V každé lidské kultuře měla svou podobu a byla pod nejvyšší ochranou jejích představitelů.
Přitom podstata Archy úmluvy je nám všem k dispozici, do jazyka (mateřštiny) ukládáme veškeré své vědění i emoce tím, že ji přizpůsobujeme k co nejpřesnějšímu vyjádření svých myšlenek. Ano, malými „archivy poznání/úmluvy“ jsou etnické, ale často i profesní jazyky. Pojem archa úmluvy však představuje něco zcela jiného, než o co se snaží profesní a etnické jazyky. Je „mateřštinou planety“. Podle historické tradice tento bájný artefakt obsahuje popis programu, zvaného „Člověk ve vesmíru“. Archa úmluvy má podobnou úlohu jako tzv. Svatý grál. Ten dnes představuje síť jemných energií na planetě, měřitelnou nadanými jedinci.
Školení jedinci (či skupina obyvatel), znalí techniky „čtení“ energetických linií a „tajemství jazyka“ se v celé historii poslední civilizace vyskytovali především v podobě kněží. Odtud, z církve, se šířilo poznání až do nedávné doby rozvoje věd. Do jaké míry církev zasahovala do rozvoje věd, to teprve budeme postupně zjišťovat, o překvapení nouze nebude. Například i zdánlivě nenápadné označování živé přírody latinskými názvy má své hluboké kořeny v předchozích civilizacích, o kterých ale nemáme věrohodné důkazy, taková teze je v současnosti obecně nepřijatelná.
Pochopením konstrukce písma z „čárek a obloučků“ (latinky) a pochopením faktu, že ze zvukového jazyka lze oddělit složku velikosti a složku směrové energie, to mnohým pomůže k poznání, že tvar čísel a písmen má kořeny v silách, které byly na počátku vývoje hmoty. Směr + kontakt směrů + rotace jsou složky prvotního „pohybu energie“, dnes tento pohyb (myšlenek) zobrazujeme pomocí písmen obecně používané „latinky“.
Historický vstup takto konstruovaného písma a jazyka měl za následek tzv. „zmatení jazyků“ v Babylonu. „Latinka“ se stala koncentrovanou podobou vědění Starého Egypta, umně zakomponovanou do jazyka Hebrejců. Toto etnikum také pochopilo principy lidské existence, což je přivedlo k přizpůsobení jejich jazyka do směru vývoje, který tehdy považovali za nejlepší. Spojili kategorii velikosti, symbolizovanou číslicemi, s emoční (směřující!) silou, kterou představoval zvuk slov adresovaný člověku, kterého slovy směrovali k činnostem pro ně (vládnoucí vrstvu společnosti) vhodným. Odtud se datuje historie tzv. „Vyvoleného národa“, židů. Spojili se s tehdejšími vládci a v průběhu několika generací vytvořili základnu pro budoucí podobu historie, kterou známe jako křesťanství. Bible a její alegorické příběhy popisují s jistou mírou účelové nepřesnosti program pro lidstvo do roku 2012.
K objasnění principu „čtení historie a budoucnosti“, pro který se vžil výraz kabala, musíme pochopit mnoho informačních vrstev, ze kterých se skládá zvukový jazyk. V dávné historii se komunikace živých tvorů skládala ze zvuků vyjadřujících velikost ohrožení a zvuků, které toto nebezpečí charakterizovaly, typ ohrožení. Dnes obě kategorie známe jako samohlásky a souhlásky. Arabština a hebrejština psané samohlásky nepoužívala. Kategorii velikosti v tehdejší době už znali a používali ve formě různých početních systémů z číslic 1 až 9.
Diskutabilní, ale nezbytný přínos židovského etnika je v tom, že svůj zvukový jazyk rozdělili na souhlásky a samohlásky a samohláskám přidělili písemnou podobu a dvojici prvků velikosti, číslic, vyjadřujících určitou podobu rovnováhy (38 = 11). Devět číslic má svou pozici a úlohu v tom, čemu říkáme kosmický řád, jde o řádově hlubší strukturu, které se dotýkám v tomto textu. Geometrii vesmíru charakterizuje především prvek, známý jako symetrie, ono známé: „co dole, to nahoře“. Různé číselné soustavy byly jen dílčími cestami k poznání hierarchie bytí, všechny jsou odvozeny od binarity základní energie inteligence, od její velikosti a směru jejího pohybu. Pochopení významu číslic se postupem vývoje v některých inteligenčních soustavách (civilizacích) dostalo až na hodnotu, umožňující cyklický pobyt živých organizmů v hmotném a nehmotném – informačním stavu. Symbolem tohoto prolínání je tvar osmičky, ona je počátkem nekonečna. Ale zpět k významu a cílům naší civilizace, které jsou ukryté pod pojmem Archa úmluvy.
