Co se ukazuje o demokracii?

Autor: Ivan O. Štampach <ivan@stampach.cz>, Téma: Společnost a vztahy, Vydáno dne: 08. 06. 2006

Tvrdí-li se banálně, že demokracie je vláda lidu, je třeba se ptát, komu lid vládne.

Nebo se míní sebevláda? Jeví se Vám to tak, že u lidí, kteří ten lid tvoří, převládá sebevláda, resp. sebeovládání? Je to s námi tak, že si dobrovolně ukládáme omezení? Nebo nás přesvědčila liberální obhajoba libovůle a děláme, co se nám zlíbí? Setrváváme na tom, co jsme si uložili, dodržujeme slovo atd.? Jestli ne, pak jaká "sebevláda"? Jaká samospráva? Pak je to spíše anarchie, o níž už víme, že je rychlou cestou k diktatruře, ba i totalitě.

Reálný pohled odlišuje vládnoucí a ovládané. I v takzvané demokracii je třída (vrstva, skupina) vládnoucích a třída ovládaných. Profesionální politici a úředníci veřejné správy jsou víceméně vykonavateli, mocné ekonomické subjekty vybavené soukromými armádami a policiemi jsou skutečnými držiteli moci. Politici k nim chodí leštit kliky. Po posledních volbách možná (díky selektivnímu individuálnímu teroru a masovému obelhávání veřejnosti) vítězí koncepce "útlého státu", takže služebná role špatně placených politiků vůči Krejčířům, Koženým, Kellerům atd. je ještě zřetelnější a téměř úplně otevřená.

O čem rozhodl lid těmito volbami? Dalo těch zhruba 22% voličů mandát Občanské demokratické straně? Jaký vliv má tento "lid" na to, kdo s kým a proti komu se vítězové spojí, kdo koho bude tolerovat? Ideologičtí komentátoři nás masírují poučeními, že předvolební rétorika musí skončit a nastává etapa reálné politiky. Z koho dělají hlupáky? Činí z voličů směšné figurky, které nerozodují o ničem? Říkají vlastně pravdu, ale pravdu, kterou si už konečně musíme zapamatovat a uplatnit, až zase po nás budou chtít, abychom volili?

Je jistě lepší, aby se vládlo se souhlasem ovládaných. Takový systém je lepší, než otevřená tyranie či despocie. Ale jakými metodami se souhlas získává? Jak se daří přesvědčit lidi, aby hlasovali proti svým bytostným zájmům? Jakou paniku museli opinionmakeři v části veřejnosti vyvolat, když lidé hlasovali pro toho Antijánošíka, který se bude možná naparovat ve Strakově koleji? Je možné, aby soudný a svobodný člověk nadšeně zvedal ruku nebo chodil demonstrovat na Václavské náměstí pro to, aby byl okraden o plody své práce, o to, co si léta na státních účtech šetřil na zdravotní péči a na stáří, na vzdělání své a svých dětí?

My, 65 % voličů, jsme se nenechali znechutit, zase jsme přistoupili na tu frašku zvanou "volby do sněmovny", doufali jsme, že se nám podaří uhájit standardní civilizační hodnoty. Zvítězila hloupost jedněch a neochota myslet u druhých.

Je zbytečné sledovat to trapné divadlo, které nám teď zástupci lidu předvádějí. Je třeba si zachovat důstojnost a vnášet do života hodnoty. Jestli o něco skutečně jde, není to ve sféře pragmatické politiky, nýbrž ve sféře vzdělanosti, kultury a duchovního života. Jestli je třeba ještě svést nějaký zápas, je to zápas uprostřed té nejprostší každodennosti.