Tady je překlad té části Bendowy od mistra Dogena, kterou považuju za stejně důležitou jako ten odstavec, který jsem přeložil minule. Tentokrát nepřipojuju žádnou vlastní interpretaci. Ještě doplňuju, že jde o překlad moderní interpretace Shobogenza, kterou zpracoval Michael Luetchford. Pokusil se původně velmi složitý, symbolický a dnes téměř nesrozumitelný jazyk mistra Dogena interpretovat způsobem, který je srozumitelný lidem v 21. století.
V autentickém buddhismu dochází k předávání praxe zazenu z učitele na žáka v jedné přímé linii a o této praxi se říká, že to je ta nejcennější věc, jakou známe. Poté, co poznáme učitele, který předává tuto praxi zazenu nám samotným, si uvědomíme, že není nutné provádět náboženské praktiky, jako je pálení tyčinek, poklony, recitace Buddhova jména, náboženská vyznání nebo čtení súter. Prostě sedíme v zazenu a vstupujeme do stavu, kdy naše tělo a mysl jsou jedna a tatáž věc, a tak se stáváme celistvými. Když někdo, byť jen krátkou chvilku, sedí vzpřímeně ve vyvážené pozici Buddhy, která napravuje chování těla a mysli, pak vše v celém vesmíru zaujímá tentýž vyvážený stav - a uskutečnění tohoto stavu je rozprostřeno ve veškerém prostoru. Tato praxe nás tak vrací do radostného stavu buddhy, probuzené bytosti, a my sami prožíváme ono skvělé probuzení buddhů. Všechny možné stavy mysli a všechny různé fyzické stavy, kterými lidé procházejí ve svých životech, se okamžitě rozpouští a jsou nahrazeny stavem celistvosti, který je jasný a čistý. Tak vstupujeme do stavu, který je osvobozen od všech překážek, jež nám zabraňují ve svobodném jednání, a navracíme se do stavu přirozené rovnováhy. Když zažíváme, co je skutečné, a když této zkušenosti rozumíme, tato zkušenost vstupuje do všech věcí, a tak každá věc znovu získává svou vyváženou a přirozenou formu. Když v tomto okamžiku sedíme v dokonalé pozici těla a mysli, ve stejné pozici, v jaké seděl Buddha pod stromem pravdy, všechny věci překračují hranice toho, co lze prožívat a chápat. V tomto vyváženém stavu - v tomto okamžiku - každá věc přesně odpovídá učení vesmíru a ukazuje neposkvrněný, průzračný stav. Takový stav existuje, pouze pokud svět neuzavíráme do konceptů. Protože jde o dynamickou rovnováhu mezi cvičícím a světem, funguje to oběma směry, a to takovými způsoby, které nemůžeme plně pochopit. A tak my, kdo sedíme v zazenu, jsme osvobození od problému rozdělení těla a mysli a také od nejrůznějších pouček a myšlenek, které jsme nasbírali v minulosti. Tehdy prostřednictvím vlastní zkušenosti uskutečňujeme pravou, neposkvrněnou povahu tohoto světa.
Pravda tohoto světa se projevuje nekonečnými způsoby a cvičící prožívá probuzení ve všech těchto projevech. Cvičící bytost šíří probuzení mezi lidi široko daleko. Mezi ty, kteří čekají na klíč k otevření brány skutečnosti. Cvičící bytost ukazuje jednotu se skutečností ve stavu vyrovnaného jednání. Když cvičíme zazen, všechny věci v celém vesmíru ukazují svou skutečnou povahu. To, že věci ukazují svou skutečnou povahu, pomáhá člověku, který cvičí zazen, aby sám projevoval stav celistvosti. Když cvičíme a prožíváme tento stav jednoty s vnějším světem, předáváme ho těm, kteří mají schopnost otevřít se pravdě. Toto jednání stavu jednoty se rozprostírá a narůstá, dokud nenaplní jak vnitřní, tak vnější stranu celého vesmíru pravdou. Tato pravda nemá hranice a nemůže být ani analyzována ani měřena. Nicméně vyvážený stav sám o sobě není nijak ovlivněn úhly pohledu různých lidí, protože v tichosti tohoto stavu, který nezná záměrnou činnost, je vyvážený stav sám přímou zkušeností skutečnosti. Když oddělíme výsledek naší praxe od praxe samotné, jak to lidé v myslích dělají, máme pocit, že pozorujeme dvě věci – myslíme si, že praxe a výsledek praxe jsou dvě různé věci. Ale stav, kdy střídavě pozorujeme a myslíme, není stavem, ve kterém máme přímou zkušenost. Je to proto, že ve stavu, kdy máme přímou zkušenost, se neobjevuje žádné posuzování založené na pocitech. V tichosti zazenu naše oddělené myšlenky a vnímání světa okamžitě zanikají v celistvosti. To je přímá zkušenost skutečnosti – nicméně v jiném okamžiku se tyto myšlenky a vnímání zase ze stavu celistvosti navracejí. To stálé přesouvání celistvosti dovnitř a ven vlastně není ničím jiným než naší vlastní zkušeností přirozené rovnováhy. Toto přesouvání dovnitř a ven nekazí ani v nejmenším čistotu jakékoliv věci. Taková je činnost buddhy, probuzené bytosti, v zazenu. V této činosti veškerá příroda vyzařuje jasnou přítomnost a ukazuje na nejhlubší povahu skutečnosti. Veškerá příroda pak ukazuje pravdu všem lidem, jak obyčejným, tak skvělým, a současně jak obyčejní, tak skvělí lidé sami ukazují pravdu veškeré přírodě. V této opravdové zkušenosti pak není oddělenost mezi tím, když jsme si vědomi sami sebe, a tím, když jsme si vědomi světa kolem nás. Ve vyváženém stavu zazenu nepřijde ani chvilka nazmar. Dokonce i ten, kdo byť jen okamžik cvičí zazen, zcela splyne se všemi věcmi ve vesmíru – a kromě toho splyne také s veškerou minulostí, přítomností i budoucností vesmíru. Právě tímto způsobem se zazen – činnost buddhů, probuzených bytostí – rozprostírá veškerou minulostí, přítomností i budoucností. Všichni lidé, kteří cvičí zazen, prožívají totéž. Toto cvičení rezonuje celou bytostí jako zvon. Proznívá námi až do příštího cvičení a tento zážitek v nás zůstává dále i potom. Zazen se v žádném případě nevztahuje pouze k jednomu danému místu. Všechny určité věci světa jsou ve svém normálním stavu během cvičení tohoto původního stavu, ale něco takového není možné chápat intelektuálně. Pamatujte si, že i kdyby všichni buddhové, probuzené bytosti, kterých je ve vesmíru víc než zrnek písku v řece Ganze, měli použít veškerou svou moudrost a schopnost popsat zkušenost zazenu, nepodařilo by se jim to ani náznakem.