pro popis směru a rovnováhy užívá znaménka, celkově pak logiku našeho myšlení znázorňuje zápis „polemiky“ dvou libovolných prvků, součet obsahuje spojení či soulad. Užitím znaménka mezi dvěma prvky určíme směr, pak předpokládáme výsledek znaménkem (=). Samotný výsledek našeho úsilí (součet) je až následkem naší energie, vložené do směrování myšlení. Výsledný prvek je v celkovém součtu prvků pátý (1+1=2). Odtud lze archetyp pětky odvodit jako vztah tří proměnlivých prvků z pěti nezbytných (tři rozměry prostoru a variabilitu myšlení v podobě souhlasu a nesouhlasu).
Pohyb myšlení je množinou směrů, klid je jejich popřením, je svým způsobem popřením prostoru. Rovnice představují symetrii, rovnováhu tří podobně směrovaných prvků (1+2=2+1) užitím dvou typů prvků. Každý z prvků má nekonečně mnoho podob, zde uvádím jejich maximální zobecnění, archetypy. Číslice jsou archetypem klidu (stavu), znaménka pak archetypem pohybu (energie).
Pojem pravda pak vyjadřuje vnitřní soulad pohybu a klidu. Proto je vhodné vytvořit model pohybu, který navazuje na naši představu o atomu, přetrvávajícího modelu hmoty.
Tímto modelem pohybu je tzv. „informační (pohybový) bod“. Je archetypem, nejmenší částicí prostoru, skládá se ze tří možných směrů pohybu ve vztahu ke dvěma výsledkům rozhodovacího procesu člověka (v podobě souhlasu či nesouhlasu, jiná podoba znamének + a -).
Známe tři typy pohybu, kmitání, rotaci a puls, kde puls představuje všesměrové kmitání uzavřeného prostoru dovnitř a ven. Puls je kmit prostoru, jeho výsledkem je bramboroid, vzdáleně kulový tvar, vzniká rotací dynamického kmitočtu ukotvením jedné krajní polohy kmitů v těžišti, které představuje zdroj energie.
Kmitání, výměna názorů, probíhá v trojúhelníku: problém + dva odlišné způsoby jeho řešení. Těchto trojic je mnoho a jsou vedeny dvěma směry, k „dobru“ či „zlu“. Dobro a zlo jsou kategorie pro člověka určující. Souhlas a nesouhlas jsou pak nástroji, směřujícími k pohybu, k dosažení výsledku – stavu dobra či zla, kde nesouhlas v kontextu s řešením problému představuje zdržení pohybu = zakuklenou podobu klidu.
Rotací těchto trojúhelníků dobra a zla, tvořených opakujícími se kompromisy (součty) mezi dvěma odlišnými názory vytvoříme obraz dvou kruhů se společným středem. Archetyp těchto pěti prvků (tři strany zdvojeného trojúhelníka + dva směry pohybu) je výchozí strukturou hodnoty vzájemné přitažlivosti v nehmotném prostoru vědomí. Touto formou „gravitace“ měníme povrch planety i hladinu našeho poznání.
Spor souhlasu a nesouhlasu v podobě hodnoty pravdivosti pak naplňuje důvod k formulaci modelu jednotky pohybujícího se prostoru. Tato nejmenší součást prostoru neobsahuje hmotu, je konstrukcí v našem vědomí, které je součástí širšího vědomí v okolním prostoru.
Každý prostor je naplněn informační energií, kterou do něj vkládáme svým úsilím a kterou čerpáme pomocí rytmu. Rytmus je střídání dvou polarit (pohyb+klid, světlo+tma, zvuk+ticho). Rytmus světla a tmy chápeme prostřednictvím historie jako čas, rytmus zvuku a ticha vnímáme jako informaci. Čas a informaci spojuje i rozděluje pohyb. Čas je proto formátem energie, kterým z informačních vrstev okolního prostoru čerpáme poznatky. V modelu informačního bodu umístíme čas do těžiště, do společného středu, mezi oba v protisměru rotující trojúhelníky.
K tomu, abychom ze dvou trojúhelníků, rotujících v protisměru na společné základně jejich ploch, dostali prostorový tvar, musíme čas, umístěný do středů trojúhelníků, vzdálit z plochy mezi trojúhelníky. Jak? Silou kmitu, silou myšlenky, silou své představivosti, která je energií, naplňující kdejaký prostor.
(nečti dál, zavři oči a zkus si „to“ představit!)
