Jedenáct minut (Paulo Coelho)

"Když jsme se poznali, chtěl jsem, abys byla mou učitelkou sexu, protože jsem přestal toužit. A víš proč? Všechny mé milostné vztahy končily po nějaké době únavou nebo zklamáním, protože jsem zjistil, že je velice těžké poskytnout ženám, které jsem miloval, stejnou rozkoš, jakou ony dávaly mně."


Poznámka o ženách, které miloval, se mi moc nelíbila, ale snažila jsem se tvářit lhostejně a zapálila si cigaretu.
"Neměl jsem odvahu požádat je: nauč mě rozumět tvému tělu. Když jsem potkal tebe, uviděl tvé světlo a okamžitě se zamiloval, uvědomil jsem si, že už stejně nemám co ztratit, když budu upřímný k sobě i k ženě, s níž bych chtěl žít." Cigareta mi strašně zachutnala a přála jsem si, aby mi nabídl trochu vína, jenže jsem tohle téma nechtěla zamluvit.
"Proč se muži nesnaží objevovat, co žena cítí, a myslí jen na sex?"
"Kdo říká, že myslíme jen na sex? Naopak, celé roky přesvědčujeme sami sebe, jak je pro nás sex důležitý. Lásce se učíme od prostitutek nebo od panen a pak o tom vyprávíme každému, kdo je ochoten poslouchat. Když trochu zestárneme, chlubíme se mladými milenkami a to všechno jen proto, abychom ostatním ukázali, že jsme takoví, jaké si nás představují.
Chceš něco vědět? Skutečnost vypadá úplně jinak. Vůbec nic jsme nepochopili. Myslíme si, že sex a ejakulace znamenají jedno a totéž, ale jak jsi právě řekla, to je omyl. Nevíme, proč se bojíme ženě říct: nauč mě rozumět tvému tělu. A stejně tak nevíme, proč ani ženy nemají odvahu říct: poznej, jaká jsem. Necháváme se ovládat primitivním pudem přežití druhu, nic víc. Zní to sice neuvěřitelně, ale víš, co je pro muže důležitější než sex?"
Napadlo mě, že by to mohly být peníze nebo moc, ale neřekla jsem nic.
"Sport. A víš proč? Muž rozumí tělu jiného muže. Sport je dialog těl, která si rozumějí."
"Ty ses zbláznil."
"Možná. Ale dává to smysl. Všimla sis, co všichni ti muži, se kterými jsi spala, cítili?"
"Ano. Nejistotu. Strach."
"Víc než to. Byli bezbranní. Nechápali, co to vlastně dělají, ale věděli, co společnost, přátelé i vlastní manželky považují za důležité: sex, sex, sex. V něm je smysl života, vykřikují reklamy, lidi, filmy i knihy. Nikdo neví, o čem mluví. Jenže přirozené pudy jsou silnější než kdokoli z nás, a tak je třeba splnit povinnost. Tečka."

Už dost. Když jsem se ho snažila poučovat o sexu, měla to být jakási má ochrana, on jednal stejně, jenže přes všechna ta moudrá slova - každý přece chtěl toho druhého něčím ohromit - mi to připadalo tak hloupé a nedůstojné našeho vztahu! Přitáhla jsem ho k sobě a nedbala, co mi chce ještě říct nebo co si o sobě myslím já. Život mě už hodně naučil. Při stvoření světa existovala jen nezištná láska. Ale pak se objevil had a řekl Evě: to, co jsi dala, ztratíš. Taky jsem to zažila - ještě jako malou holku mě vyhnali z ráje a od té doby jsem se snažila hadovi říct, že se mýlil, že žít je mnohem důležitější než nechávat si všechno pro sebe. Ale pravdu měl had a já se mýlila.