Pokud některé etnikum pochopilo to, čemu se říká „řád bytí“ a bylo schopno spojit kategorii velikosti (matematický aparát) s kategorií energetickou (směr pohybu je nejobecnějším vyjádřením existence energie), bylo možné formovat zápis zvukového jazyka do symbolů dvou základních směrů (přímky a rotace) do „čárek a obloučků“ latinky. „Kódování“ samohlásek dvojicí číslic desítkové soustavy pak představuje potřebu „nuly“, desátého symbolu, který v tehdejší době nasměroval rozvoj dnešní formy matematiky. Nula je zjednodušeným a zkresleným obrazem symbolu pro prolínání hmotné a nehmotné (myšlenkové) struktury poznání v číslici 8. Ležatá osmička pak označuje domnělé vítězství etnika, které svým způsobem kontrolovalo vývoj lidstva až do symetrie dvou letopočtů, do období let 1991 a 2002. Datování dnes používaného letopočtu je součástí celé konstrukce. Je poplatná jiné formě práce s číslicemi, symetrii dříve představovala jediná číslice s přesným informačním (slovním) obsahem. Dnes je z matematických rovnic zřejmá rovnováha libovolných zástupných komodit, představovaných čísly. Ekonomika i činnost katolické církve jsou spojité nádoby, řízené skrytou strukturou písma, známého jako „latinka“.
Jakým způsobem lze plánovat a kontrolovat budoucnost v rozmezí cca dvou tisíců let, to je otázka se zdánlivě těžkou odpovědí. Jakmile totiž máte dost času k promýšlení souvislostí, protože ostatní vás živí – můžete nejen v klidu připravovat rozvoj firmy či svých dalších aktivit. Můžete se také (intenzivním soustředěním) dostat do jiného módu činnosti mozku, který umožňuje vhled do možných i „nemožných“ souvislostí. Jde o „přesah rozumu“ – intuici.
Intuici kontroluje naše podvědomí, při každém rozhodování nabízí tu nejlepší variantu v podobě „bliknutí mysli“, kterou ale většina z nás potlačí tzv. „rozumem“ – naučenou soustavou informací, která podporuje předem vytvořenou hladinu pravdivosti, tu představuje dynamická (ne)rovnováha našeho emočního stavu. Pokud soustavně realizujete svá „bliknutí mysli“, dostanete se i do blázince, protože vaše okolí není schopno ani ochotno tolerovat vaše myšlenkové pochody, nerozumí vám, skládáte svůj projev z jinak vnímaných souvislostí.
Toto se také stalo v historii Babylonu, kde byl nový jazyk „mocných tehdejšího světa“ vysvětlován a používán. Šlo o to, naučit tehdejší populaci používat nulu jako oddělovací prvek v symetrii. Nula před a za desetinnou čárkou pak umožnila rozvoj matematického aparátu až do podoby, kterou známe, včetně její axiomatiky. Matematika jako nástroj k modelování skutečnosti ale má svou skrytou úlohu, kabala je čtením významu jednotlivých číslic, které získáme ze součtu vědou dosažených konstant, z nichž tu hlavní představuje vžitá hodnota „rychlosti světla“. Trojka a pět nul jsou po „přečtení“ (pomocí kabaly) kontrolou toho, že vývoj postupuje podle předpokladu. Symboly hmotného prostoru (trojka) a nehmotného prostoru (logika poznávacího procesu, dokladovaného matematikou, je pětiprvková) jsou v rovnováze, světlo je nosičem informací nejen pomocí zraku. Intuice člověka umožňuje vstup do vyšších informačních vrstev, obvykle jim přisuzujeme oblast mystiky, ale jde jen o sladění „procesoru“ v mozku s „databází informací“ ve vakuu mezihvězdného prostoru. Věda postupně některé informace verifikuje, pokud si k tomu vytvoří odpovídající nástroje a měřidla. Ale protože dnešní matematika je produktem určitého strukturování etnického jazyka – je zřejmé, že přijde čas, kdy se jiným jazykem tato struktura obnaží, kvalita jiného jazyka umožní další etapu vývoje člověka ve vesmíru. Nehmotné soustavy myšlenek v podobě egregorů (dříve známé víly, skřítci, duchové, elementálové, andělé…) svou energií ovlivňují chování člověka v samořiditelné soustavě, které říkáme vesmír. Intuice je pouze průnik či spojení ověřené informační základny (rozumu) s vrstvou alternativ (fantazie).
Až každému „dojde“, že rozvoj matematického (i ekonomického a politického) aparátu probíhal původně pod kontrolou židovského etnika, budou snáze pochopitelné i odezvy planety, turbulence počasí, katastrofy a změny ve struktuře fauny a flory. Schopnost formovat budoucnost má mnohem hlubší kořeny, než si židovský národ dokázal představit. Dnes se ještě setkáváme se snahou potomků této ideologie o ovládnutí světa, ale situace „v prostoru“ po roce 2002 už neodpovídá cílům moci, která stála na počátku snu o ovládnutí prostoru pomocí účelového zkreslení programu pro tuto sluneční soustavu (položením osmičky a její nahrazení nulou). S hladinou poznání možné budoucnosti totiž souvisí i schopnost vnímat historii „projektu Člověk“ do téže vzdálenosti. Ležatá osmička nekonečna postupně najde svou fungující podobu života (té poloviny existence, která je vázána na hmotný nosič – tělo člověka.).