-----------------------------
Pomocníkem pro představu klidové podoby dynamiky informačního bodu, který je jednotkou pro vyplňování prostoru informacemi, pomůže tvar zvaný merkaba, jde o dva, do vzájemného protisměru orientované čtyřstěny se společným středem, otáčející se v rovinách základen ve vzájemném protisměru. Takový osmicípý „ježek“.
Vytvoříme jej oddálením ploch rovnostranných trojúhelníků k hranici, kdy plochy trojúhelníků, zvednuté za každý ze tří rohů vytvoří společný vrchol a tvar čtyřstěnu. Zde je počáteční hodnota nehmotného času. Stejný postup u druhého trojúhelníka vytvoří podobný bod nad druhou základnou. Zpětným pohybem po ose mezi vrcholy můžeme dojít opět k neprostoru obou ploch, ale vznik prostoru určuje až posun celých čtyřstěnů do společného těžiště, kterým je tvar merkaby – informačního bodu. Hmotnou obdobou IB je srdce člověka a energetický nástroj člověka v podobě sedmi čaker. Dohromady tak tvoří dynamickou podobu hmotného prostorového IB, v duchovním světě známou pod pojmem merkaba. Ta představuje archetyp spojení dvou opačných celků, symbolizovaný tvarem osmičky (1+7, nastojato i naležato).
Vytvořili jsme ve svojí představivosti bod v nehmotném prostoru, plný pohybu mezi pravdou a nepravdou. Tento bod pak lze naplnit jinou informací z vlastní či cizí výroby. Myšlenka je energií, která po nalezení vhodného informačního bodu tento ovlivní, přidá mu hodnotu vlastního času. Merkaba představuje informační strukturu samořiditelnosti člověka.
Místo člověka je někde uprostřed informačních vrstev, tvořených emergentními hladinami. Membrány informačních hladin jsou tvořeny mírou vzájemné přitažlivosti (propustnosti).
Tři vnořené hladiny tvoří příroda (rostlina, zvíře, člověk) a dvě zdánlivě protikladné známe jako magnetizmus hmoty a charisma člověka. Příroda a hmota se vyvíjí pomocí pojmu „směr“, vědomí se vyvíjí hledáním nových forem symetrie v pojmu krása. Symetrií (dualitou) charismatu je láska a nenávist, dualitou k magnetizmu hmoty je vyzařování (uran…). „Dvojka“ ženy a muže je archetypem procesu tvoření.
Pokud model atomu vychází z nejmenších částic, bylo třeba najít nejdříve částici pohybu v prostoru, model, do kterého lze umístit čas a větší částice, které už věda zná. Vesměs zcela nová myšlenka narazí na membránu nepochopení, propustnost chápání se odvíjí od hodnoty vzájemné přitažlivosti vysílače a přijímače a od hodnoty předchozího směru (hladiny vzdělání). Hodnotu pohybu vyjadřuje čas, potřebný k pochopení. Vlastní pohyb je až následkem pochopení. Proto bude každému chvilku trvat, než pochopí, že gravitace hmot se odvíjí od gravitace myšlenek, přesto, že jsme se to stovky let učili obráceně.
Informační bod prostoru (myslící člověk), najde v okolním prostoru bod, jehož informační hodnota odpovídá síle energie, kterou sám vložil, jen tehdy, když je hodnota vstřícnosti protějšku v rovnováze s hodnotou informací, které lze od druhého člověka očekávat. Membrána hladiny chápavosti představuje hodnotu vzájemné přitažlivosti – gravitace. Pokud se informační obsahy atomů nebo lidí spojí, vytvoří společnou membránu či membrány (obaly) okolo takto vytvořeného jádra (atomu nebo společnosti). Počet membrán (vrstev elektronů v atomech) odpovídá počtu čaker a kvalitě uložené informace o tom kterém prvku či celku. Symbolika atomových čísel navazuje na archetypy číslic, jak je popisuji v textu „Jazyky a informační struktura prostoru“. Podobně i veškeré vžité konstanty, vytvořené úsilím člověka jsou „čitelné“ těmito archetypy.
To, že naše paměť je uložena ve vakuu vesmíru a že naše vědomí je bezčasově propojené s vakuem, to je jen jeden (pro mnohé šokující) následek pochopení vrstev struktury inteligentní energie, ve které žijeme.
stopni čas teď: čtení do 11 minut – jdi dělat raději to, co umíš!
čtení nad 11 minut – děkuji za pozornost, máš šanci pochopit navazující souvislosti