Toto je pokračování otázek a odpovědí z kapitoly Bendowa podle moderní intepretace M. Luetchforda.
Zde mistr Dogen mj. vysvětluje, proč se nehlásí k zen buddhismu.
Dozvěděl jsem se, že jsou tři druhy cvičení: dodržování předpisů, dosahování vyrovnaného stavu a přístup k moudrosti. A dozvěděl jsem se, že cvičení dhjány je jenom jedno ze šesti cvičení (dávání, dodržování předpisů, trpělivost, píle, dhjána a moudrost). Všichni bodhisatvové se musí učit tyto věci, ať už jsou chytří nebo hloupí. Takže přece zazen je pouze jedna z těchto věcí, nebo ne? Proč říkáte, že pravé učení Gautamy Buddhy je veškeré soustředěno v zazenu samotném?
Důvod, proč se ptáte na tuto věc, souvisí se skutečností, že název nejvyšší Buddhovy metody, což je skvělé cvičení, které Buddha sám ustavil, byl zkrácen ze zazenu na „zen“. Jeho učení vstoupilo ve známost jako „zenová škola“. Ale takové jméno v Indii jaktěživ nikdo neslyšel – bylo vynalezeno v Číně a Japonsku. Když mistr Bodhidharma přišel do kláštera Šaolin, seděl čelem ke zdi a cvičil zazen devět let. Nikdo z lidí, ať už mnichů nebo laiků, kteří tam žili, nevěděl, že jde o cvičení samotného Buddhy, a tak nazvali mistra Bodhidharmu brahmánského mnicha, který ze zazenu vytvořil náboženství. Po mistru Bodhidharmovi se všichni jeho následovníci oddali cvičení zazenu. Ale hloupí lidé, kteří nevěděli, že zazen je cvičení samotného Buddhy, mluvili o „zazen buddhismu“, což bylo později zkráceno na „zen buddhismus“. Toto je jasné ze záznamů našich předchůdců. Ale my bychom neměli mluvit o zazenu jako o něčem, co je jedním ze šesti cvičení nebo jako o jednom ze tří druhů cvičení. Nikdo se za celé věky nepokusil skrýt skutečnost, že cvičení zazenu samotné je to, co je předáváno z jednoho učitele na jednoho studenta. Je tomu už dávno, co na Supím vrchu bylo toto pokladnicí oka pravdy, právě toto bylo jasným stavem mysli, který Gautama Buddha předal Mahakashyapovi. Všechny bytosti všech duchovních říší byly svědky této skutečnosti a budou ji strážit a udržovat. Prostě si pamatujte, že předávat cvičení zazenu znamená předávat celé Buddhovo učení o skutečnosti – s tím nelze nic srovnávat.
Proč nám buddhista doporučuje cvičit pouze dhjánu, ačkoli je to jenom jedna ze čtyř pozic chození, stání, sezení a ležení?
Není možné sečíst všechny nejrůznější způsoby, které minulí buddhové cvičili, aby vstoupili do stavu skutečné zkušenosti. Ale skutečnost, že buddhisté cvičí tuto jednu formu, je dostatečným důvodem. Nemusíme hledat nějaký hlubší důvod. Jeden z našich předchůdců řekl, že sedět v zazenu je klidnou a radostnou bránou do skutečného světa. Tak můžeme uzavřít, že sedět v zazenu je nejklidnější a nejradostnější ze všech těch čtyřech aktivit. A necvičí to jen několik buddhů – vždycky to byl způsob všech buddhů a jejich předchůdců.
Někdo, kdo ještě nezažil nebo nepochopil pravdu buddhismu, by mohl být schopen něco získat cvičením zazenu, ale co snad můžeme získat zazenem, když už jsme tuto pravdu vyjasnili?
Je hloupé požádat blázna, aby vám vysvětlil vaše vlastní sny, nebo dát horalovi vesla, ale zkusím vám to vysvětlit. Ta myšlenka, že cvičíme zazen proto, abychom se stali osvícení, pochází od lidí, kteří nevědí, co buddhismus je. Ve skutečnosti cvičení zazenu JE být osvíceným. Když cvičíme teď, pak stav, ve kterém sedíme, je osvícený stav. Proto nás naši buddhističtí předchůdci pečlivě učili, že není žádný zvláštní stav zvaný osvícení, kterého bychom dosáhli jako výsledek cvičení zazenu. Existuje jen onen stav v zazenu. Náš stav v zazenu je to, čím je míněn onen osvícený stav a slovo osvícení popisuje náš stav v zazenu. Sedíme ve stavu, ve kterém zažíváme, že nic nezačíná a nic nekončí. Takto cvičení zazenu umožnilo Gautamovi Buddhovi a jeho následovníku Mahakasyapovi, aby byli sjednocení se skutečností. A mistr Bodhidharma a mistr Daikan Eno také oba cvičili zazen a byli cvičeni zazenem v onom jasném stavu. Všichni ti, co žijí ve skutečném světě a udržují styk s pevnou zemí tím, že sami cvičí, jsou takoví. Tento stav, kde už není oddělení mezi tím, co cvičíme a tím, čeho dosahujeme, je vždycky přítomen. Máme štěstí, že jsme byli poučeni o tomto jemném cvičení zazenu učitelem osobně – my, kteří se začínáme věnovat pravdě, můžeme říct, že máme podíl na uskutečnění toho, co je už tady, protože nemáme žádný záměr cokoliv získat. Pamatujte si, že naši předchůdci nás opakovaně povzbuzovali, abychom cvičili zazen pravidelně, a vyhnuli se tak sklonu rozdělit naši skutečnou zkušenost na díly – toto rozdělení totiž vede k tomu, že od zazenu něco čekáme. Když dokončíme toto cvičení, ono naplní naše tělo a mysl a zůstává s námi. Když jsem byl v Číně, viděl jsem kláštery, kde byly meditační místnosti tak velké, že pojaly pět až šest set mnichů, kteří v nich cvičili zazen – a oni byli povzbuzováni, aby cvičili zazen mnohokrát během dne a večera. Vedoucí jedné z těchto meditačních místností byl pravý učitel, který Buddhovo učení sám uskutečnil. Když jsem se ho ptal, co za pravdu hledáme, řekl, že cvičit zazen JE pravda a že to je osvícený stav. A tak zrovna jako jeho předchůdci, také on povzbuzoval všechny, aby cvičili zazen – nejen mnichy v tom klášteře, ale také lidi, kteří chtěli najít pravdu, ať už pouze začínali nebo už studovali léta – ať už to byli obyčejné lidé, nebo hluboce nábožensky založení lidé. Jeden starý buddhistický mistr řekl, že ačkoliv můžeme myslet a mluvit o zazenu a osvícení jako o dvou různých věcech, ve skutečnosti nemohou být odděleny. Další mistr řekl, že někdo, kdo intuitivně vidí, co je skutečnost, bude nevyhnutelně cvičit zazen. Pamatujte si, že i když jsme ve vyrovnaném stavu pravdy, přesto bychom měli cvičit zazen.