Dnes je zřejmé, že chápání energií, které formují hmotu a lidské myšlení má mnoho společných vrstev.
Smyslem bytí je vytvořit si další cíl z toho, co už známe a umíme nějakým způsobem označit a zaznamenat.
Historie naší planetární soustavy je jakousi historickou zkratkou vývoje celého vesmíru, je novým výhonkem, pečlivě chráněným vším, co si jen lidská fantazie dovede představit. Zvuk jako klíčový společný jmenovatel pro komunikaci hmotného s nehmotným prostorem má už dlouho pomocníka ve hmotě. Ta svým způsobem zrcadlí vlastnosti energií, které ji vytvořily.
Soubor těchto energií jsme nazvali inteligencí, neznáme všechny její složky, ale ty, které známe, ty ukládáme do poznatků pomocí nástrojů, které si k tomu účelu vytváříme, jimi se snažíme potvrdit stav své inteligence. Modelování skutečnosti matematikou má svůj realizační nástroj v etnickém jazyce, jazyk formuje realitu tím, že směrovou energii pochopených (ale i částečně nepochopených) informací převede do pohybů lidí nebo strojů či technologií, kterým lidé předali část své inteligence. Změny hmoty se v jiném „formátu“ okamžitě přepisují do všech souvisejících vrstev. Teplo z hořícího dřeva prostupem tepla předá komplexní informaci o postupech, předcházejících hoření až do vrstvy, která teplo (soubor informací) absorbuje a zapíše. Cestou se ale část informací transformuje (v mezích časového prostředí) do vrstev atmosféry a magnetosféry. Obě slouží dvěma účelům, jednak vzájemnou reakcí vytvářejí odezvu do prostředí zdrojové informace, druhak tyto vrstvy (atmosféra a magnetizmus) slouží k přepisu hmotných efektů (tlak, teplo, směr a hustota) do binárního informačního prostředí, které jsme nazvali vakuem, ale také pránou, čchi apod. Zde nacházíme konečný význam symboliky číslic, přenášené z civilizací do dalších. Teplota vesmíru představuje hodnotu 3 Kelvina, kde stupeň tzv. absolutní nuly je opět v součtu číslic hodnota 3. A tak můžeme postupovat dále, nejen k pochopení významu dalších číslic. A pochopíme, že teplo jako společný jmenovatel gravitace/přitažlivosti má polarity v hodnotách tlaku světla (soustavy přenášených informací), zahuštěného do podoby plazmy či termojaderné reakce na straně slunce – či roztavených kovů (?) uvnitř Země. Teplotní membránu pak tvoří informační prostor vakua. Paprsek (tok informací) je propojovacím nosičem, filtrovaným cestou k Zemi jejími obaly, a kódovaný směrem od země do jazyka vesmíru, kterým je struktura a hladina hmotnosti.
Otázkou je, do jaké míry tyto dvě rozdílné tepelné struktury gravitace mají společného jmenovatele v energii elektrické, pokud jsme schopni ke známému typu elektřiny pomocí vlastních myšlenek doložit její jemnější, ale mnohem silnější sestru, určující hmotnost našich myšlenek.
Komunikace informací v samořiditelné struktuře naší soustavy probíhá na bázi tří energetických forem – světla, zvuku a vody – za součinnosti pohybových forem, tepla a tlaku. A samozřejmě nesmí chybět úsilí člověka, ono je společným jmenovatelem, hybnou pákou přeměn „shora“, od informací. Formy vody (5 typů) směřují k hmotnému životu, formy světla (pohyb, teplo, tlak) k životu/existenci informací. Elektromagnetické vlnění je univerzálním společným jmenovatelem. Bez dalších dvou společných jmenovatelů by to ale nešlo, je jím dvojprvek podvědomí a vědomí člověka. Tyto tři síly ( = jedna síla v podobě 4 poloh kmitu) nahradí časem soudobou představu o vztahu hmoty a informace. Člověk je samořiditelným mechanizmem, vyprodukovaným sebereflexí energie, pro kterou stále platí označení Bůh, která představuje náš další cíl pro chápání a vytváření dalších forem toho, co nazýváme dnes vesmírem. Věda postupně odkrývá mechanizmy prostupu informačních vrstev svým způsobem živého organizmu planetární soustavy. Teprve později pochopíme, jak lze konstruovat tyto samořiditelné soustavy, jak pomocí genomu modelovat formy spolupráce různých inteligencí v širších časových souvislostech řádů miliard let.
(pokračování)