Na lidech je něco úžasného

Autor: Válek Roman <myogen2003@yahoo.com>, Téma: Sebepoznání, Vydáno dne: 17. 05. 2006

Tady je článek, v kterém se snažím vysvětlit, že lidé jsou nejen hlupáci, ale také skvělé bytosti, svým způsobem přesahující možnosti zvířat.

Jako lidé jsme skrz naskrz hloupí, ale to neznamená, že jsme hloupí jako někdo, kdo neumí mluvit nebo kdo neumí nic udělat. Nemá to nic společného se vzděláním. Vzdělání nevylučuje moudrost, ani nepotvrzuje moudrost. Ať už vystudujeme prestižní vysokou školu nebo se naučíme sútry recitovat pozpátku, pořád to nic nemění na tom, že v podstatě nic nevíme. Nemůžeme ani slovy popsat naši prazákladní zkušenost. To, co vlastně skoro všichni duchovně orientovaní lidé hledají, prostě nelze při nejlepší vůli vyjádřit slovy. Nikdy se to nikomu nepovedlo a nikdy se to ani nikomu nepovede. A v tom jsme docela legračně zajedno se zvířaty, které taky nedokážou popsat skutečnost, ačkoliv jsou v samém středu skutečnosti od rána do večera. Jenže na rozdíl od lidí si s tím zvířata opravdu nelámou hlavu. Prostě si skáčou, mňoukají a kuňkají bez toho, že by se ptala - co tu ksakru na tom světě děláme? Odkud přicházíme a kam jdeme?  

I když pochopíme různé aspekty buddhismu, pokud dospějeme k závěru, že rozumíme pravdě, znamená to, že ještě pořád vlastní zkušenost pravdy nahrazujeme intelektuálním chápáním. Pravdu nelze vysvětlit, nelze ji získat intelektem a nelze o ní přesvědčit druhé, jakkoli jsme chytří a zdatní v diskusích. Tak bychom se měli smířit s naší prazákladní hloupostí, která nás prostupuje skrz naskrz. Buddhovo učení nám může ukázat naši prazákladní hloupost a prazákladní hloupost druhých, ať už jsou to profesoři jaderné fyziky, krásné letušky nebo dělníci v továrně. Ale toto učení nám neukáže nic, neodhalí nic, pokud budeme spoléhat pouze na slova. Když cvičíme zazen, je Buddhovo učení okamžitě uskutečněno. Hloupost všech lidí je okamžitě jasná, jakmile si sedneme do zazenu. Ale tato hloupost není nic špatného, není to něco, co bychom měli odstranit. Hloupost se vlastně neliší od moudrosti.

Být inteligentní a vzdělaný je praktická věc. Může to pomáhat druhým i nám samotným. Ale vzdělání a schopnost myslet by nám neměla bránit v tom, abychom viděli věci v jejich původním významu - v tom významu, jaký mají ještě před tím, než někdo řekne, jaký mají význam. Stromy nepotřebují, aby je někdo nazýval „stromy“. Nedávno jsem viděl kvést jistý druh stromu, ale nemohl jsem si vzpomenout na jeho název. Chvíli jsem měl pocit, že ten strom prostě nemůžu jasně vidět, když nevím, jak se jmenuje. Jako by ta rostlina ztratila svou původní podobu jen proto, že nevím, jak jí lidé říkají. Ale ten strom existuje sám o sobě i bez názvů lidí. Je na slovech naprosto nezávislý.

K tomu abychom se otevřeli pravdě, není potřeba mít nějaké zvláštní zkušenosti nebo schopnosti. Stačí být otevřený k tomu, co je tady a teď – tehdy okamžitě mizí rozdíl mezi hloupostí a moudrostí. Proto můžeme říct, že lidské bytosti jsou úžasná stvoření – dokážou totiž překonat své myšlenky a vášně – tím, že se zcela otevřou skutečnosti. Jenom lidé se dokážou na sebe podívat do zrcadla a srdečně se sami sobě zasmát. Zvířata toho schopni nejsou. Ale život není vždycky k smíchu. Někdy jsme k smíchu a jindy způsobujeme sobě a druhým spoustu zbytečných problémů. Někdy velkou bolest. To není zas tak moc k smíchu. Proto je úžasné, že se mezi lidmi našel někdo, kdo spatřil svou pravou tvář a uviděl povahu lidských chyb a povahu utrpení. Někdo se zcela otevřel skutečnosti. A ten někdo byl člověk, jak jsem já nebo jako jste vy. K tomu, aby se otevřel, nepotřeboval nic jiného než trochu svého těla a trochu mysli. Nemusíme mít dokonalé tělo nebo sedět v naprosto dokonalé lotosové pozici – proto říkám „trochu těla“. A taky nemusíme mít vynikající teoretické znalosti, vzdělání nebo skvělé myšlenky, abychom mohli cvičit jako Buddha. Proto říkám „trochu mysli“. A trochu těla a trochu mysli má snad každý člověk. Tu úžasnou příležitost otevřít se skutečnosti má každý člověk – někdo jako jsem já nebo jako jste vy.