Léčba rakoviny u myší bez ozařování a cytostatik

Vědci mají k dispozici myši, jejichž lymfocyty mají téměř zázračné účinky. Pokud jsou vstříknuty do rakovinou na smrt nemocných myší, zhoubné bujení u nich zastaví a během několika týdnů je kompletně uzdraví.

Začalo to před sedmi roky. Tehdy dva výzkumníci Zheng Cui and Mark Willingham  z Wake Forest University v Severní Karolíně, USA, sledovali růst nádorů, a za tím účelem očkovali pokusné myši letální dávkou rakovinu způsobujících buněk.
Jedna z mnoha pokusných myší po takovém ošetření agresivními buňkami neonemocněla. Vědci si mysleli, že udělali chybu a tak to napravili  ještě větší dávkou smrtelné infekce. Myš se stále chovala, jakoby se jí to netýkalo. Teď už bylo jisté že nejde o omyl.  Myš s číslem 6, nejenže neonemocněla, ale všechny injikované rakovinné buňky ze svého těla vypudila.
Pak už  „Šestku“ nechali na pokoji a protože se jednalo o myšáka, dali jej do chovu.  Pokusničit začali až s jeho potomstvem. Znovu začali se smrtelnými dávkami nádorových buněk a čekali jak to dopadne. Ukázalo se, že odolnosti se naštěstí přenáší (jde o geneticky vedený znak) a že přibližně 40% potomstva přežívá. Myšák „šestka“ se tak stal zakládajícím členem neobvyklých myší, myší které dokáží vzdorovat rakovině.

 

Pokusy vypovídaly o tom, že za pozorovanou odolností je  zvláště „chytrý“ imunitní aparát, který dokáže vnášené rakovinné buňky včas poznat a zničit je.  Delší dobu se ví, že imunitní systém stojí na třech hlavních pilířích. Tvoří ho neutrofily, makrofágy a NK buňky. NK buňkám se také někdy říká přirození zabiječi. Jmenované tři druhy bílých krvinek náleží k takzvanému přirozenému obrannému systému. Ještě totiž existuje  jeden způsob imunitní obrany – adaptivní. Ten se ale prvně musí učit proti čemu má bojovat a to nějakou dobu trvá. Zde ale šlo o tu první věc - přirozený obranný systém, který se v organismu chová jako vojsko prvního sledu.  Jeho buňky začínají bojovat  bezprostředně po vniknutí vetřelce do organismu. A jak se ukázalo, tak u několika typů rakoviny, alespoň u myší, se jedná o obranu efektivní.
Dalšími pokusy se vědci snažili přijít na kloub tomu, které z buněk za pozorovaným efektem stojí. Selektivně pokusným myším vyřazovali z činnosti  jeden, a pak dokonce dva typy buněk. Ukázalo se, že toto zničení jednoho typu buněk, ať už se jednalo o makrofágy, neutrofily a nebo NK buňky,  výrazně nesnížilo odolnost myší k rakovině. Ochranu před nádorovým bujením je schopen zajistit každý ze tří typů buněk samostatně.

 

Zhoubný kožní nádor se po injekci bílých krvinek od odolné myši začne zmenšovat a do tří týdnů zcela zmizí. (Foto: PNAS)

Další pokusy ukázaly, že pokud se geneticky odolným myším bílé krvinky odeberou a injekčně se vpraví do těla normální myši,  tak spolu s těmito bílými krvinkami se na nového jedince přenese také odolnost proti rakovině.  Takto ošetřená myš se nestane odolnou ihned po podané injekci, zpoždění ale netrvá dlouho, jde o záležitost několika dnů.

 

 

Přesto, že všechny výsledky, které tým získal byly nadmíru zajímavé a slibné,  jedno z největších překvapení na výzkumníky stále ještě čekalo. Při dalších pokusech pišli vědci na něco, co by se v myším světě dalo nazvat "svatým grálem". Ochranný efekt injekce bílých krvinek totiž funguje retrospektivně.  To znamená, že když vědci dají injekci leukocytů myším, u nichž už je rakovina plně rozvinuta a jejich osud je prakticky zpečetěn,  zhoubný nádor jim po několika týdnech  zmizí. A to vše se dá zajistit jedinou  injekcí. Bez léčby cytostatiky, bez ozařování a navíc se ukazuje, že ochranný efekt injekce lymfocytů u těchto myší přetrvá po celý zbytek jejich života.

Potud informace o výsledcích, které jsou presentovány v jednom z vědecky nejprestižnějších periodik na světě. Sborníku vydávaném americkou Akademií věd – Proceedings of the National Academy of Sciences.

 

Publikované výsledky, všechny co se s nimiměli možnost seznámit, naplňují optimismem. Pravdou ale také je, že nastolují víc otázek, než na kolik jich odpověděly. Není pochyb o tom, že se touto cestou výzkumu nyní vydají i další laboratoře snažící se rakovině přijít na kloub. I když od myši k člověku může být ještě dlouhá cesta, pustíme-li naší fantazii na špacír, tak i u lidí jsou známy případy, že u nich dojde k remisi nádoru. Často i u takových případů, nad kterými lékaři „zlámali hůl“.  Je-li za uzdravením těchto lidí stejný efekt jako byl nyní zjištěn u myší,  pak by v tělech těchto lidí měly kolovat  kmenové buňky, ze kterých by měly jít v laboratoři kultivovat celé „armády lymfocytů“ schopných zabíjet rakovinné buňky na potkání... Ale to už porcujeme medvěda, kterého jsme ještě neulovili.
Tým Cui – Willingham se nyní chystá zjistit které geny  zmíněnou odolnost u myší zajišťují.  Práci  vědců z Wake Forest budeme pečlivě sledovat a referovat o ní.