Poklekla jsem a pomalu ho svlékala. Jeho tělo spalo, nijak nereagovalo, ale zdálo se, že ho to nijak neznepokojuje. Začala jsem ho líbat od chodidel až k vnitřní straně stehen. Jeho úd se pozvolna probouzel, dotkla jsem se ho a vzala ho do úst. Pomalu, aby to nepůsobilo jako výzva "pojď, přichystej se", jsem ho líbala s něžností těch, jež nic nečekají, a právě proto všeho dosáhnou.
Viděla jsem, jak začíná být vzrušený, dotýkal se mých ňader stejnými krouživými pohyby jako tenkrát ve tmě a probouzel ve mě touhu přijmout ho do sebe, mezi stehna či do úst, nebo jakkoli by mě chtěl mít.
Ani mi nesvlékl kabát, objal mě a opřel břichem o stůl, zatímco mé nohy se stále opíraly o zem. Vstoupil do mě pomalu, beze spěchu či strachu, že mě ztratí, protože i on v hloubci duše pochopil, že tohle zůstane navždy snem, který se nepromění ve skutečnost.
Uvnitř jsem cítila jeho úd, zatímco ruce mi hladily prsa a stehna doteky, jichž je schopna jen žena. Pochopila jsem, že jsme stvořeni jeden pro druhého, protože on mohl být ženou, jako třeba teď, a já mužem, když jsme si povídali nebo se vzájemně zasvěcovali při setkání dvou ztracených duší, dvou úlomků chybějících k celistvosti světa.
Když do mě pronikal a současně se dotýkal mého těla, jako by se nemiloval jen se mnou, ale s celým vesmírem. Měli jsme čas, byli jsme něžní a věděli, že známe jeden druhého. jeho úd ve mně znehybněl, zatímco prsty se rychle pohybovaly a já měla první, druhý a hned třetí orgasmus. Zachtělo se mi ho odstrčit, rozkoš může hodně bolet, dokonce zraňovat, ale vydržela jsem to a pochopila, že můžu mít ještě jeden orgasmus nebo dva nebo víc...
.... a pak ve mně explodovalo světlo. To už jsem nebyla já, ale bytost nekonečně nadřazená všemu, co jsem znala. Když mě rukou přivedl ke čtvrtému orgasmu, vstoupila jsem do míst, kde vládne mír, při pátém orgasmu jsem se setkala s Bohem. Pak jsem v sobě znovu ucítila jeho pohyby, i když laskání nepřestávalo, zašeptala jsem: "Bože" a vzdala se čemukoliv, co přijde, peklu i ráji. Byl to ráj. Stala jsem se zemí, horami, tygry, řekami tekoucími do jezer a jezery měnícími se v moře. Pohyby se zrychlovaly, bolest se mísila s rozkoší, mohla jsem říct "už víc nevydržím", ale nebylo by to spravedlivé, protože já i on jsme se stali jednou bytostí.
Nechala jsem ho v sobě tak dlouho, jak potřeboval, zarýval mi nehty do hyždí, břichem jsem se opírala o kuchyňský stůl a věřila, že neexistuje lepší místo k milování. Stůl znovu zavrzal, Ralf dýchal zrychleně, nehty mi drásal tělo, naše pohlaví do sebe narážela, těla, kosti, cítila jsem, že budu mít další orgasmus a on také, nic, nic z toho nebyla LEŽ!
"Teď!"
Věděl, co říká, i já věděla, že tohle je ta chvíle, cítila jsem, jak se mi celé tělo uvolňuje, přestávala jsem být sama sebou, neslyšela jsem, nevnímala chuť, zbyl jediný pocit.
"Teď!"
Dosáhli jsme vyvrcholení současně. Tohle nebylo jedenáct minut, ale celá věčnost, jako bychom oba opustili vlastní těla a kráčeli radostí, porozuměním rajskými zahradami. Byla jsem ženou i mužem, byl mužem i ženou. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale všechno kolem utichlo a zněla jen modlitba, jako by život i vesmír přestaly existovat a proměnily se v cosi posvátného, bezejmenného a bezčasého. Hned nato se čas vrátil, slyšela jsem, jak vykřikl a vykřikla jsem také. Bez upozornění ze mě vyklouzl a smál se, cítila jsem stahy v rodidlech a také jsem se smála, objali jsme se, jako bychom právě prožili své první milování. "Požehnej mi," poprosil.
Požehnala jsem mu, a jen jsem si uvědomovala, co dělám. Požádala jsem ho o totéž a on mi požehnal slovy "požehnána buď tato žena, která hodně milovala." Byla to krásná slova, znovu jsme se objali a nechápali, jak pouhých jedenáct minut může dovést ženu a muže tak daleko.
Ani jeden z nás nebyl unaven. Šli jsme do pokoje, on pustil hudbu a udělal přesně to, co jsem čekala: zapálil oheň v krbu a nalil mi víno.
Pak otevřel knihu a četl:

"Čas žít, čas umírat,
čas sít, čas sklízet,
čas zabíjet, čas léčit,
čas bořit, čas stavět,
čas plakat, čas smát se,
čas naříkat, čas tančit,
čas házet kameny, čas kameny sbírat,
čas objímat, čas rozcházet se,
čas hledat, čas ztrácet,
čas střežit, čas odhazovat,
čas trhat, čas sešívat,
čas mlčet, čas mluvit,
čas milovat, čas nenávidět,
čas války, čas míru."

Znělo to jako rozloučení. Jako nejkrásnější rozloučení, jaké jsem v životě mohla zažít.
Objala jsem ho, on objal mě, lehli jsme si na koberec před krbem. Pocit naplnění stále trval, jako bych vždy byla moudrá, šťastná a úspěšná žena.
"Jak ses vlastně mohl zamilovat do prostitutky?"
"Tenkrát jsem to také nechápal. Ale když o tom dnes přemýšlím, řekl bych, že jsem se soustředil na dobývání tvého srdce, když mi stejně nikdy nemohlo patřit tvé tělo."
"A to jsi nežárlil?"
"Jaru nemůžeš přikázat: Přijď a zůstaň dost dlouho. Nanejvýš ho můžeš požádat: Přijď, požehnej mi svou nadějí a zůstaň tak dlouho, jak to bude možné." Byla to jen slova. Ale potřebovala jsem je slyšet, jako je on potřeboval vyslovit. Nevím, jak dlouho jsem spala. Měla jsem sen, ale ne o někom nebo o něčem, byl to sen o vůni, která všechno zaplavila.